Naši církev mám při všech výhradách ráda a ráda v ní pracuji

Naděje ČEJKOVÁ
Narozena 1962, farářka v Hlinsku.

Baví tě dělat farářku?

Baví. Někdy mě něco mrzí nebo naštve, ale neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Před lidmi, kteří pracují na směny, v továrnách, jako prodavači nebo v zemědělství, hluboce smekám. Někdy jsem pochybovala, jestli jsem pro farářování vhodná osoba, někdy jsem udělala různé chyby, ale naši církev mám při všech výhradách ráda a ráda v ní pracuji.

Litovala jsi někdy svého rozhodnutí přijmout ordinaci?

Nikdy. Možná také díky podpoře, velkorysosti a lásce, s nimiž jsem se setkávala. Ale různé krize se mně samozřejmě nevyhnuly. 

Jaké to bylo na počátku tvé farářské práce? Jaká byla největší výzva, kterou jsi musela překonat?

Velkou „výzvou“ bylo (aniž bych si toho tenkrát byla vědoma) mé mládí. To více než s farářováním souviselo s tím, že jsem se v devatenácti letech, kdy jsem ještě studovala, vdala za faráře. Ve dvaceti letech ze mě byla paní farářová na malé vesnici, s paradoxní úctou od starších lidí (například mě v autobuse chtěli pustit sednout).

Tvůj manžel je farář. Inspirujete se navzájem při přípravě bohoslužeb?

Nevím, jestli jsem inspirovala já jeho. Já jsem od něho, jako staršího a zkušenějšího, přebírala fungující modely práce. Zvláště v začátcích vlastního působení ve sboru.

Cítila jsi někdy, že jsi jako žena farářka znevýhodněná oproti mužům? Jak jsi na to reagovala?

Cítila. Některé sbory daly najevo přímo, některé v kuloárech, že dávají při hledání kazatele přednost mladším mužům s rodinami. S tím se dnes už tolik nesetkáváme, ženy kazatelky se osvědčily. Zkušenosti přivedly sbory k poznání, že mladí muži s sebou přinášejí jiné problémy. Já jsem na to neměla jak reagovat.

Jak reagují lidé mimo církev, když se setkají se ženou farářkou?

Nevidím rozdíl v tom, jak reagují na setkání s farářkou nebo s farářem. Záleží víc na rozhledu a inteligenci toho, s kým se potkáme.

Zažila jsi někdy hrubé nebo dvojsmyslné narážky?

Hrubší narážky jsem zažila jenom několikrát, spíše jako nejapné vtipy od kolegů. Ale abych byla spravedlivá, někdy jsem jim sama nahrála na smeč. Zaskočilo mě (jako mladou vdanou paní) zcela jednoznačné pozvání na rande od presbytera v jednom ze sousedních sborů (já už byla v taláru a manžel se v kostele připravoval na doprovod písní).

Čím jsou bohoslužby, které připraví a vede žena, jiné než ty, které připraví a vede muž?

Nevím, zeptejte se ve sborech, kde slouží muži i ženy. Podle mě více záleží na naturelu a zkušenostech toho, kdo bohoslužby připravuje, a na zohlednění účastníků bohoslužeb.

Čím by se měli muži kazatelé inspirovat od žen farářek?

Někteří by na sebe mohli více dbát. My ženy bychom zase mohly některé věci brát s větším nadhledem. Ale zase: nevím, jestli je to více otázkou osobnostního nastavení než pohlaví.

Závidíš něco svým mužským kolegům?

Jak říkala jedna kolegyně: „Nikdy nebudeme mít charisma mladého muže.“

O čem svědčí to, že některé církve, včetně protestantských, odmítají ordinovat ženy jako kazatelky?

Asi mají dost mužů pevně usazených ve vedoucích pozicích i ke službě. Mužů, kteří nerozumí ženské síle a bojí se jí.

Písně ve zpěvníku, Bible i liturgie církve jsou buď v množném čísle, nebo v mužském rodě. Vadí ti to?

Od mládí jsem na to byla zvyklá. Spíše mě zaskočilo, když byla některá modlitba v ženském rodě. Až v poslední době mi někdy začíná vadit, když mám osobní věci v liturgii říkat v mužském rodě. Ať se někdy zkusí muži ve veřejném shromáždění modlit nebo zpívat v ženském rodě.

Jsou chvíle, kdy jsi šťastná a říkáš si, jo, to je ono, jsem jako farářka na světě moc ráda?

V zásadě mě toto vědomí provází celý život. Ne jako pocit štěstí, ale jako naplnění a smysl života. Měla jsem „štěstí“, že jsme se v tom s manželem (byť někdy zuby nehty) podporovali a že to nakonec unesly a přijaly také naše děti. Za to jsem Pánu Bohu opravdu vděčná.

Co vzkážeš ženám, které přemýšlí o tom, že by se na farářování také daly?

Totéž, co mužům. Dobře si to rozmyslete, ale když vám to nedá, jděte do toho. Určitě neriskujete víc, než kdybyste na toto volání rezignovali.

Rozhovor zpracovali Daniela a Daniel Ženatí pro Evangelický kalendář 2023. Sérii těchto 40 rozhovorů s ordinovanými ženami nyní zveřejňujeme také v on-line verzi v rámci výročí 70 let ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické.