Archivní NEJ: Nejvyšší knihou v naší sbírce je vícejazyčný Nový zákon

NEJvyšší knihou ve sbírce starých tisků Ústředního archivu Českobratrské církve evangelické v Praze mající na výšku 37 cm je Novum Testamentum Domini Nostri Iesu Christi. Syrice, Ebraice, Graece Latine Germanice Bohemice Italice Hispanice Gallice Anglice Danice Polonice vydaný v Norimberku péčí jazykovědce Eliáše Huttera, a to ve dvou dílech vyšlých v letech 1599 a 1600. Eliáš Hutter (1553-1605) byl německý filolog specializující se na orientální jazyky, působil jako profesor hebrejštiny v Lipsku.

Přední deska 1. dílu knihy „Novum Testamentum Domini Nostri Iesu Christi. Syrice, Ebraice, Graece Latine Germanice Bohemice Italice Hispanice Gallice Anglice Danice Polonice“. Vyšlo v Norimberku péčí jazykovědce Eliáše Huttera v roce 1599.

Oba díly mají stejnou vazbu ze světle hnědé usně zdobené slepotiskem a zelenou ořízkou. Náš exemplář není úplný, chybí v něm první dvě nepaginované složky, tj. celkem 8 listů včetně titulního.¹ Jednotlivé jazykové varianty novozákonních textů jsou v knize uspořádány přehledně do sloupců.

Z vlastnických zápisů se dovídáme, že knihy patřily Janovi Konrádovi Hollenderovi. Po něm je od roku 1637 vlastnil Jan Wernher Bygel Scaphusianus, farář a správce kostela v Beringenu a v Löhningenu ve Švýcarsku. Od roku 1662 pak náležely Remigiovi Faeschovi (1595-1667), právníkovi, rektorovi basilejské univerzity a sběrateli umění. Z jeho sbírek vzniklo nejprve Museum, alias Cabinet Faesch. Jednalo se o sbírku umění a kuriozit. Vedle obrazů, grafiky, nábytku, knih (bylo jich přes pět tisíc z různých vědeckých oborů, plus cca 200 rukopisů, nejstarší z doby Karla Velikého) byl cenný také Faeschův archiv obsahující např. i rukopisný Faeschův katalog sbírky knih nebo účetní knihy, z nichž mohou badatelé vyčíst leccos o sběratelské praxi v 17. století.

Vlastnický zápis ve 2. dílu Hutterova Nového zákona (vyd. 1600), který zní: „Cuius? Joh. Wernheri Bygely Scaphusiani ecclesiae Beringianae et Lönnigianae ministri 1537“. V textu zmíněná místa se nacházejí ve Švýcarsku, v kantonu Schaffhausen.

Hřbetní názvy knih „Test.[amentum] Nov.[um] ... Eliae Hutteri, Tom.[us] I., II. Níže původní signatury Faeschovy knihovny.

V roce 1653 přesunul Faesch svou sbírku do výstavního domu na Svatopetrském náměstí v Basileji, sbírka zabrala dvě patra. Museum náleželo k vyhledávaným místům evropských cestovatelů za vzděláním v Basileji. Dům s muzeem zůstaly v majetku rodiny (Remigius Faesch se nikdy neoženil) až do roku 1823, kdy se již nepodařilo naplnit Faeschovy podmínky pro samostatnost muzea (dědilo se v mužské linii a správce sbírky měl mít právnické vzdělání) a v tom případě měla a také připadla sbírka, ne však dům, Universitní knihovně v Basileji. Poslední vlastnické razítko v exempláři zmiňované knihy náleželo právě této univerzitní knihovně. Části sbírky putovaly dál do místního Muzea umění a Historického muzea. Od roku 2023 má sbírka svou digitální prezentaci. Jak se kniha dostala do sbírek Knihovny Husova domu, nevíme. Je možné, že byla koupena v nějaké aukci?

Na tomto listu (jedná se o první dochovaný list 1. dílu) vidíme detail vlastnických zápisů, resp. razítek. Nejstarší je podpis vlastníka Remigia Faesche datovaný 1692. Dále je zde razítko Musea Remigia Faesche v Basileji a razítko Univerzitní knihovny v Basileji. Poslední z razítek náleží knihovně Husova domu.

Ještě něco k naší knize samotné, a to k jejím rozměrům. Největší a nejrozsáhlejší českou tištěnou knihou je tzv. „Kozmograffia Cžecká“ od Sebastiána Münstera vydaná roku 1554 v Praze v tiskárně Jana Kosořského z Kosoře, která má na výšku 39 cm, tj. ještě o dva centimetry více než naše prezentovaná kniha.²

[1] Knihu je možné si prolistovat na stránkách Národní knihovny na tomto odkazu: NOVVM TESTAMENTVM D[omi]NI N[ost]ri IESV CHRISTI: Syriace Ebraice Graece... - Knihy Google

 
[2] Viz Knihopis K05969,  STT - Úplné zobrazení záznamu, systémové číslo 000004962.