Jeronym Pražský – Hieronymus Pragensis
Jeronym Pražský – Hieronymus Pragensis
Velký Čech a velký Evropan
Komenský se ve svém „šesteru“ v Kšaftu zmiňuje o Husovu pomocníku. Myslel tím Jeronyma. Hus si svého přítele Jeronyma velice vážil. My na něho zapomínáme. Snad 600. výročí upálení v Kostnici nám připomene jeho odkaz a vyzve nás k následování. Jeronym stojí ve stínu Husově. Ale i to je veliká čest.
V roce 1862 postavilo šest kostnických občanů na místě Husova a Jeronymova upálení bludný kámen s oběma jmény. Hned čtyři roky nato se do Kostnice konala pouť. 400 účastníků jelo z Prahy zvláštním vlakem, i Bedřich Smetana. Při vzpomínkové slavnosti zpíval pražský Hlahol, mluvil K.Sabina, J.M.Hurban a německy J.V. Frič.
Jeronym se narodil v Řeznické ulici v Praze v blízkosti Novoměstské radnice asi v roce 1378. Na rohovém domě ulice umístila Kostnická jednota v roce 1916 pamětní desku. Byl snad z majetnějšího rodu, dlouho studoval, nosil pěkné šaty. Nicméně na Sorbonně mu pak prominuli poplatky jakožto chudému studentovi. Hus byl venkovan, spokojil se s Prahou, Jeronym cestoval. Míval dlouhý černý plnovous, zatímco Hus se holil. 1398 ukončil studia na pražské filozofické fakultě a stal se bakalářem. O rok později se objevuje v Oxfordu. Proč zamířil zrovna tam? Patrně využil stipendia zřízeného M.Vojtěchem Raňků z Ježova (bývalého rektora pařížské Sorbonny). A také zřejmě proto, že tam před lety působil Viklef . S Anglií byly tehdy čilé styky obchodní i kulturní, dcera Karla IV. Anna se provdala za krále Richarda II.
Současně s Viklefem žil u nás Matěj z Janova, mistr pařížské univerzity. Spolu s jinými uvítal v Čechách Viklefovy myšlenky, jeho vyvýšení Písma nad všechno lidské učení. Snad byl Jeronym pověřen opsat v Oxfordu některé Viklefovy spisy. Pobyl tam téměř dva roky a přivezl do Prahy opisy Dialogu a Trialogu.
Roku 1403 podnikl cestu do Jeruzaléma, patrně přes Benátky a lodí přes Krétu a Kypr. V Itálii tehdy kvetl humanismus, studovala se řecká a římská minulost. Jeronym měl pochopení pro moderní proudy vzdělávání. O cestě samé se nic nezachovalo. Ale v Palestině byl opět v roce 1408, kdy doprovázel českého šlechtice Filipa Louta z Dědic. Na cestách vystupoval Jeronym jako rytíř a dvořan, jindy jako učenec, přesvědčivě hájil svá stanoviska…
Mezi těmito dvěma náročnými cestami působí na univerzitách v Paříži, Kolíně nad Rýnem a v Heidelberku. Všude měl disputace, ta heidelberská prý trvala čtyři dny. Odevšad si přivezl titul mistr. Čtvrtý titul získal v Praze, kde byl 1406 přijat do mistrovského sboru artistické fakulty. Jeronym měl výbornou paměť a řečnické nadání. Byl realista jako Viklef. Tedy nejdřív je myšlenka, pak hmatatelná skutečnost. Měl prudkou povahu. Poznat pravdu znamená mluvit pravdu. Vyvozovat z pravdy důsledky.
Zatím se Jeronymovi tleská. Studenti ho mají rádi. Hus je vedle něho vážný člověk, kazatel v kapli Betlémské. Jeronym mluví k lidem na ulici. Hus píše knihy, Jeronym málo (tu a tam se ještě něco objevuje v archivech). Dva různí lidé, ale věrní přátelé.
JERONYM DIPLOMAT
Připustíme-li, že Jeronym pocházel ze zámožnější pražské rodiny, z jakési „nižší šlechty“, pak je tady začátek jeho diplomatické práce. Václav IV. měl zalíbení ve šlechticích nižšího původu, protože oni měli blíž k pražskému lidu. Tak měl Jeronym otevřený přístup ke královskému dvoru, byl vlastenecký Čech a schopný diplomat. Šlo mu například o to, aby na pražské radnici byli víc zastoupeni Češi. Zatím v radě Starého města zasedalo 16 Němců a dva Češi. Jeronymovým přičiněním se to změnilo.
