Najednou jsme tady byli spolu

24. dubna 2023

Rozhovor s Hanou Ducho, farářkou v Pardubicích, o Mezinárodních dnech proti rasismu

Najednou jsme tady byli spolu
24. dubna 2023 - Najednou jsme tady byli spolu

Pardubice jsou významné a hezké české město. Letos se místní evangelický sbor zapojil do Mezinárodních dnů proti rasismu celou řadou akcí. Nejprve bych se zeptal, jaké menšiny v Pardubicích vnímáš?

V Pardubicích žije hodně cizinců – z Asie, hlavně z Mongolska, z arabských zemí, z Afriky, z Ukrajiny. Ti všichni tu jsou většinou kvůli práci, Ukrajinci v minulém roce jako uprchlíci před válkou. A samozřejmě zde žije romská komunita, asi největší menšina.  

Jak myslíš, že se takový zdatný evangelický sbor, jako je pardubický, může angažovat ve prospěch menšin?

Tak, jak mu síly stačí a jaké má nápady. Od loňského roku se snažíme pomáhat ukrajinským běžencům. Zpočátku byla naše pomoc hodně dobrovolnicky, jeli jsme pak už dost nadoraz. V květnu jsme ještě s několika dalšími lidmi z Pardubic založili komunitní uprchlické centrum Kalyna. To teď funguje samostatně, má své zaměstnance, prostory, dělá spoustu skvělých volnočasových aktivit, nabízí psychologickou pomoc i pomoc při jednání s úřady. Pardubický sbor Kalynu trvale podporuje, já jsem členkou jejího výboru.

K tomu jsme stále v osobním kontaktu s několika rodinami, které sem přišly z Ukrajiny. Když něco potřebují, ví, že se na nás můžou obrátit.   

_MG_3751

Už jste promýšleli či chystali v minulosti pro menšiny nějakou jinu akci, bez spojitosti se dny proti rasismu?

O propojení se s místními menšinami jsme začali uvažovat asi před rokem a půl. Měli jsme v hlavě, že uspořádáme několik gastronomických setkání s besedou. Vymysleli jsme té akci název: Jak chutná svět.

Vycházeli jsme z toho, že řada cizinců, kteří zde žijí, mají restaurace, bistra, kam běžně chodíme, baštíme skvělá jídla, ale… Jednou jsem se zapovídala s mladou Syřankou, která mi prodávala kebab. Rozpovídala se o tom, jak musela utéct před válkou, jak je část rodiny pořád tam a ona neví, zda se někdy vrátí. Podobně jsem jindy zase zavedla hovor s jedním Vietnamcem. Jsou to mnohdy silné příběhy. Když jsme šli i s našimi dětmi, učily se od těch cizinců pozdravy a počítat do pěti. Prostě už to pro nás nebylo jen bistro s jídlem, najednou to byli sousedi, blízcí, s konkrétním příběhem. Taky mi došlo, jak málo víme o jejich zemích, ze kterých pochází. O tom, jaká je tam situace, ze které museli často nedobrovolně odejít.

Náš nápad na gastro setkání ale zastavila válka na Ukrajině. Všechny své síly jsme dali do pomoci ukrajinským uprchlíkům. Až letos, když přišel mail ze synodní rady o dnech proti rasismu, jsme se rozhodli, že se zapojíme a že některé nápady využijeme zde.

_MG_3412

Které akce jste v rámci dnů proti rasismu letos nachystali?

Pojali jsme to jako mini festival s názvem Nestůj stranou. Chtěli jsme, aby nabídka akcí byla pestrá, otevřená veřejnosti a aby něco z toho bylo určeno i pro děti. Festival jsme zahájili koncertem známé romské skupiny Bengas. V pátek jsme pro děti uspořádali rytmicko-bubenickou dílu s názvem V rytmu světa. Jeden kamarád, profesionální bubeník, Filip Tománek, učil děti různé rytmy na bicí a rytmické nástroje z různých koutů světa. Navečer se v kostele konala beseda s Mikulášem Vymětalem a Zuzanou Amrani, českou muslimkou. Tématem byl dialog mezi křesťanstvím, židovstvím a islámem. V neděli jsme slavili i bohoslužby, které vedla naše vikářka Magdalena Horáková. Na příběhu vyvedení z Egypta představila různé postavy, které v konkrétních zásadních situacích nestály stranou, měly odvahu, a díky tomu i ony přispěly k záchraně lidu. Festival byl zakončen obědem, který připravila ukrajinská rodina, která zde už rok žije. Jedli jsme borčš,  vareniky, pelmeně a typické ukrajinské zákusky. 

Bengas_30.3.202309

Jaký je tvůj celkový dojem?

