Bible
Bible, jinak také Písmo (svaté), je název souboru knih, které křesťané pokládají za základní a normativní svědectví o Bohu. Termín pochází z řeckého biblos – kniha. Křesťanská Bible má dvě části: Starý a Nový zákon. Starý zákon tvoří knihy, které vznikly v židovství, z něhož křesťanství vzešlo. Rozsah Starého zákona je v různých křesťanských tradicích stanoven různě. Všem je společných 39 knih, psaných původně hebrejsky (z nepatrné části aramejsky) považovaných za Písmo také v židovství. Pravoslavná a katolická tradice navíc k bohoslužebnému předčítání užívá tzv. „deuterokanonické spisy“ obsažené v řeckém překladu hebrejské bible (Septuagintě). Nový zákon je složen z řecky psaných spisů vytvořených v prvních dobách křesťanství (na konci 1. a počátkem 2. století n. l.), z nichž 27 se ustálilo ve 4. století. Jádro Nového zákona tvoří čtyři převyprávění příběhu Ježíše z Nazareta, tzv. evangelia, a epištoly – dopisy apoštola Pavla a jeho žáků. Křesťané Bibli užívají v překladech do národních jazyků. Nejvýznamnějšími českými překlady jsou Bible kralická, která vznikla v prostředí Jednoty bratrské (1. vydání 1579–1594) a Český ekumenický překlad, pořízený ve spolupráci odborníků různých církví na počátku 70. let 20. století (poslední revize v roce 2001). Křesťané považují texty Bible za nezbytný prostředek svědectví o Bohu. Věří, že jejich prostřednictvím Bůh aktuálně promlouvá, že odtud lze poznat, jak Bůh v dějinách jedná, co je jeho vůle. Za klíč k poznání Boha považují příběh Ježíše z Nazareta. Biblickými texty proto křesťané poměřují svoji víru, své představy o Bohu, o světě a lidech, o dobru a zlu, i své jednání. Naslouchání textům Bible, jejich předčítání a výklad, je ústřední a nezbytnou součástí bohoslužeb. Bible se však v životě církve i jednotlivých křesťanů uplatňuje také mnoha dalšími způsoby: v osobní četbě, v argumentaci při rozhodování ve věcech víry a života. Mnohé texty Bible působily a působí jako inspirace umění a kultury. Odkazy: