Bible kralická

Bible kralická

Do letošního jsme vstoupili také jako do roku 400. výročí od v pořadí 2. vydání jednodílné Bible kralické.

V roce 1564 a znovu 1568 vyšel v bratrské tiskárně v Ivančicích překlad Nového zákona od biskupa Jana Blahoslava, který zamýšlel přeložit také Starý zákon, ovšem jeho záměr zmařila časná smrt. Na jeho dílo navázali jeho spolubratři. Jak se píše v Aktech Jednoty, „roku 1577 začalo [na základě rozhodnutí Úzké rady] vykládání Bible v Evančicích“. Tato činnost byla v důsledku změn v autorském kolektivu přerušena a pokračovala až po přesunu tiskárny do Kralic. Prvních pět dílů, tj. Starý zákon vydali kraličtí v letech 1579 - 1588. Základem 6. dílu (1594) se stal již zmiňovaný Blahoslavův překlad Nového zákona, který byl poopraven a rozšířen o poznámkový aparát vlastní celé Kralické bibli. Tak se jakoby obloukem překladatelé vrátili k začátku bratrského překladu Písma a jeho revizí potvrdili zásadu, za kterou stál již Blahoslav. Totiž nebát se zasahovat v zájmu dosažení pravdivějšího obsahu do dřívějších redakcí toho kterého díla, ať by jeho autorem byla jakákoliv autorita.

Bratrské překladatele vedla k práci potřeba celého jejich církevního společenství mít co nejvěrnější biblický text, neboť právě o něj opírali členové Jednoty svůj duchovní život. Autoři si byli vědomi toho, že překlad nenahradí výklad zprostředkovávaný duchovním. Právě správcům bratrských sborů bylo určeno vydání Šestidílky, neboť ho její vydavatelé vybavili bohatým poznámkovým exegeticko-filologickým aparátem, který měl duchovním správcům jejich úkol usnadňovat. Zájem o bibli mezi laiky podnítil další vydání Bible kralické, která byla určená pro širokou laickou veřejnost vyšla již bez obsáhlých komentářů a dílčích předmluv v jednom svazku v roce 1596 a podruhé v roce 1613.

Důvod, proč byl text Kralické bible opakovaně vydáván, leží v jeho srozumitelnosti. Nebyla to starobylost jazyka, co dodalo překladu vážnost. Naopak. Překladatelé Bible počínaje Blahoslavem použili v Bibli prostou a srozumitelnou řeč, díky které se stal její obsah maximálně aktuální. Že tomu tak bylo, o tom svědčí dlouhodobý vliv Bible kralické na český jazyk a na biblické překlady, které z ní čerpaly.

Překladatelé Bible kralické

Kartuš s bratrským beránkem a kruhovými medailony se značkami a iniciálami překladatelů. Ty se vyskytují v podobných ozdobách v různých vydáních Kralické bible. Obrázek z 2. vydání 6. dílu Bible kralické z roku 1601.[/caption]

Vznik Jednoty bratrské vyplynul z odporu proti oficiálnímu církevnímu učení. Důsledkem jejího oddělení bylo také úsilí Jednoty o vlastní věroučné texty. Počátky její literární činnosti vedly od spisů informujících o utvoření nového církevního společenství přes obhajoby konfese až k vlastnímu zpěvníku (1501) a k vydání vlastního spolehlivého biblického textu (Nový zákon bratra Klaudyána, 1518 a Nový zákon bratra Lukáše,1525).

Velkou zásluhu na překladu Bible měl Jan Blahoslav, a to nejen pro vydání Nového zákona (Ivančice 1564 a 1568), ale také pro svou teoretickou připravenost k překladu. Blahoslav při své práci na Novém zákoně postupoval srovnáváním řeckých, latinských a českých vydání. Smyslem dalšího překladu Bible bylo zbavit překlad významových nedostatků a chyb způsobených jednak omyly v opisech, jednak svévolnými odchylkami od latinské Vulgáty. Nebýt brzké smrti, jistě by Blahoslav pokračoval i s prací na Starém zákoně. I tak se však jeho dílo a pracovní metoda opírající se o bohatou pramennou základnu staly inspirací a nástrojem jeho bratřím ve víře a následovníkům v překladu Bible.

