Smutné Vánoce vzpomněly na osamělé a trpící

Většina z nás má Vánoce spojeny s časem radosti a veselí. Pro některé jsou ale smutným obdobím. Mezi námi jsou totiž také lidé, kteří o Vánocích prožívají bolest ze smutku nad ztrátou, jsou osamělí anebo hledají pokoj a naději. Právě těm byla věnována bohoslužba s názvem Smutné Vánoce. O čtvrté adventní neděli nabídl pražský kostel U Salvátora možnost dát prostor své bolesti, smutku a trápení. Mottem setkání byl biblický verš „Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův.“ (Gal 5,2) 

„Před Vánoci se lidé tahají s ledacčím – vánočními stromky, nákupy, dary. A také se zátěžemi ve své duši. Mnoho bolů zesílí – u těch, kteří prožili něco těžkého v poslední době, nebo už někdy dříve, ale v době vánoční. Všichni máme za sebou těžký rok, který nám pořádně naložil – a nevypadá to, že bychom se svých břemen jen tak zbavili. Mnozí přišli o své blízké. Pocity samoty vrcholí. Někdy zvláště tehdy, když se očekává bujaré společenství, které stejně letos není možné. Před Vánoci přibývá pocitů marnosti a životního prošvihnutí toho podstatného,“ pronesl farář Mikuláš Vymětal.

Program bohoslužby byl připraven tak, aby se jí mohl zúčastnit kdokoliv, tedy i lidé mimo církev. Namísto klasického kázání zazněl úryvek z knihy First Coming od Madeleine L'Engle a vyprávění Alberta Schweizera o jeho pochopení zmíněného verše z epištoly Galatským. Přítomní měli také možnost ve chvíli ticha vzpomenout na své blízké, které ztratili, a symbolicky zapálit svíčku. 

Komorní setkání kromě útěchy a možnosti dát průchod bolesti nabídlo také naději. „Ježíšovo slovo říká, že můžeme přijmout, že svá životní břemena neneseme sami, že nám je nadlehčuje Bůh. A také třeba někde úplně v tichosti sejme, a dá nám si od nich odpočinout. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout,“ zaznělo závěrem.