V pankrácké věznici připomněli památku Milady Horákové a dalších politických vězňů

Pietního aktu se zúčastnil náměstek synodního seniora Pavel Pokorný.

Milada Horáková byla zavražděna totalitním režimem ve vykonstruovaném procesu v 50. letech 20. století spolu s dalšími odpůrci komunistického aparátu. Jako právnička se hájila před zinscenovanou soudní mašinerií, která měla připravený scénář s jasným verdiktem.

Odmítla žádat o milost, ale přimlouvaly se za ni velké osobnosti světové vědy, kulturního života i politiky. Zemřela 27. června 1950 v 5.35 hodin ráno.

Byla aktivní členkou Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze na Smíchově. Bojovala proti všem formám totality. Díky svému právnímu vzdělání se starala o sociální témata a pomáhala těm, kteří by jinak obtížně hledali zastání.

Promluva Pavla Pokorného:

Vážení spoluobčané,

každý lidský život je stejně cenný. Každý člověk má svou důstojnost a zasluhuje stejnou úctu. Nehledě na to, zda je příslušníkem etnické či jiné menšiny, nehledě na dotyčného politické názory a přesvědčení.

Jestliže někomu vzdáváme zvláštní úctu – jako zde dnes Miladě Horákové – pak tím chceme zdůraznit hodnoty, které jsou pro naši společnost podstatné, na kterých chceme stavět, které chceme podporovat. Dnešní pietní akt se tedy nevztahuje jen k minulosti, nýbrž k naší současnosti a budoucnosti.

Milada Horáková je velký člověk. Pevná osobnost. Má jasno v hodnotách: rozlišuje pravdu a lež, lásku a lhostejnost. Její duše se nedá zlomit násilím ani se nedá koupit. Svým blízkým píše: Opřete se o svou víru. Sama je zakotvena ve víře. Nejspíš ji opírá o základní biblická sdělení, že Bůh je láska a Kristus je ta cesta, pravda i život.

Náš národ – a myslím národ nikoli v nacionalistickém, nýbrž v občanském smyslu – dnes potřebuje takové velké lidi, potřebuje je všude, a především ve svém čele. Prosme Pána Boha, ať v této zemi dá takovým osobnostem zrodit se, vyrůst a dosáhnout ocenění. A nám Bůh pomáhej, abychom se jim aspoň přiblížili.

Pavel Pokorný