Roku 1577 byl ustaven v Ivančicích překladatelský tým složený z lingvistů a teologů. Ten ale brzy utrpěl ztráty, neboť z Ivančic odešel hebraista Mikuláš Albrecht z Kaménka a zemřel biskup Ondřej Štefan, který vedl překladatelskou práci. Ta mohla pokračovat až po přesunu tiskárny do Kralic, kde roku 1579 vyšel první díl Bible kralické. Z autorského kolektivu, který je znám z dobové literatury a čítal dalších sedm spolupracovníků, se vydání všech šesti dílů Bible dožili pouze čtyři lidé. Z nich se Albrecht z Kaménka a Jiří Strejc roku 1596 podíleli také na dalším, jednosvazkovém vydání Kralické bible. Autory, kteří připravili k vydání takzvanou Jednodílku z roku 1613, bohužel neznáme.

(Čerpáno z článku M. Bohatcové, Bible kralická: její vznik a význam. In: V. Fialová, Kralice. Brno 1959, s. 49–61.)

Bible kralická a její tiskaři

Maureska s karafiátem a iniciálami ZS. Jedná se o emblém a monogram tiskaře Zachariáše Solína. Bible kralické, 1596.[/caption]

Prvním kralickým tiskařem byl Zachariáš Solín, původně laik, od roku 1581 kněz. Jeho působení lze doložit podle jím používaného emblému -  karafiátu - již v ivančických tiscích. Pod jeho vedením vyšla celá Šestidílka. Šlo o mimořádně náročný tisk, neboť tiskové zrcadlo této Bible je složité. Vedle vlastního textu jsou tu poznámky, sumáře, tituly atd. Zvládnutí takové práce svědčí o profesionalitě jejího tvůrce, který je právem považován za nejvýznamnějšího tiskaře Jednoty.

Zachariáš Solín je podepsán také pod vydáním jednodílné Bible z roku 1596. Zatímco v případě Šestidílky se jednalo o užitkové vydání, působí 1. vydání Jednodílky intimně. Tisk je mimořádný svou výtvarnou a grafickou jednotou, za níž stojí řezbář Václav Elam.  Jedinou výjimkou z jednotného výtvarného plánu je slohově odlišný titulní list. Kniha byla vytištěna na velmi jemném papíře a díky své grafické úpravě je považována za vrchol kralické knižní produkce. Zachariáš Solín zemřel krátce po vydání Jednodílky, 8. 3. 1596. Vedení kralické tiskárny se po něm ujal Samuel Sylvestr.

Sylvestr byl správcem kralického sboru, jeho náhrobní kámen z roku 1605 se nachází na zdi kralického kostelíka. Spolupracovníkem Sylvestrovým se stal Václav Elam.  To dokazuje také používání dvojsignetu – vázy se třemi květy, znamením Silvestrovým a Elamovým emblémem Merkurovy hole se dvěma květy – v některých kralických tiscích. Od roku 1604 jsou kralické tisky signovány jediným, Elamovým signetem.

Grafik a později tiskař Václav Elam stojí za vydáním Jednodílky z roku 1613, „jejíž revidovaný text se stal základem pro další vydání exulantská i potoleranční. Po stránce grafické je to kniha zcela užitková, tištěná velkým zřetelným písmem, jež bylo záměrně zvoleno pro čtenáře oslabeného zraku,“ píše ve svém článku otištěném ve sborníku „Kralice“ z roku 1959 „Kralická tiskárna, tiskaři a jejich dílo“ Ivan Vávra. Elamovou zásluhou se objevily v kralických tiscích také kolektivní signety, a to jak pracovníků tiskárny (signet s devíti monogramy, z nichž byly dosud rozluštěny pouze některé), tak emblémy čtyř současných biskupů Jednoty.

