Modlíme se
Modlitbou se obracíme k Bohu s důvěrou, že ji slyší. V modlitbě Bohu děkujeme, prosíme jej a vyznáváme se mu ze svých selhání. Věřící při tom může užít modliteb pevně formulovaných (z nichž nejznámější je Modlitba Páně – Otčenáš) nebo modliteb volných, které si formuluje sám. Do modlitby tak vstupují konkrétní události minulé nebo očekávané, které s díkem, vyznáním nebo prosbou předkládáme Bohu. V modlitbě však také překračujeme horizont osobního života a modlíme se též za své bližní, za dílo církve (církví), za nouzi světa.
Modlitba je výsadou věřícího člověka. Oslovuje v ní Boha, a tak odpovídá na to, že Bůh již oslovil jej. Příležitosti k modlitbě jsou četné; pravidlem bývá modlit se ráno, večer a před jídlem. Pravidelný rytmus modliteb je dobrou pomocí. Ale četnost modliteb není žádným zákonem, stejně jako mnohomluvnost není známkou kvality modlitby.
Modlitba může být osobní, tichá, ale také pronášená nahlas například v rodině nebo v malém kruhu. Při bohoslužebných shromážděních se konají modlitby společné, přednášené jedním z účastníků jakoby v zastoupení účastníků všech. Proto jsou formulovány jasně a srozumitelně, aby se s nimi mohl každý ztotožnit a spontánně se k nim připojit vhodným způsobem (např. společným Amen). Jinou variantou společné modlitby jsou duchovní písně. Mnohé jsou sepsány jako modlitby.
Modlitby pro každý týden najdete zde.
Zpíváme
Církevní hudba je uměním a zároveň službou. Má zvěstovatelskou a misijní úlohu. Je především výrazem víry, vděčnosti, chvály a oslavy Boha. Souvisí s liturgií, dotváří ji, výrazně ovlivňuje její estetickou kvalitu, svými specifickými prostředky může posílit zvěst evangelia. Je komunikačním kanálem mezi světem viditelným a neviditelným, může se stávat prostorem pro Boží zkušenost. Je žádoucí, aby církevní hudba byla proměnlivá a měla polyfonní profil, v němž různé styly se doplňují, aby vytvářely barevnou mozaiku projevů. Církevní hudba vytváří příležitosti, aby více lidí mělo aktivní podíl na bohoslužebném dění. Je kulturním mostem mezi církví a společnosti. Pomáhá integrovat hudbymilovné lidi do církve. Zpěv upevňuje společenství, které se aktivně podílí na oslavě Hospodina. Hudba vytváří atmosféru, vede k pobožnosti a pomáhá ke slavení.
Za rozvoj církevní hudby je zodpovědný celocírkevní kantor Ladislav Moravetz, který je také vedoucím Semináře církevní hudby Evangelické akademie (SCHEA), jehož cílem je vzdělávání evangelických církevních hudebníků. Absolventi SCHEA založili Spolek evangelických církevních hudebníků. Mnozí z nich působí jako kantoři/kantorky ve svých farních sborech, kde pečují o lokální církevní hudbu. Kromě absolventů SCHEA v našich sborech působí řada hudebníků (amatérů i profesionálů), kteří vykonávají varhanní službu, vedou pěvecké sbory, muzicírují v různých hudebních tělesech a uskupeních.