V Letech proběhl pietní akt za oběti romského holocaustu

Na pietě v neděli 14. května 2023 se sešly stovky lidí včetně čelných představitelů státu (prezident republiky Petr Pavel, předseda Senátu Miloš Vystrčil, předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová) a další významní hosté, kteří položili květiny u kamenného památníku.

Prezident připomněl hodnotu lidského života

„Všechny lidské životy mají stejnou hodnotu. Za každým z nás stojí jeho osobní příběh, příběh naší rodiny, našich předků, našich kořenů. Hodnota lidského života není dána tím, jakého jsme etnika. Všichni máme stejné právo na život, na šanci měnit věci k lepšímu, a v některých případech také možnost jít příkladem ostatním,“ prohlásil prezident České republiky Petr Pavel. Stal se teprve druhým prezidentem ČR, který pietní akt navštivil. Naposledy tak učinil Václav Havel v roce 1995. 

Utrpení Romů a Sintů nás zavazuje, řekl Pokorný

Přítomen byl také vrchní zemský rabín Karol Sidon a zástupci českých církví – patriarcha Československé církve husitské Tomáš Butta a synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný, který pronesl duchovní promluvu. „Pamatovat na ty, kdo byli v minulosti ponižováni a trápeni, znamená pamatovat na ty, kdo se dnes ocitají v podobné situaci. Jestliže si s úctou připomínáme Romy a Sinty, kteří trpěli kdysi zde, zavazuje nás to k tomu, abychom chovali stejnou úctu k Romům, Sintům a komukoli dalšímu, kdo je vystaven podobné diskriminaci či násilí dnes, zde i kdekoli na světě. Byli bychom nevěrohodní a směšní, kdybychom se hlásili k hodnotám lidské důstojnosti jen ve vztahu k minulosti, ale pomíjeli je ve vztahu k současnosti. Mohlo by se nám tak stát, že bychom ztratili budoucnost,“ zaznělo v ní. Poté navázal patriarcha Tomáš Butta modlitbou a požehnáním.

Na místě, kde umírali lidé, byl donedávna vepřín

V Letech u Písku fungoval mezi lety 1939 a 1943 nejprve tzv. trestní pracovní, později koncentrační tábor, který byl určen k věznění především Romů a Sintů. Odtud byli vězni deportováni do vyhlazovacích táborů v Osvětimi-Březince. Nejmasivnější deportace probíhaly právě před 80 lety, na jaře 1943. 

Táborem v Letech podle historiků od srpna 1942 do května 1943 prošlo přes 1300 Romů – mužů, žen i dětí. Kvůli otřesným hygienickým podmínkám, nemocem i špatnému zacházení 327 z nich zemřelo, přes pět set skončilo v Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo méně než 600 romských vězňů, necelých deset procent z původní populace v českých zemích. Celkový počet romských obětí holokaustu se odhaduje na 300 000 až 500 000.

V místech, kde umíraly oběti romského holocaustu, přitom dlouhé roky stál vepřín. O jeho odkoupení a demolici bylo rozhodnuto teprve v roce 2017. Demolice objektu začala v srpnu 2022. Na jeho místě má stát důstojný památník, který bude pod správou Muzea romské kultury.  

Záznam sobotního pietního aktu můžete zhlédnout zde.

Promluva synodního seniora P. Pokorného (14. 5. 2023, Lety u Písku)

Vážení a milí, spoluobčané, dámy a pánové, sestry a bratři,

scházíme se na tomto místě, abychom si připomněli ty, na které mělo být zapomenuto. Abychom s úctou vzpomněli na ty, kdo zde trpěli a umírali. Romové a Sintové, násilně přemístěni do zdejšího tábora, měli zmizet z očí i z mysli, měli být trvale vymazáni ze společenské paměti. A mohlo se nějaký čas zdát, že se takové vymazání může podařit.