Václav Elam působil jako poslední správce kralické tiskárny, jejíž činnost byla přerušena roku 1620 po zpustošení Kralic císařským vojskem. V letech 1622 - 1929 byla tiskárna ukrývána na zámku v Náměšti nad Oslavou, poté v Přerově, až byla roku 1631 přesunuta do Lešna, kde byla zničena v roce 1656 při požáru města. Václav Elam zemřel ale již roku 1622 právě v Náměšti nad Oslavou.

Výzdoba Bible kralické

Kralická tiskárna tiskla na ručním tiskařském lisu přeneseném z Ivančic. O tom, že vlastnila velké množství různých písem, svědčí jak samy kralické tisky, tak také archeologické nálezy z Kralické tvrze. V 50. letech 20. století proběhl v Kralicích archeologický průzkum, při němž bylo nalezeno mimo jiné kolem 1000 zachovaných kusů literek a ozdůbek. Typy tiskárna nejen kupovala z odborných písmolijen, ale také sama vyráběla. Papír byl nakupován nejprve v papírně ve Velkých Losinách, později v Omicích u Jihlavy. Náklady jednotlivých edic byly různé, mezi stovkami až tisíci kusy. Například 1. díl Šestidílky vyšel v počtu 2000 výtisků.

Hlavní titulní listy Šestidílky byly tištěny ze dvou štočků, vnitřního textového s názvem knihy a vnějšího s dekorativním rámcem. U prvních pěti dílů byl zaktualizován pouze jejich název a datace, vnější rámec zůstal stejný. Ve vrchní části tohoto rámce se nachází medailon z trnové koruny obklopující beránka, symbol Krista a zároveň symbol Jednoty bratrské. Titulní list šestého dílu se liší také podobou vnějšího štočku. Ten tvoří dvanáct kartuší zpodobňujících evangelisty a výjevy z Kristova života.  Až do třetího dílu se objevuje téměř identická výzdoba knih, jejímž autorem byl pravděpodobně grafik Martin Dadán. Za grafickou podobou šestého dílu stál Václav Elam, který tematizoval své dřevořezy podle novozákonního obsahu. Kromě vlysů se v Šestidílce nacházejí dále mauresky, osobní signety tiskařů Bible a znaky nebo emblémy dalších osob, které se podílely na jejím vzniku.

Ilustrativně nejvýpravnější podobu má první jednodílné vydání Bible kralické (1596) určené především laikům. Na titulním listě je mimo jiné zobrazeno neobvyklé christologické téma nazývané Kristus Triumfans. Královskou korunou korunovaný Kristus sedící v triumfálním voze taženém dvěma beránky a řízeným andělem drží v pravé ruce korouhev s praporem v podobě kříže (atribut vítězství), zatímco v levé ruce má na laně uvázané postavy smrti a ďábla. Vpředu ho předchází zástup, v jehož čele jde s harfou král David. Jedná se o antický motiv, který načerpal jeho tvůrce, grafik Václav Elam, jenž stojí za výtvarnou podobou také 2. vydání Jednodílky, z německých a možná také italských vzorů. Ve výzdobě této Bible nacházíme větší bohatost motivů. Rozmanitost zobrazovaných zvířat (krokodýl, krab, sloni apod.) a postav je znásobena fantaskními vyobrazeními (jednorožci, lidské postavy s rybím ocasem atd.). Kromě vlysů a iniciál se nacházejí v knize samozřejmě také mauresky, emblémy a signety jejích tvůrců.

Výzdoba 2. vydání Jednodílky (1613) se od obou předchozích edic Bible liší. Zároveň je, při dodržení stylové jednoty, jednodušší a skromnější. Hlavním motivem na titulní straně je vavřínový věnec ozdobený zavíjenými ornamenty a dvěma hlavičkami andělů. Do oválu uvnitř věnce byl natištěn titul a rok vydání.

Inspiraci nacházeli tvůrci výzdoby Kralické bible jak v Čechách, tak v zahraničí, nelze jim ale upřít ani vlastní originalitu. Podoba kralických edic nás nenechává na pochybách o mistrovském umění kralických tiskařů a řezbářů.

Mirka Fůrová