(ČB 3/2023) V minulém čísle (ČB 2/2023) Českého bratra k tématu vyznavačství najdeme obrázek učedníků, kteří se zvedají od stolu a volají: Honem zpátky do Jeruzaléma! A také se ptají: „Proč jsme šli do Emauz?“ 

(ČB 3/2023) S evangelickým farářem Markem Lukáškem nejen o liturgii. 

(ČB 3/2023) Počítáme hodiny, sdílíme své kalendáře s druhými, abychom se dokázali potkat a mohli spolupracovat. Řídíme se ve svých plánech rytmem dne a střídáním měsíců. Orientujeme se podle významných událostí, které nás zasáhly. Žijeme v čase. I když někdy to vypadá, že většinu času čas nemáme.

(ČB 3/2023) Českobratrská církev evangelická disponuje množstvím historických staveb, které jako svědkyně doby i zrcadla sborových společenství pokrývají všechny etapy jejího působení. K tomuto pestrému dědictví se v posledních více než 30 letech přidávají především rekonstrukce již existujících prostor, které evangelická společenství využívají ke slavení bohoslužeb. 

(ČB 3/2023) V samostatném článku představila historička umění Anna Boučková několik pozoruhodných řešení liturgického prostoru v českobratrském prostředí. Pro hlubší sondu jsme si vybrali jiný projekt, který Anna ve svém textu záměrně opomenula, přestože jej považuje za „architektonickou událost posledních let“. Jde o rekonstrukci interiéru evangelického kostela na pražském Smíchově.

(ČB 3/2023) Tabulky jsou spolu s talárem nedílnou součástí liturgického oděvu evangelických duchovních. Málokdo ale tuší, jak se ty pro českobratrské evangelíky vyrábějí.

(ČB 3/2023) Tento ročník Českého bratra přináší novinky, zprávy, reportáže či rozhovory ze škol, které patří k naší církvi. Máme jich už osm. Jako třetí jsem navštívila konzervatoř v Olomouci, školu, která vychovává hudebníky rozmanitých oborů.

(ČB 3/2023) Komise pro přípravu rozhovoru s LGBT komunitou v církvi vznikla z rozhodnutí synodu a byla jmenována synodní radou koncem r. 2019. Od začátku je záměrně utvářena ze zástupců konzervativního i progresivního přístupu, heterosexuální i homosexuální orientace, a svým složením je taky ekumenická. 

(ČB 3/2023) „Za celoživotní práci ve sboru i v církvi, která je provázena stálým optimismem, starostí o druhé a nadějí pro všechny.“ Takhle to stálo vytištěno na slavnostní listině, kterou dostala spolu s medailí vděčnosti bývalá dlouholetá kurátorka jilemnického sboru – Marta Kosáčková.