Mohli jiní, mohly jiné, tak proč ne ty, Augustine

Romana ČUNDERLÍKOVÁ
Narozena 1976, farářka v Kolíně.

Baví tě dělat farářku?

Baví. Je to práce s různými věkovými skupinami, navíc velmi různorodá. Člověk se musí umět přepnout a naladit na různé generace. Ráda lidem naslouchám a jejich příběhy si pamatuji. Líbí se mně také propojení intelektuální a praktické činnosti, střídání domácí přípravy a setkávání s lidmi. Je v tom svoboda. Baví mě připravovat a vést bohoslužby, být součástí svatebního i pohřebního rituálu.

Litovala jsi někdy svého rozhodnutí přijmout ordinaci?

Ne.

Jaké to bylo na počátku tvé farářské práce? Jaká byla největší výzva, kterou jsi musela překonat?

Největší výzvou byla moje osobní situace. Byla jsem bez partnera, neměla jsem zázemí, musela jsem se spoléhat hodně sama na sebe a do toho jsem měla dva poloviční úvazky. Trpěla jsem pocitem nikdy neskončené práce. Neuměla jsem si dobře zorganizovat čas na odpočinek. Teď díky rodině a také zkušenostem si uvědomuji, jaké požehnání je mít oporu.

Cítila jsi někdy, že jsi jako žena farářka znevýhodněná oproti mužům?

Ve svých začátcích jsem mívala pocit intelektuální nedostatečnosti, často jsem se srovnávala se staršími a zkušenějšími kolegy. Na pastorálkách jsem mlčela, neměla jsem odvahu vznést dotaz. Spíš to byl můj osobní problém. Někdy mám pocit, že někteří lidé a sbory dávají přednost mužům farářům. Možná je v povědomí lidí ještě model faráře jako nositele vzdělanosti. Možná i strach, že farářka nebude mít tolik času, když má rodinu. Zažila jsem i situaci, kdy mně jedna věřící paní dávala najevo despekt a raději se bavila s kolegou. Myslím, že je to individuální, člověk si nemůže rozumět úplně s každým a každému vyhovovat.

Jak reagují lidé mimo církev, když se setkají se ženou farářkou?

Většinou překvapeně a udiveně. Bývají zvídaví a reagují různě. Někdy spolu přátelsky diskutujeme. Jindy jsem postavena do pozice obránce křesťanství. Někteří lidé mně děkovali za svatební nebo pohřební obřad, vážili si osobního a laskavého přístupu. V tu chvíli si uvědomuji nezastupitelnou roli křesťanů ve společnosti.

Zažila jsi někdy hrubé nebo dvojsmyslné narážky?

Jeden lékař mě po zjištění mého povolání začal oslovovat „matko představená“. Brala jsem to jako vtip.

Čím jsou bohoslužby, které připraví a vede žena, jiné než ty, které připraví a vede muž?

Myslím si, že ženy zajímají trochu jiná témata, více akcentují mezilidské vztahy a méně například politiku. Také bývají citlivější na atmosféru ve společenství, jsou možná empatičtější než muži. A snaží se při bohoslužbách usmívat, jak pozoruji u svých kolegyň.

Čím by se měli muži faráři inspirovat od žen farářek?

Možná zkusit se víc usmívat, na druhou stranu znám faráře, kteří se při bohoslužbách tváří vlídně a laskavě.

Závidíš něco svým mužským kolegům?

Zaujetí pro práci. Píšou kázání a už se tolik nerozptylují tím, že by měli dát prádlo do pračky a uvařit. A také se nehroutí z toho, že není doma uklizeno.

O čem svědčí to, že některé církve, včetně protestantských, odmítají ordinovat ženy jako kazatelky?

Možná o strachu z jinakosti. Z toho, že je žena středem pozornosti a muži ji poslouchají. Že se může farářka hezky obléknout, nalíčit se, vzít si k taláru výrazné náušnice. Strach z toho, že se bude lidem líbit. Ale hezkého faráře lidé neřeší. Někomu nemusí být příjemný výše položený hlas.

Písně ve zpěvníku, Bible i liturgie církve jsou buď v množném čísle, nebo v mužském rodě. Vadí ti to?

Nevadí, jsem na to zvyklá. Člověk je rodu mužského, ale i žena je člověk.

Jsou chvíle, kdy jsi šťastná a říkáš si, jo, to je ono, jsem jako farářka na světě moc ráda? Můžeš některou zmínit?

Při setkávání s lidmi v církvi, které znám a mám ráda. Také při udílení požehnání při bohoslužbách nebo když zvěstuji požehnání novomanželům. Líbí se mi, když jdu na ordinaci či instalaci v průvodu ostatních farářek a farářů a jsem jedním z „havranů“. A také když končím bohoslužby a vyjdu před vesnický kostel a dívám se do kraje. Svítí slunce, je teplo a já najednou vím, že oslavovat Hospodina je něco nádherného.

Co vzkážeš ženám, které přemýšlí o tom, že by se na farářování také daly?

Jděte to zkusit, nikdy nevíte, jestli budete spokojená, když to nezkusíte. Často si opakuji jedno moudro: Mohli jiní, mohly jiné, tak proč ne ty, Augustine.

Rozhovor zpracovali Daniela a Daniel Ženatí pro Evangelický kalendář 2023. Sérii těchto 40 rozhovorů s ordinovanými ženami nyní zveřejňujeme také v on-line verzi v rámci výročí 70 let ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické.