Bez manžela, který je mi velkou oporou, bych tu práci dělat nemohla

Zdeňka FORMÁNKOVÁ
Narozena 1965, kurátorka sboru ve Vítkově, pracuje jako asistentka starosty města.

Můžete se čtenářům krátce představit?

Narodila jsem se do evangelické rodiny a vyrostla jsem v evangelickém sboru, žiju s rodinou ve Vítkově na faře.

Jste ordinovaná kazatelka naší církve. Kdy vás napadlo, že by to tak mohlo být?

Mě samotnou to nikdy nenapadlo, přivedl mě k tomu bratr farář Rostislav Chlubna, který mne přihlásil do kurzu pro vzdělávání laiků.

Jak na to reagovali vaši nejbližší?

Cítila jsem velikou podporu.

Co bylo na cestě k ordinaci nejtěžší?

Nejtěžší bylo po dobu vzdělávání skloubit práci, rodinu, domácnost a práci ve sboru a přípravu.

Jak často vedete bohoslužby?

Jelikož jsme sborem administrovaným, vedu bohoslužby zpravidla třikrát v měsíci.

Co je pro vás při přípravě bohoslužeb nejnáročnější?

Získat čas na přípravu. Jsem vděčná za to, že mám své občanské zaměstnání, kde jsem v neustálém kontaktu s lidmi, a mám tak mnoho podnětů k přípravě kázání.

Vyjádří vám někdy někdo vděčnost za vaši službu?

Ano, členové našeho sboru mi často děkují.

Jaká byla největší výzva, kterou jste dosud jako kazatelka musela překonat?

Byla to doba, kdy zemřel bratr farář Chlubna, který byl mojí velikou oporou.

Cítíte jako kazatelka někdy radost? Říkáte si — dobře že jsem se tak rozhodla?

Ano, cítím radost. Cítím radost, když vidím, že se práce v našem sboru daří. Cítím radost, když při Noci kostelů přijdou lidé, kteří nikdy v našem sboru nebyli. Cítím radost, když se o Vánocích při vánoční hře sejdou naše děti se svými kamarády, kteří přijdou ze světa, a možná v jejich srdcích zůstane něco z toho, co zde společně s námi prožijí. Cítím radost z toho, že pomáháme těm nejnuznějším lidem při bazarech v našem kraji, kde je veliká chudoba. Cítím radost z toho, že zde ve Vítkově může náš sbor žít a žije.

Napadlo vás někdy, že jste jako žena kazatelka znevýhodněná oproti mužům?

Napadá mě to často v neděli, když nastoupím po bohoslužbách k vaření oběda.

Písně ve zpěvníku, Bible i liturgie církve jsou buď v množném čísle, nebo v mužském rodě. Vadí vám to?

Vůbec ne.

Co vzkážete ženám, které přemýšlejí o tom, že by se staly výpomocnými kazatelkami?

Že to není vůbec lehké, že je čeká náročná služba a že ta služba bývá často na úkor rodiny. Chci poděkovat svému manželovi, který mi vždy byl a je velikou oporou a pomocí, protože bez něj bych tu práci dělat nemohla.

Rozhovor zpracovali Daniela a Daniel Ženatí pro Evangelický kalendář 2023. Sérii těchto 40 rozhovorů s ordinovanými ženami nyní zveřejňujeme také v on-line verzi v rámci výročí 70 let ordinované služby žen v Českobratrské církvi evangelické.