Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě … Aby se ze stálosti nestala strnulost

Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě … Aby se ze stálosti nestala strnulost

Farář pro rozhlasové vysílání  Evangelické církve v Bádensku Wolf-Dieter Steinmann se setkal a hovořil s Petrem Pivoňkou, farářem ČCE ve Zlíně.

„…hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, drž pravdu … až do smrti; neboť pravda tě osvobodí od hříchu, …, od smrti duše a konečně od smrti věčné…“tak  zní motto Jana Husa.Petr Pivoňka vysvětluje proč je pro něj důležité ještě dnes. Před 600 lety byl Hus v Kostnici prohlášen kacířem a pro své přesvědčení upálen. „A tak město Kostnice (Constantia – stálost) pro mě souvisí s duchovním nasazením mistra Jana Husa.S jeho zápasem o pravdu evangelia, ale taky s  osamělostí, strachem a pochybnostmi,“  vysvětluje český farář, a ukazuje jak se žije faráři v Čechách…

Cestou do Heidelbergu za Petrem Pivoňkou, který je zde na kontaktním studiu, mi bylo jasné, že o České republice skoro nic nevím.  Jak žije farář 300 km od Prahy? A proč je pro něj Jan Hus tak důležitý? Pro zlínského faráře to souvisí s již zmíněným  Husovým životním mottem; „Hus žil to, co věřil, psal a zvěstoval,“ říká Petr Pivoňka.  Jan Hus učil na pražské univerzitě. Tehdejší církev a společnost poměřoval pravdou Ježíšova života a masivně vyžadoval změnu.  Jako kněz sesazen svou církví, papežem uvržen do klatby, byl předvolán před koncil do Kostnice, odkud mu král Zikmund zaručoval volný návrat.  „Nikdo na koncilu s ním nechtěl diskutovat o otázkách učení. Pravdu měla jednoduše církev. Hus měl zkrátka odvolat své „kacířství“.  Ale nemohl proti pravdě, v níž věřil, a taky proti svému svědomí. Když to neudělal, byl upálen jako „největší kacíř,“ vysvětluje Pivoňka.

Jeho smrtí povstalo husitské hnutí, sto let před Lutherem v Německu. Myslím, že Petr Pivoňka je na to tak trochu pyšný. „Husitské hnutí je první reformace a druhá reformace byla v Německu a ve Švýcarsku,“ říká.Husovy kořeny u něj má také Českobratrská církev evangelická, se svými sto tisíci členy.  „Ve Zlíně připravujeme pro příští rok ekumenickou vzpomínku na Husa. No, uvidíme, jak to zvládneme s jinými církvemi, zřejmě bez katolíků, to ještě nevím,“ říká a ukazuje mi, že Hus je „výzvou“ pro každého křesťana a tiše a skromně dodává: „Co znamená „křesťanská opravdovost“, když se žádná pravda neuznává, když každý má svou pravdu? Jak konzistentní jsem ve své víře, ve svém mluvení a jednání? Reálně nevítězí pravda sama, potřebuje člověka, který ji drží, v každodennosti, také v malých krocích.“ Rozhodnutí stát se farářem ukazuje stálost. Jeho otec patřil v 80. letech k těm, kteří byli aktivní v hnutí za demokracii a svobodu. To byly „špatné karty“ pro syna, jak mu před maturitou objasnila třídní učitelka: „ Ty můžeš studovat jen teologii, jinde nemáš šanci.“ Zažíval jsem tehdy evangelickou církev jako ostrov svobody. Řekl jsem si, že takoví faráři budou nutní a důležití,“ vysvětluje Pivoňka.

Přes různé životní cesty se dostavuje křesťanská sounáležitost mezi Petrem Pivoňkou a mnou. On vyrostl v socialismu, já na Západě, ale oba máme švýcarské předky. Ti jeho odešli kvůli lásce na východ, moji z hladu do Bádenska. 20 let je Petr Pivoňka farářem, je ženatý, otcem tří dětí. Jeho sbor ve Zlíně na Moravě má 800 členů a jeho práce se podobá práci faráře u nás. „Chodím také do tří domovů pro seniory. Bohoslužby jsou centrem sborového života. Nemusím učit děti ve škole, vyučuji je ve sboru. Velmi rád konám biblické hodiny a setkání v rodinách,“ říká. Z 800 členů sboru je 250 aktivních. Jsou malou, ale otevřenou církví, pořádají výstavy, koncerty, Noc kostelů. „Teď máme speciální ideu: v budově dřívější městské knihovny chceme zřídit ekumenické křesťanské kulturní centrum. Ale pořád je otázkou co je tou správnou cestou k lidem a taky kolik mám energie?“ táže se Pivoňka. Vnímá totiž svůj studijní semestr v Heidelbergu jako dar k načerpání energie. „Doufám, že tady získám trochu odstup od své práce, že tím mohu přijít na nové myšlenky.  Chtěl bych si ale taky odpočinout, užít si své kolo, poznat město Heidelberg a jeho okolí,“ vysvětluje. Ano, potřebuje čas od času odstup. Jinak se ze stálosti stane strnulost a ta nevede k budoucnosti. Už vůbec ne pro české církve, které stojí před výzvou, převzít v příštích letech od státu financování svých farářů.  „To je pro nás dosud nepředstavitelné, jak to bude fungovat. Dělá nám to starosti. Ale je tu naděje. Necítím to jen jako něco těžkého, nýbrž taky jako výzvu nově a víc být církví,“ jsou slova zlínského faráře, který mi připomíná, že i ve velmi odlišných poměrech se dá být stálým křesťanem.  Protože se člověk drží Boha. A má poslání pocítit něco ze svobody víry. Z radikální Ježíšovy lásky k lidem. „Jaká bude církev? Snad bude trochu jiná, menší, ale živější, a to je důležité, shrnuje Petr Pivoňka. Jeho důvěra mi dělá dobře. Přísahal jsem si, že tyhle sousedy už nespustím z očí.

Redakčně upravený přepis z rozhlasového rozhovoru, který byl vysílán dne 27. dubna 2014 v Bádenském rádiu, při příležitosti zahájení slavnostní připomínky kostnického koncilu a v předjímce 600. výročí mučednické smrti M.J.Husa. Překlad Petr Pivoňka.

upravila: ib

foto: Christian Bienia.