3. ledna 1409 začala na pražské univerzitě každoroční disputace – quodlibet. To vždy jeden mistr proti všem zastával „jisté věty“ – své názory a myšlenky. Tentokrát vystoupil mistr Matěj z Knína, před rokem stíhaný pro podezření z viklefismu. (Už šest let předtím 1403 zavrhla pražská univerzita 45 Viklefových článků. 1405 napomenul římský papež pražského arcibiskupa, aby v Čechách víc potlačoval Viklefovy bludy. Někteří kazatelé byli uvězněni, Hus a Jeronym měli zatím ochranu u dvora.) Jeronym se přičinil, aby disputace byla velkolepá. Přítomni byli vyslanci vévody Burgundského a Brabantského. Jeronym této disputace využil: pochválil Matěje a s velikým důrazem odmítl kaceřování českého národa. „Svatosvatý národ český má být ve své zemi hlavou a ne ocasem.“ K starším atributům české národní pospolitosti „vlast“ a „jazyk“ připojil „původ po rodičích“ a „neposkvrněnou víru“. Pak ukázal list z 5. 10. 1406, v němž oxfordská univerzita osvědčuje pravověrnost a bezúhonnost Jana Viklefa.
V lednu 1409 byl král Václav v Kutné Hoře. Tam za ním přijelo poselstvo francouzského krále Karla VI., které mělo jednat o volbě nového papeže na sněmu v Pise. Zatím byli dva papežové, Řehoř XII. v Římě a Benedikt XIII. v Avignonu. Král souhlasil s tímto řešením, ale arcibiskup a univerzita byli proti. Král povolal do Kutné Hory rektora univerzity a přední mistry k poradě. Zatím spravovaly univerzitu čtyři „národy“ (Bavoři, Sasové, Poláci a Češi). Hus a Jeronym se přidávali ke králi, Němci s ostatními byli proti. To vedlo 18. února 1409 k dekretu Kutnohorskému, který zajišťoval „Čechům“ tři hlasy a cizincům jeden. Němci se potom houfně stěhovali z Prahy, většinou do Lipska.
Roku 1410 byla uvalena klatba na Husa. Jeronym odcestoval do Budína ke králi Zikmundovi. Před ním a před shromážděným kněžstvem přednášel na téma „Přikázání nové dávám vám“ (Jan 13,34). Je pozoruhodné, jak Jeronym, ač laik, citoval často verše z Bible. Odsuzoval zlořády v církvi a netajil se svými názory založenými na Viklefovi. Na pokyn Zikmundův ho dal ostřihomský arcibiskup do vězení, ale byl brzy propuštěn. Záhy se objevuje ve Vídni. Přišel na univerzitu a řekl: Já nejsem kacíř. Stejně ho obžalovali a byl proti němu veden soudní proces, který se protahoval. Jeronym se bál, že bude odsouzen jako kacíř. Slíbil, že přijde k soudu, ale uprchl na Moravu. Proces pokračoval a Jeronym byl v říjnu exkomunikován, vyloučen z církve.
V odpustkovém sporu v Praze 1412 stál věrně za Husem. Staré letopisy z toho roku praví, že „viece studentův šlo za mistrem Jeronymem než za mistrem Husi“.
V tomtéž roce se Jeronym objevuje v Krakově jako posel královského dvora a české šlechty. Pomohou nám Poláci, kdyby proti nám šli z Uher, z Rakouska a z Německa? Poláci přece bojovali proti Prusům. Jednání nevedla k úspěchu. Snad i proto, že Jeronym zastával Viklefovo učení.
Z Krakova jel k litevskému knížeti Vitoldovi. To už byl rok 1413. Zřejmě mu měl poradit v záležitostech vztahu mezi katolíky a pravoslavnými. S knížetem odjel až do Vitebska a do Pskova. Právě tady, na Bílé Rusi, se hlouběji seznámil s pravoslavím. Poznal, že pravoslavní vysluhují večeři Páně pro všechny i s kalichem. Zřejmě na to pak upozornil Jakoubka ze Stříbra a tak se v Praze na podzim 1414 slavila poprvé večeře Páně „pod obojí“.
KOSTNICKÝ KONCIL
Zikmund svolal koncil do Kostnice, měl zjednat nápravu církve a pozval Husa. Slíbil mu ochranu na cestě tam i zpět. Někteří říkali Husovi: Nechoď, nevrátíš se. Jeronym pravil: Jdi tam, a bude-li zle, přijdu a pomohu ti. Tak se Jeronym objevil počátkem dubna 1415 v Kostnici. Hus mu už předtím psal, aby do Kostnice nejezdil. A v Kostnici mu vzkázal: Uteč do Čech. Jeronym odešel do Überlingen na západním konci Bodamského jezera. Napsal dopis koncilu s žádostí o bezpečný glejt. Zikmund nevyhověl. Koncil je ochoten poskytnout mu záruku bezpečného příchodu na koncil, nikoli však bezpečného odchodu. Jeronym byl vyzván, aby se do patnácti dnů dostavil na koncil. To už byl na cestě do Čech. Ale v Hiršavě, už blízko českých hranic, byl zatčen a 23. května v řetězech přiveden před koncil. Hned byl uvržen do těžkého vězení. Když se o tom Hus dověděl, byla to pro něho veliká posila. Milý, věrný bratr drží slovo přišel za mnou a trpí se mnou…
Po Husově upálení přicházejí za ním nejučenější muži z koncilu a přemlouvají ho, aby odvolal. Je jako orel uvězněný v kleci. Nakonec odvolal – „bál jsem se ohně“ - 11. září 1415 souhlasil s odsouzením 45 článků Viklefových a 30 článků Husových. Zdálo se, že to je jediná cesta, která by mohla vést ke svobodě. Bylo mu asi 37 let. Ulehčili mu vězení, ale nepustili ho.
Z Čech zatím přicházely na koncil protesty proti Husovu upálení. O Vánocích 1415 došlo psaní českého sněmu opatřené 452 pečetěmi pánů českých a moravských. V dubnu a květnu byl obnoven proces s Jeronymem. Byla vytvořena nová komise. Štěpán z Pálče, Michal de Causis a jiní popírali upřímnost Jeronymova odvolání. Přicházely nové žaloby z Prahy, z Vídně i odjinud. Přesto někteří kardinálové jako např. Zabarella, d´Ally, Ursinus a jiní požadovali Jeronymovo propuštění. Leč nestalo se tak.
Jeronym usiloval celé měsíce o možnost promluvit na koncilu. Bylo mu to umožněno až 26. května 1416. Takovou řeč ještě nikdy nikdo na koncilu nepronesl. Máme o tom zprávu v listu italského humanisty Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arreza. (List přeložil už 1585 Daniel Adam z Veleslavína.)
V sobotu 30. května 1416 koncil Jeronyma odsoudil k trestu smrti upálením. Ještě na tomto zasedání nazval Jeronym své odvolání svým nejtěžším hříchem. „Toto svaté shromáždění se usneslo toho Jeronyma odstraniti jako suchou a shnilou ratolest, která nezůstává ve vinném kmenu….“ Jeronym byl upálen na stejném místě jako Hus.
Jeronym i přesto, že zakolísal a zapřel, měl sílu ve své slabosti to napravit. Je svědkem téže pravdy jako Hus. Je nejen velkým Čechem, ale i velkým Evropanem. Vzkazuje nám přes věky, že ve věcech svědomí se nemá dít žádného násilí. Garantem svobody svědomí je pak jediný svatý Bůh.
CO JERONYM NAPSAL?
Ne mnoho. Většina prací se nedochovala, jako kvestie a disputace v Paříži, Heidelberku a v Kolíně, a také v Praze. Psal o eucharistii, o chvalozpěvu. Jistě byla zajímavá řeč před uherským králem nebo před polským králem. Složil řadu duchovních i lidových písní, napsal knihu o hudbě. Byl dobrým zpěvákem.
Soupis děl Jeronymových připravil prof. František Šmahel ve svém spise „Život a dílo Jeronýma Pražského“ (Argo 2010). Zmíním jen Odpřisáhnutí (Abjuratio) z 11.9.1414 a list Lackovi z Kravař z 12.10.1415. Pro nás je nejzajímavější Štít křesťanské víry (Scutum fidei christianae). Jeronym při akademických diskusích rád kreslil nebo předváděl schematický trojúhelníkový obrazec nazvaný podle Ef 6,16. Jím vyjadřuje, že Bůh má trojí formu (Otec, Syn a Duch svatý), z nichž každá obsahuje podstatu božství, ale jedna druhé se nerovná, protože každá vyznačuje jinou stránku božství. Jeronym je filozof, vychází zde z Platóna a Augustina.
JERONYM V PÍSNÍCH A HUDBĚ
Strahovský knihovník Cyril Straka našel ve starých spisech Strahovské knihovny v roce 1915 do té doby neznámý sborníček písní o Husovi a Jeronymovi. Byl silně poškozen, chyběly přední listy. Zpěvník pochází z druhé poloviny 16. století, jak zjistil Václav Novotný, který jej vydal v Praze 1930 pod názvem Husitský zpěvník a podtitulem „Nábožné písně o Mistru Janovi Husovi a Mistru Jeronymovi“. Cituji z jedné písně:
„Též i Mistr Jeronym jako ctná hrdina
ve všem životě oslavoval jesti Pána,
k pravé boží poctě všecky jest přivozoval
a věrné lidi v pravé víře potvrzoval;
z jehož poklísky bázni boží se naučme,
na sobě nic nezakládejme,
abychom pak jako on smrti se nebáli,
byli stálí.“
V roce 1984 dokončil hudební skladatel Svatopluk Havelka svou rozsáhlou vokálně symfonickou kompozici List Poggia Bracciolliniho Leonardu Bruninu z Arezza o odsouzení mistra Jeronyma z Prahy. Dílo věnoval Václavu Neumannovi, dirigentu České filharmonie. Zpíval Kühnův dětský sbor a Pražský filharmonický sbor.
Miroslav Frydrych
(Autor dodržuje historický úzus jména Jeronym).
¨