Den plný vděčnosti
Krásné počasí, uvolněná atmosféra, příjemný program a srdečná setkání. Tak by se dala ve zkratce shrnout oslava výročí 70 let ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické, které jsme si připomněli v sobotu 21. října 2023 v areálu evangelického sboru v Poděbradech.
Církev se tentokrát výročí rozhodla pojmout méně formálně a akcentovat komornější, spíše komunitní rozměr události v příjemném prostředí. Mělo jít hlavně o (slavnostní) příležitost strávit čas ve společenství bratří a sester ze sborů napříč církví. Setkání v Poděbradech bylo samozřejmě také společným vyjádřením vděčnosti za službu žen v církvi a oslavou toho, že ordinace žen má v ČCE již dlouhou tradici.
Také velká část oficiálního programu byla v režii žen. Sobotní dopoledne otevřela slavnostní eucharistická bohoslužba, kterou vedla ostravská farářka Ewa Jelinek. Kázala Ester Čašková, která dříve působila ve sborech v Moravči a Praze-Vinohradech, od r. 2018 je v důchodu. Po bohoslužbě navázala panelová diskuze „přes pět generací“. V té moderátorky Jana Šarounová a Simona Kopecká vyzpovídaly čtyři ženy, které spojily svůj život se službou církvi.
Na kazatelnu v šedesáti
Diskuse nabídla nahlédnutí do zajímavých životních příběhů. Například Věru Lukášovou (*1929) přivedla na kazatelnu tragická událost. Její manžel Jan Lukáš byl českobratrským farářem, který působil nejprve v Kroměříži, v srpnu 1968 nastoupil do sboru Praha-Jarov. Zde působil až do své smrti v roce 1988. Když zemřel, oslovili Jarovští sestru Lukášovou s prosbou, zda by se na přechodnou dobu sboru neujala. Ta se úkolu zhostila se ctí – složila potřebné zkoušky a stala se diakonkou. Ve sboru působila až do r. 1995, kdy odešla do penze.
Jako uhrančivá vypravěčka se představila Jarmila Strádalová (*1931). Své mnohdy nelehké životní etapy líčila s nadhledem a humorem. Mladší generaci zastupovala Mirjam Marková. Pověření ke službě Slova a svátostí převzala z rukou synodního seniora Pavla Pokorného v prosinci 2022. V současnosti je na rodičovské dovolené. Služebně nejmladší mezi farářkami je Magdalena Horáková (*1994). Ordinována byla jako jedna ze zatím posledních – teprve za začátku října 2023.
Synodní rada na jevišti
Na čas po obědě si organizátoři připravili „historické překvapení“. Šlo o dramatické ztvárnění historických vyjádření a událostí, které vedly až k inkriminovanému synodnímu usnesení z r. 1953, kterým se oficiálně povolovalo ženám stát se ordinovanými farářkami naší církve. Cesta to byla dlouhá a spletitá. O těchto peripetiích se může čtenář dozvědět více v pečlivě zpracovanému textu „Od předsudků k tabulkám“, který připravil církevní právník a právní historik ČCE Adam Csukás. Tam navíc naleznete i interaktivní mapu všech evangelických sborů, které se k otázce ordinování žen tehdy vyjádřily. Objevují se stanoviska zamítavá, nejednoznačná i přejná. Právě těch se nakonec sešla většina – 154 z celkových 247 dotázaných sborů. Samotné usnesení pak bylo na synodu přijato drtivou většinou: 79 bylo pro, 1 proti a 1 synodál se zdržel.
Rolí zastánců různých názorových pozic se v rámci sobotního dramatického ztvárnění ujali vybraní členové synodní rady a vedoucí kanceláře Evangelické církve Martin Balcar. Inscenace místy připomínala legendární semináře z divadelních her Járy Cimrmana – a to nejen svou formou, ale i leckdy z dnešního pohledu absurdními myšlenkami historických představitelů církve, které ústy členů synodní rady zaznívaly.
Například staršovstvo sboru v Chlebích uvedlo: „Navrhuje se důkladná prohlídka lékařská jak kandidátek, tak kandidátů farářského úřadu, jakou žádá státní správa např. u důstojníků z povolání a letců.“ Evangelíci ve Vysokém Mýtě navrhují: „Praktické potíže, mateřství a vedení domácnosti, by se daly odstranit tím, že by se takovým ženám samostatně pracujícím na sboru doporučilo se nevdávat.“
Je dobré, že se jim dnes můžeme zasmát – jako tomu bylo i během představení v Poděbradech, ženám (nejen) v církevním prostředí tehdy ani dnes ale příliš do smíchu nebylo. Upjatě patriarchální společnost ženu s cynickou samozřejmostí přehlížela.
O laskavou zábavu se postaraly loutky i písničkářka
Na humor byl naštěstí prostor i v další části programu – při loutkovém představení Drak N‘ Roses, kteří ztvárnili příběh biblického Jonáše. Přestože loutkovodiči Richard Dračka s Janem Růžičkou několikrát upozorňovali, že nejde o divadlo pro děti, dobře se bavili všichni přítomní napříč generacemi.
Odpoledne pak přišel čas na hudbu. Pozvání do Poděbrad přijala písničkářka Lucie Redlová. Její lyricky křehké i valašsky zemité písně nabídly příjemnou tečku za oficiálním programem. Kromě něho však účastníci měli možnost trávit čas i jinak – v zahradním altánu si například mohli vyzkoušet farářský talár z dílny Barbory Horákové, který má nově příznačně i ženskou variantu. Dostatek prostoru bylo samozřejmě také na setkání u kávy a neformální rozhovory s přáteli či blízkými.
Během dne bylo také možné zakoupit knihy z produkce Českobratrské církve evangelické a spolku Veritas, dále zboží z chráněné dílny Diakonie ČCE „Prostě triko“ či fairtrade produkty Obchůdku Jednoho světa.
Oslava nebyla do Poděbrad zasazena náhodou. Právě zde se totiž před 70 lety uskutečnila historicky první ordinace farářek. Ženy byly tehdy ordinovány hned čtyři: Jarmila Jeschkeová (později Hartová), Eva Peroutková (později Nechutová), Antonie Slámová a Alena Srnková (později Šounová). Kostel, v němž ordinační bohoslužba 13. prosince 1953 proběhla, dnes již však neexistuje. Již v roce 1962 totiž musel ustoupit „regulačním a komunikačním úpravám“ města.
Praxe uvádění žen do ordinované služby samozřejmě přetrvává i po sedmi dekádách. Od té doby bylo výpomocnými kazatelkami, diakonkami, jáhenkami, vikářkami či farářkami ordinováno na 200 žen. Poděkování jim všem a radost z toho, že i ony utvářejí tvář Českobratrské církve evangelické jsme směli nyní vyjádřit společně. Na projevy vděčnosti ale nepotřebujeme speciální příležitost. Našim sestrám (i bratrům) ji můžeme projevovat v každodennosti.