Že se to povedlo – na to, že, to bylo poprvé. Mám radost. Na koncert Bengas přišlo hodně lidí. Víc, než polovina z toho byli Romové. Atmosféra byla výborná. Pár lidí se zdrželo na drobné pohoštění, které jsme měli připravené. To bylo moc fajn, že jsme si mohli i popovídat, seznámit se. Dílna pro děti byla narvaná, přišlo asi 23 dětí a moc si bubnování užily. Tvoje a Zuzanina přednáška byla záživná, podnětná. Přijela na ni skupina konfirmandů z Chrudimi a Heřmanova Městce s jejich farářkou a farářem. To nás moc potěšilo. Ale celkově jsme na tuto besedu očekávali trochu více lidí.  Společný nedělní oběd skvěle chutnal a lidem bylo spolu hezky. Přišlo asi 15 Afričanů, kteří zde studují nebo pracují. Jsou členy Církve U Dubu, která si už nějaký čas pronajímá naše prostory. Ale až teď jsme měli možnost být spolu, sblížit se, ano, i zopakovat si, kde že je to Zimbabwe a kde Kongo.

Tohle bylo asi celkově největším přínosem toho festivalu: že jsme tady najednou byli spolu: při hudbě, při jídle, při povídání si o vzdálených zemích. Od teď už o sobě víme a nejsme si cizí. Jedna rodina ze sboru si s někým z cizinců domluvila konverzace v angličtině pro své děti. Jiná rodina zase jednomu africkému studentovi nabídla, že může chodit cvičit k nim domů na bicí, protože on nemá kde. S romskou komunitou jsme se propojili díky Lucce Fukové (Horvátové), která žije v Pardubicích a v současné době je zmocněnkyní pro romské záležitosti. Do koncertu Bengas jsme spolu jen telefonovaly, teď si tykáme a jsme otevřené, že spolu vymyslíme zase nějakou společnou akci. A tohle vzájemné sblížení je pro mě osobně nejsilnější dojem.  

Na co nejraději vzpomínáš?

Každá z těch akcí mě bavila jinak. Každá měla jinou energii, bylo to pestré a v tom to bylo pro mě povedené.

_MG_3430

Co myslíš, že je důležité pro přípravu akcí tohoto typu?

Nejdřív vědět, proč to děláme. Naším cílem bylo, aby se festivalem lidem dostala do mysli myšlenka Nestůj stranou – tedy to, že je dobré nebýt lhostejný vůči znevýhodněným, že je dobré mít odvahu nestát stranou, ale zastat se. Cílem nebylo udělat jen dobrou akci, ale pomalu zlepšovat atmosféru ve společnosti. Nestát stranou, ale být spolu. Pak je důležité nebýt na organizaci takové akce sama. Mít dobrý tým šikovných lidí. To se v pardubickém sboru celkem dobře daří téměř u každé akce.

Festival jsme chystaly s jednou mladou ženou ze sboru, Kamilou, a naší sborovou asistentkou Lydií. S Kamilou jsme pracovaly na vizi, náplni a samozřejmě zajišťovaly produkci. Lydie měla na starosti administrativní a finanční záležitosti. K tomu jsme oslovily další dobrovolníky a dobrovolnice třeba na chystání občerstvení, zajištění techniky, úklid.

Další věc je mít dobré propagační materiály, které už od oka zvou a přitahují pozornost. A zvát a mluvit o akci, kde se dá. A samozřejmě nesmíme vynechat finanční stránku. Na akci jsme dostali grant ze Synodní rady, za což velmi děkujeme.

Bylo něco, co se nepovedlo?

Myslím, že zrovna propagace měla své mezery. Je to ponaučení pro příště. Možná by díky lepší propagaci přišlo víc lidí. Ale nechci si stěžovat, přišlo jich i tak dost a jsem za to vděčná. Mnozí o akci věděli a přišla jim skvělá, ale z nějakého důvodu nedorazili. Ale i to vnímám jako důležité – že se ta myšlenka dostává lidem pod kůži, že o tom třeba začnou nějak přemýšlet, že ví, že se to děje a že je něco takového vůbec možné.

_MG_3667

Co bys doporučila sborům, které se rozhodují, zda se příští rok připojit k Mezinárodním dnům proti rasismu?

Aby se zapojily. Samozřejmě tak, jak jim síly stačí. My jsme to chtěli mít otevřené i veřejnosti nejen pro členy sboru. Té energie jsme na to vynaložili dost. Ale i v rámci sboru je potřeba toto téma pořád znovu otevírat.

Připojíte se příští rok znovu k Mezinárodním dnům proti rasismu? 

Rádi bychom. Přijde nám, že akce má smysl. Zvažujeme i o větší spolupráci s městem a s lidmi, kteří v Pardubicích pořádají v květnu tzv. Multikulturní týdny. Možná by se naše dvě akce daly propojit. Ale to je zatím v úvahách.

připravil Mikuláš Vymětal, foto: archiv FS Pardubice

Zajímá vás dění v církvi?

Máte rádi celocírkevní akce? Chcete vědět o akcích v Bělči, Chotěboři či jinde? Jezdíte na akce pro laiky nebo pro rodiny s dětmi?
Nechte si na svůj e-mail zasílat informace, které vás zajímají.