Dědictví Cyrila a Metoděje, zůstává pro naše země i pro všechny Slovany stále živé. Ve snaze přiblížit našim předkům na Velké Moravě Bibli a některé liturgické texty, vytvořil Cyril zvláštní, pro slovanské hlásky upravené písmo. Bohoslužba ve slovanském jazyku, která byla moravským Slovanům představena jako živé duchovní společenství všech vrstev národa včetně otroků, dávala našim předkům vědomí svobodných lidí v řadě ostatních národů.
Oba bratři odešli do Říma, kde dosáhli schválení staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. Cyril, který v klášteře přijal toto jméno (dříve Konstantin), zanedlouho v Římě zemřel, Metoděj se však vrátil na Moravu a působil po mnoho let jako velkomoravský arcibiskup. Když po mnoha životních zápasech a zkouškách ukončil své pozemské putování, jeho dílo se ocitlo téměř v troskách. Jeho žáci a následovníci byli za změněných poměrů vyhnáni ze země, a proto se nemohla v našem prostředí rozvinout řada cyrilometodějských kulturních iniciativ, jako tomu bylo u jižních i východních Slovanů, ale nebyla u nás ani zapomenuta či zcela potlačena. Podle Alberta Pražáka slovanský jazyk v bohoslužbě měl “tak mohutnou nosnost, že se stal přímo dějinnou otázkou Čech na evropské křižovatce a podnětem k první stylizaci národní obrany… Tu zrodila se vlastně česká dějinná tradice, obrana národa a jazyka.”
Důležité bylo neustálé úsilí o včlenění našeho národa do společenství křesťanských národů jako rovnocenného člena s plnými právy a závazky. Tuto tradici lze v Čechách sledovat od poslední čtvrti 9. století přes knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, knížete Václava, Boleslava I., či opata Prokopa a klášter sázavský až do potlačení slovanské bohoslužby na přelomu 11. a 12. století. Po značném odstupu let obnovil Karel IV. slovanskou bohoslužbu v benediktinském klášteře v Praze Na Slovanech, který se měl stát pokračováním cyrilometodějské tradice. Do této souvislosti náleží i slovanský životopis Milíče z Kroměříže, který v tomto duchovním středisku vznikl.
Husitství, českobratrství i luterská reformace v 15. a 16. století zaujaly k cyrilometodějské myšlence příznivý postoj, když o ni opíraly požadavek přijímání z kalicha i pro laiky (zakázaného IV. lateránským koncilem v r. 1215 a nadále užívaného východní církví) a českého bohoslužebného jazyka. V existenci slovanské bohoslužby kláštera Na Slovanech získalo husitství svou domácí inspiraci. Na basilejském sněmu v r. 1433 se husité dovolávali práva na českou bohoslužbu poukazem na cyrilometodějství.
V 19. století moravští římskokatoličtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva na Moravě. Moravský Velehrad se stal místem mohutných národních poutí, ale i snah o sjednocení římskokatolických křesťanů s pravoslavnými (unionistické kongresy).
Oba bratři jsou dnes vděčně přijímáni jako živý model autentické křesťanské misie ve všech církvích spjatých s historií křesťanství v českých zemích. Pro svůj pastýřský postoj, zaměřený na přinášení křesťanské zvěsti dalším národům s respektem k jejich duchovnímu svérázu, se stali Cyril a Metoděj konkrétními vzory a duchovními oporami pro všechny křesťany v každé době. Jejich působení má sjednocující význam pro slovanské národy a celou Evropu.
Petr Melmuk
Související články: Cyril a Metoděj Cyril a Metoděj výročí 1150 let Západní a východní církev Epizody z mládí Konstantina filozofa
Máte rádi celocírkevní akce? Chcete vědět o akcích v Bělči, Chotěboři či jinde? Jezdíte na akce pro laiky nebo pro rodiny s dětmi?
Nechte si na svůj e-mail zasílat informace, které vás zajímají.