Hospodin pamatuje na svévolně prolitou krev a nezapomíná na ponížené. Takhle to říkal autor žalmu před mnoha staletími a takhle tomu věřil. Co si o takové víře myslíme? Možná zapochybujeme. Vždyť kolikrát v dějinách došlo k bezpráví a kolikrát zůstalo nepotrestáno. Určitě je mnoho těch, jejichž jméno a památka jsou zapomenuty.

Hospodin pamatuje na svévolně prolitou krev a nezapomíná na ponížené. S vírou je to tak, že bere Boha vážně. A jestliže Bůh pamatuje, tak tím vyzývá nás, abychom my pamatovali. Paměť Boží naléhá na paměť lidskou. Co chce Bůh, co dělá Bůh a na čem Bohu záleží, je inspirací a podnětem pro člověka, jeho myšlení a konání. Vždyť jsme stvořeni k Božímu obrazu. Ale zatímco my často stavíme pomníky jen vítězům a oslavujeme úspěšné, Bůh si všímá povražděných a pamatuje si nepatrné, z lidského, ze společenského hlediska nevýznamné. Máme to dělat jako on. On nerozlišuje významné a nevýznamné. Každá lidská bytost má pro Boha svou věčnou hodnotu a důstojnost.  

Jistěže mnozí z těch, kdo nikdy nezapomínali na ty, kdo zde trpěli, nebyli věřící. Pamatovali na ně, protože byli jejich blízcí anebo protože vnímali tu nespravedlnost a zrůdnost anebo protože cítili soucit, cítili, že jen tím, že nezapomínáme, zůstáváme lidmi. Potřeba zůstat člověkem a touha být lidským jsou v souladu s tím, co chce Bůh. Skutečná lidskost odpovídá Božímu obrazu.

Hospodin Bůh volá k odpovědnosti za prolitou krev. Jak to dělá? Kde je to vidět? Násilníkům často jejich zločiny procházejí. Zvláště když vraždí ve jménu státní ideologie, pod záštitou státní autority. Kde je ta odpovědnost? Co chce Bůh, co dělá Bůh a na čem Bohu záleží, je inspirací a podnětem pro člověka, jeho myšlení a konání. Jsme to tedy my, kdo máme vyvinout veškeré úsilí, abychom ty slabé, kteří jsou v ohrožení, ochránili. Jsme to my, kdo máme násilníka volat k odpovědnosti. Ani po letech nezapomínat. Má to dobrý důvod, že zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné…

Hospodin pamatuje na ponížené. Boží paměť ovšem není jako paměť počítače. Není to jen informace. Je v té paměti vztah. Pamatovat znamená pamatovat s úctou a láskou. Možná ta odpovědnost za prolitou krev spočívá v tom, že i když se násilníci nějakým způsobem stále připomínají, pamatovat na ně s úctou a láskou nelze.

Pamatovat na ty, kdo byli v minulosti ponižováni a trápeni, znamená pamatovat na ty, kdo se dnes ocitají v podobné situaci. Jestliže si s úctou připomínáme Romy a Sinty, kteří trpěli kdysi zde, zavazuje nás to k tomu, abychom chovali stejnou úctu k Romům, Sintům a komukoli dalšímu, kdo je vystaven podobné diskriminaci či násilí dnes, zde i kdekoli na světě. Byli bychom nevěrohodní a směšní, kdybychom se hlásili k hodnotám lidské důstojnosti jen ve vztahu k minulosti, ale pomíjeli je ve vztahu k současnosti. Mohlo by se nám tak stát, že bychom ztratili budoucnost.  

Hospodin pamatuje na svévolně prolitou krev a nezapomíná na ponížené. Co chce Bůh, co dělá Bůh a na čem Bohu záleží, je inspirací a podnětem pro nás, naše myšlení a konání. A taky posilou, povzbuzením a nadějí.

Fotografie laskavě poskytnul Petr Zewlakk Vrabec, děkujeme.