Závěti významně pomáhají církvi již desetiletí

Na středu 13. září 2023 připadá mezinárodní den závěti. „U příležitosti mezinárodního dne závětí 13. září se budeme celý následující měsíc věnovat štědrým dárcům a dárkyním, kteří pamatují na dobročinnost nejen za svého života, ale i po něm. U této příležitosti proplatíme náklady na notářský poplatek za sepsání zápisu o závěti každému, kdo v takové závěti alespoň z části pamatuje na dobročinnou organizaci dle výběru svého srdce,“ zvou k akci Měsíc dobročinné závěti zástupci koalice Za snadné dárcovství. 

Tématu darování ze závětí se věnujeme i v zářijovém čísle časopisu Český bratr: 

Závěti významně pomáhají církvi již desetiletí

Darů si vážíme a spravujeme je s plnou odpovědností

Jsou témata, o kterých se nemluví. Jedním z nich je otázka, „co bude jednou s mým majetkem?“

V Česku jde o téma spíše tabuizované, a i proto pořádá koalice Za snadné dárcovství každoroční Měsíc dobročinné závěti, který se letos chystá na 13. září. Počet závětí podle Notářské komory roste, ve výsledku ji má v Česku podle jejich odhadů asi 10–15 % lidí. Naopak, dlouhou tradici má jejich sepisování například v Nizozemí či Velké Británii, kde se takto rozhoduje vypořádat majetek skoro polovina lidí.

Sám jsem několik let pracoval pro nizozemskou Nadaci Divoké husy, u které příjmy ze závěti tvoří velkou část. Ředitel nadace a zakladatel její české pobočky Maarten de Vries říkal: „Závěť je výsledkem dlouhodobé důvěry a nikoliv nějaké rychlé dovednosti. To nejde uhnat. Když budete práci dělat dobře a trpělivě, lidé na vás rádi vzpomenou i ve své závěti.“ Sám pak dodával, že první odkazy ze závěti důvěryhodné organizace dostávají zhruba po dvaceti letech existence…

Prostředky přijaté ze závětí se dají využívat dvěma způsoby, které se v nadační praxi často označují jako americký nebo holandský. Americký způsob správy peněz spočívá v uložení do fondu, přičemž se rozdělují pouze výnosy – jmění fondu tak nominálně neklesá. Oproti tomu nizozemský způsob fond nevytváří a prostředky jsou po obdržení rozdělovány ihned a v plné výši.

Naše církev je ze závětí obdarovávána též. Ústřední církevní kancelář spravuje fondy z dědictví např. manželů Heryánových (na titulní fotografii; církvi odkázali byt s vybavením v Radotíně), fond bratra Tajovského, odkaz sestry Vlasty Berka, která na církev vzpomněla v Austrálii, v posledním roce přibyly prostředky z dědictví bratra Hanuse z Rané pro Jeronýmovu jednotu a Diakonii, o čemž jsme psali v jenom z předchozích čísel ČB. Víme, že podobně byla obdarována řada sborů.

Chtěl bych za tato rozhodnutí všem dárcům vyjádřit velké poděkování celé církve. Vážíme si těchto darů a spravujeme je s plnou odpovědností.

Sepsat závěť neznamená, že lidé musí odkázat obdarovaným veškerý majetek, řada lidí myslí na dobročinné organizace, spolky nebo i církve jen částí své závěti a je možné i přesně určit, na co budou prostředky určeny.

Závěť je tedy možnou vděčnou odpovědí za prožitý život ve společenství církve a církev ji vděčně přijme. Připravit závěť není složité, jedná se o jednostranný akt u notáře, v případě potřeby jsme připraveni toto kdykoliv konzultovat a s přípravou pomoci.

Více informací o sepsání závěti zdarma v rámci Měsíce dobročinné závěti najdete na webu Závěť pomáhá. 

Martin Balcar
psáno pro časopis Český bratr

foto: Pexels.com/Pixabay, licence Creative Commons (CC0)