K slávě díla Kristova v životě i po smrti. Církev vděčně přijímá dědictví

Jméno bratra Ladislava Hanuse je zřejmě pro většinu lidí mimo region Hlinska neznámé. Ve sboru v Rané u Hlinska jej znají naopak velmi dobře. Díky jeho štědré podpoře dokázali průběžně opravovat kostel i faru. Když pak zhruba před rokem zemřel, odkázal většinu svého majetku církvi.

V mnoha ohledech působí jeho rozhodnutí pokrokově. Protože neměl dědice ze zákona, propadl by jeho majetek státu. Díky závěti ale významně podpořil dílo, na kterém mu celý život velmi záleželo.

Dům se zahradou svěřil svému vzdálenému příbuznému, který o něj poslední roky jeho života pečoval. A který zároveň o jeho velkorysém záměru neměl nejmenší tušení.

Peněžní prostředky rozdělil rovným dílem mezi mateřský sbor v Rané u Hlinska, Diakonii Českobratrské církve evangelické a Jeronýmovu jednotu – tedy církevní dílo, které pečuje o sborové budovy, kostely, modlitebny, zkrátka o stavby a zázemí pro různá evangelická společenství.

Zbylé jmění – především  13 hektarů úrodných polí – rozdělil rovným dílem mezi Diakonii ČCE a Jeronýmovu jednotu.

Celkový čistý výnos z pozůstalosti činí pro Jeronýmovu jednotu téměř 2,5 milionu Kč a pomůže mnoha dalším sborům s údržbou i rozvojem sborových areálů po celém Česku. Podobná částka putuje do Diakonie ČCE, kde poslouží v souladu s diakonickým posláním – bude použita především na péči o ty nejslabší ve společnosti: seniory, maminky samoživitelky, nebo lidi s postižením.

O dobročinné závěti se v poslední době mluví stále častěji. Jedná se o dobrou možnost, jak část svého majetku po smrti věnovat na charitativní účely, kulturním organizacím nebo sociálním službám jako ocenění a podporu jejich potřebné práce. V zahraničí už desetiletí běžná praxe. V Česku se o této možnosti stále mnoho neví.

Bratr Ladislav Hanus zemřel v říjnu loňského roku. Letos v září byla poslední smluvní stranou podepsána smlouva o předání urny s pozůstatky od Městského úřadu Chrudim. Teprve na jejím základě mohl sbor v Rané u Hlinska urnu převzít a připravit poslední rozloučení.

Právě o tento svůj domovský sbor a o jeho provoz bratr Hanus pečoval ještě za svého života. „Byl dlouholetým a věrným členem a presbyterem našeho sboru. Velice se zajímal o dění v naší církvi. Vážili jsme si ho jako přímého člověka. Díky jeho finančním darům došlo z velké části k opravě fary a kostela,“ vzpomínala kurátorka Jana Černá na výjimečnou osobnost při posledním rozloučení v říjnu letošního roku.