Jdu za tím hlouběji a hlouběji, až najdu odpověď a cítím naplnění

Lenka BAŠTOVÁ
Narozena 1980, výpomocná kazatelka, pracovnice v pomáhajících profesích, v současnosti asistentka pedagoga.

Můžeš se čtenářům krátce představit?

Ordinovaná jako výpomocná kazatelka jsem byla na podzim 2021. Krátce po maturitě jsem z kazatelny uslyšela slova „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12,1). Věděla jsem, že je to vzkaz pro mě, a tak jsem odešla. Nejprve do Brna do školy, pak do Prahy do školy a do práce, a nakonec jsme se s manželem usadili v jedné vesničce u Dobříše. 

Máme dvě děti—dívku (15) a chlapce (11). Postupně jsem vystřídala několik zaměstnání, vždy však byla zaměřená na pomoc lidem — v domově pro seniory s demencí, na onkologii se zaměřením na paliativní péči, v současné době pomáhám na prvním stupni základní školy coby asistent pedagoga.

Jsi ordinovaná kazatelka naší církve. Kdy tě napadlo, že by to tak mohlo být?

Myslím, že to byla cesta postupného zrání. Ve sboru jsem nevyrostla, byla jsem pokřtěna až ve čtrnácti letech. Dalších několik let jsem byla spíš externím členem sboru. Nicméně pořád mě k Bibli něco přitahovalo. Po gymnáziu jsem studovala Vyšší odbornou školu sociální práce a s úžasem jsem zjistila, že tento obor mě velmi oslovuje a také vychází z křesťanství, seznámila jsem se s Diakonií a otevřel se mi nový svět. Táhlo mě to na teologii, ale nemám dar učení se cizím jazykům a také jsem se cítila být nehodna farářského povolání. Tak jsem se na Evangelickou teologickou fakultu přihlásila alespoň na nově otevřený obor Sociální a pastorační péče a na fakultu jsem chodila do knihovny a na několik přednášek. Na kurz Základy evangelické teologie jsem se přihlásila ze zájmu, a že to dotáhnu až k ordinaci, mě zpočátku ani nenapadlo. Až když mě staršovstvo doporučilo ke zkouškám, začala jsem tušit, že by ze mě mohla být kazatelka. 

Jak na to reagovali tví nejbližší?

Přáli mi to.

Jak často vedeš bohoslužby?

Průměrně jednou za dva měsíce.

V sobotu se připravuješ na neděli, v neděli bohoslužby, v pondělí jdeš do práce — jak to zvládáš?

Myslím že dobře. Termín znám předem, mohu se připravovat delší dobu. To je výhoda výpomocných kazatelů, nemají na přípravu týden, ale déle. Mohu na sebe nechat text působit a samotný text kázání píšu vždy víkend předem. Zbytek liturgie a písně dopisuju v následujícím týdnu a v sobotu už jenom vytisknu. V sobotu se snažím být hlavně s dětmi, abych si provětrala hlavu a v neděli se mohla více soustředit na bohoslužby. V neděli odpoledne odpočívám, hrajeme s dětmi hry, u kterých se nemusí příliš přemýšlet, nebo se díváme na film. A v pondělí jdu do práce, která není intelektuálně ani fyzicky náročná.

Co je pro tebe při přípravě bohoslužeb nejnáročnější?

Připravit modlitby. Vím, že mnoho kazatelů si modlitby nepíše a říká je spatra. Pro mě je však modlitba něco hodně niterného a osobního. Je to rozhovor mezi „čtyřma očima“, ve kterém smí být přítomné emoce, slova mohou být nedokonalá, věty nedokončené, vždyť Bůh vidí do mého srdce a dokáže vidět a slyšet i to nevyslovené. Hodně jsem ovlivněna Ježíšovými slovy: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích… Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt“ (Mt 6,5n). Při bohoslužbách si musím uvědomit, že hovořím k Bohu jako zástupce všech přítomných a chtě nechtě musím vyjít ven ze svého pokojíku, ale zároveň ne moc, aby to ještě znělo upřímně a opravdově. Asi to zní divně, ale je pro mě těžké tu hranici najít.

Cítíš jako kazatelka někdy radost?

Mám radost, když mě někdo osloví a požádá, zda bych vedla bohoslužby. Ráda totiž o něčem přemýšlím, zjišťuji informace, dělám rešerše na určité téma. U biblických textů mám nejraději, že když je na sebe nechám chvíli působit, tak se vždy najde něco, co mě osloví. Co mi nějak víc pronikne pod kůži, co mě zasáhne. Pak mám potřebu zjistit, proč se mě to tak dotýká, a přemýšlím, jestli by to mohlo oslovit i ostatní. Jdu za tím hlouběji a hlouběji, až najdu odpověď a cítím naplnění a radost z poznání.

Vyjádří ti někdo někdy vděčnost za tvou službu? Říkáš si — dobře že jsem se tak rozhodla?

Po bohoslužbách cítím napjaté očekávání z reakcí. Vyjádřit vděčnost, díky činit by měli posluchači Bohu za to, že je dnes Slovo oslovilo a mají o čem přemýšlet; nebo je Slovo povzbudilo a potěšilo. A pokud mi o tom řeknou, mám radost i já. Když jsem měla asi po třetích bohoslužbách, tak mi některé členky sboru (nezávisle na sobě) řekly, že je potěšilo, když mě viděly coby kazatelku — protože jako žena dokážu oslovit ženské nitro, nepoužívám příliš teologických pojmů, lépe dokážu udržet jejich pozornost a také se jim líbí výběr písní. To si pak říkám, že moje služba má smysl.

Jaká byla největší výzva, kterou jsi dosud jako kazatelka musela překonat?

Troje bohoslužby během šesti týdnů. Chápu, že pro faráře pohoda, ale pro začínající kazatelku skutečně výzva. Ty prostřední jsem mohla odmítnout, ale nechtěla jsem, protože při nich měla být uvedena vánoční hra dětí a mládeže, kterou jsem nacvičovala v roli režisérky. A pár dní před hrou jsem byla požádána, abych vedla i liturgii okolo hry včetně zamyšlení pro dospělé. Tu hru jsem znala téměř zpaměti a chtěla jsem ji shrnout a vypíchnout nějaká témata i pro dospělé. Výzvu jsem přijala a s pomocí Boží i zvládla.

Napadlo tě někdy, že jsi jako žena kazatelka znevýhodněná oproti mužům?

Ne. Ale když o tom tak přemýšlím… Možná v tom, že se ode mě jako od ženy očekává, že přijdu z práce, postarám se o nákup, děti a domácnost, a pokud mi zbude volný čas, můžu se věnovat svým věcem, například připravovat bohoslužby. Naštěstí děti už trochu odrostly a v době příprav se více stará manžel.

Písně ve zpěvníku, Bible i liturgie církve jsou buď v množném čísle, nebo v mužském rodě. V ženském nic. Vadí ti to?

Nevadí.

Co vzkážeš ženám, které přemýšlejí o tom, že by se staly výpomocnými kazatelkami?

Ženy dokážou více oslovit ženy, kterých také bývá v kostelích dost. Proto — běžte do toho, stojí to za to!

Rozhovor zpracovali Daniela a Daniel Ženatí pro Evangelický kalendář 2023. Sérii těchto 40 rozhovorů s ordinovanými ženami nyní zveřejňujeme také v on-line verzi v rámci výročí 70 let ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické.