Vzpomínání na Jana Knapa, prvního ředitele Evangelické akademie Praha

18. července 1990 byla Českobratrskou církví evangelickou zřízena Evangelická akademie v Praze původně jako střední škola zaměřená na výchovu sociálních pečovatelů pro zařízení Diakonie. Ve zřizovací listině ani v jiné školní dokumentaci se nedočteme, že nejen na zřízení školy, ale i na vytvoření jejích učebních dokumentů měla veliký podíl skupina členů církve a pozdějších pedagogů školy, zejména pak její první ředitel Dr. Jan Knap.

S velikým obdivem a vděčností si uvědomujeme, s jakým nadšením, zápalem, vytrvalostí tenkrát začínali.

Neměli budovu ani vybavení, neexistovaly učební osnovy, chyběl pedagogický sbor. Kromě toho nebylo pro církevní školy v tu dobu vyjasněné právní prostředí. Přesto 1. září 1991 škola zahájila svou činnost a první žáci střední školy usedli do školních lavic, aby studovali Evangelickou akademii se zaměřením pro rodinnou a sociální péči. Z dnešního pohledu to vypadá jako malý zázrak. Kdo ale mohl poznat Jendu Knapa, pracovat pak pod jeho laskavým přitom pevným vedením, ví, že právě on byl hnacím motorem všeho počínání.

Hned v prvním roce ředitelování Jenda navázal spolupráci se zahraničními církvemi v Německu, Rakousku a Nizozemí. Díky jejich finanční podpoře mohly z bývalé mateřské školy, kterou jsme získali do pronájmu od MČ Praha 4, vzniknout prostory vhodné pro střední školu. Z ředitele školy se tak na dvoje prázdniny stal zároveň velitel rozsáhlých stavebních prací.

Jenda byl ředitelem do roku 1996, kdy seznal, že škola má své pevné místo v našem vzdělávacím systému a máme se kde učit, a odešel do důchodu.

Nyní slavíme 30 let od založení naší školy a nástupu prvních žáků ke studiu na jedné z prvních církevních škol po roce 1989. Ve škole se hodně změnilo, přišli noví učitelé, noví ředitelé, žáci a studenti, i studijní obory se obměnily. Z původní střední školy zaměřené na výchovu sociálních pečovatelů a stala vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola, která připravuje sociální pracovníky, pracovníky v sociálních službách a budoucí pedagogy v oboru pedagogické lyceum. 

(Jitka Jarošová)

Má slova připomínající Jendu Knapa budou hodně osobní – protože byl a pro ty, kteří měli možnost ho více poznat, také zůstane ve vzpomínkách člověkem, na něhož si zkrátka rádi vzpomenete - a já si občas říkám, že by jistě měl radost, kam jsme za třicet let „jeho“ školu posunuli i díky jeho elánu a nadšení pro předávání zkušeností a radost z učení, kterými nás nakazil.

Když mě v roce 1993 přijímal na mé první praxe na střední škole (byla jsem tehdy ve 3. ročníku PedF UK), věnoval mi svůj čas, byl mi laskavou a vlídnou oporou a jeho rady mi i později, už jako učitelce Evangelické akademie, pomohly v mnoha rozhodnutích.

Dokázal svojí charizmatickou a přitom vlídnou a laskavou osobností dát škole ducha, získat a přesvědčit pro její myšlenky a poslání žáky i učitele - řada z nás zůstala učit právě na EA a naši bývalí i současní studenti se v oboru pohybují jako ryby ve vodě - a věřím tomu, že pokud nás teď už z jiné dimenze Jenda sleduje, měl by ze školy radost.

(Jana Veselá)