Slovo J. Rumla k věřícím na Velehradě

Slovo J. Rumla k věřícím na Velehradě

V pátek 5. července 2013 proběhly na Velehradě oslavy výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu před 1150 lety. Oslav se zúčastnila také synodní kurátorka Českobratrské církve evangelické Lia Valková a synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví v České republice Joel Ruml, který pozdravil všechny přítomné a zhodnotil význam díla věrozvěstů:

„Vážení přítomní, představitelé státní moci, samosprávy, církví a kulturních a společenských organizací, bratří a sestry v Ježíši Kristu, dovolte, abych vás všechny pozdravil jménem církví sdružených v Ekumenické radě České republiky. Chci vyjádřit potěšení nad tím, že svědkové, kteří před 1150 lety vstoupili do našeho, tehdy převážně pohanského prostoru, stáli na přesvědčení, že ke změně je třeba, aby člověk měl v ruce duchovní motivaci v jazyce mu srozumitelném. Jim po bok se později stavěli všichni ti, kdo usilovali o srozumitelné předání biblického svědectví svým současníkům, v tomto roce zvláště vděčně myslíme na mistry teology Jednoty bratrské, kteří v Kralicích dokončili své dlouholeté dílo zvané Biblí kralickou.

Při přípravě na dnešní jubileum jsem si opět pročetl Proglas, předzpěv k evangeliu, krásnou Konstantinovu ódu na evangelium. V něm Konstantin zdůraznil význam evangelia a jeho přínos, v té chvíli, pro Slovany. Konstantin výstižně vyjádřil sílu evangelia: Vy všichni, kdož svých duší krásu vidíte a milujete a rádi byste temnotu hříchů zapudili a hniloby tohoto světa se zbavili … slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.

Když člověk čte o tolika neslavných prvenstvích naší země, poslední, že jsme nejneřestnější zemí světa, která se mnohdy chlubí svým zesvětštěním a odnábožštěním; když slyšíte pochyby rodičů, zda do takového prostředí přivádět děti; když se zcela vážně problematizuje smysl nejzákladnějších lidských vazeb a rodiny; když slyšíte otázky, zda není lepší emigrovat, zda a na jak dlouho nám zůstane svoboda; když vidíte, co všechno je těžkopádné a bolavé atp., pak se ptáte, zda nezažíváme soumrak společnosti sdružené v rámci českého státu. Na to neodpovím! Ale i kdyby tomu tak bylo, pro křesťanský lid není soumraků. Jen úkolu, pokoušet se s tím stále něco dělat. Po vzoru mnoha svědků, dnes připomínaných Konstantina a Metoděje zvláště.

Děkuji vám za pozvání. Dovolte, abych i já vás všechny pozval, vás, komu hovoří odkaz našich velikánů, kdo máte dobrou vůli a odvahu pomoci našemu národu při hledání sebe sama, při hledání Ducha, který jej zkultivuje. Zvu každého, aby se postavil po bok všech těch, kdo ctili pravdu a spravedlnost a milovali svou zem, že se dokázali pro ni i obětovat. Všeobecná poživačnost a náročivost, kterých jsme svědky, a vůči kterým mlčíme, skutečně hrozí udusit existenci nejen národa, ale i přírody, i vší krásy, která stvořena Bohem, existuje v nás i kolem nás.

Konstantin adresáty svého díla oslovil zajímavě: Lidé, kteří milujete a chcete růsti Božím růstem; a tak jim řekl, že kdo chce růsti, nepropadá beznaději. Ani dnes!, i když nám je z mnoha věcí nedobře. Proto nebuďme lhostejní, zasazujme se společně o pravdivost života osobního, společenského i politického. Buďme střídmí, pokorní, důslední a věrohodní v tom, co věříme. A nestyďme se za naději, která je v Kristu, však právě na ní naši věrozvěstové stáli a právě oni to byli, kdo přestáli se svým odkazem věky.

Máme úkol a odpovědnost, hlasme se k tomu hrdě a rádi! A SPOLU!“

foto: ČBK/ALBRECHT