Zářijové vydání časopisu Český bratr se věnuje tématu „Na cestě“. Dostupný je již také v online verzi. Přinášíme přehled zajímavých článků k tomuto tématu, které v časopise najdete.
Zářijové číslo časopisu Český bratr se věnuje tématu „Na cestě“. „Křesťan není člověk, který už dorazil do cíle. Je to člověk putující. Víra není stav, ale pohyb. Je to trpělivé následování Krista. Krok za krokem. Někdy s jistotou, jindy s pochybnostmi," zamýšlí se v úvodu šéfredaktorka Adéla Rozbořilová.
Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v nejnovějším vydání časopisu naleznete.
Petr Brodský prožil život, který byl pravým opakem spokojené usedlosti. Evangelický farář, kterému komunistický režim dvakrát odebral státní souhlas k výkonu duchovenské služby, signatář Charty 77, po sametové revoluci na čas i poslanec Federálního shromáždění. Celý život ho provázelo časté stěhování, dávno předtím než se stal „potulným kazatelem“ v krajanských sborech východní Evropy.
Dvakrát ti stát odebral souhlas k výkonu farářské služby – jaké to mělo dopady na tebe a tvou rodinu?
Hrozby odnětí státního souhlasu mě doprovázely vlastně od nástupu do církevní služby. Po setkání několika farářů v Libštátě mi byl odebrán souhlas krajským církevním tajemníkem (KCT), který mi však byl zakrátko navrácen, protože KCT mně odebral souhlas na pokyn StB, bez konzultace s ministerstvem kultury, což je naštvalo a jednali – tehdy v můj prospěch. Musel jsem ovšem přejít na jiný sbor a tím se stala Hrubá Vrbka. Dopady na rodinu? Obvykle stěhování, změna škol pro děti – Alenu a Štěpána.
O jeho životních toulkách si s Petrem Brodským povídal Ondřej Kolář.
Co je to domov? Je to střecha nad hlavou? Vlastní postel? Místo, ke se cítíme v bezpečí? A kde v tom je Bůh?
Nejde pouze o lidské právo, ale o fundamentální skutečnost lidského života, že každý člověk potřebuje pro svůj život a zvláště pro život rodiny domov, dům, střechu nad hlavou. Už jako studenta teologie mě fascinovalo úsilí papeže Jana Pavla II., který v řadě svých textů, promluv a rozhovorů hovořil o právu na domov a o svobodě žít tam, kam člověka táhne jeho srdce. Papa Wojtyła tím v průběhu svého pontifikátu naštval řadu těch, kteří se domnívali a dodnes domnívají, že domov je něčím, co si musí člověk zasloužit a co podléhá výhradně obchodním pravidlům.
V letošním celoročním seriálu představujeme výpomocné kazatele a kazatelky naší církve. Tentokrát jsme vyzpovídali vychovatelku v penzi Věru Pospíšilovou.
Jak se zrodil nápad, že se budeš teologicky vzdělávat?
Už kdysi jsem se teologického vzdělávání účastnila. Jezdili jsme do Žďáru nad Sázavou a skupinu vedl farář Pavel Skála. To bylo dávno, protože on zemřel jako mladý v plné práci už v roce 2003. V té době jsem u nás ve sboru také mívala čtené bohoslužby. A pak až za faráře Ondřeje Rumla, když přišla nabídka nově organizovaného vzdělávání výpomocných kazatelů a ve staršovstvu jsme probírali co a jak, navrhl tehdejší kurátor Adolf Petr, že bych se já mohla přihlásit. Já jsem na to zpočátku nepomýšlela, ale když mě doporučili, tak jsem se do toho dala.
Celý rozhovor Daniely Ženaté nabízíme zde.
Jako evangelický farář sloužil dvě dekády. Potkat jste ho mohli třeba v Domažlicích, Merklíně či Přešticích. Dnes byste ho ale na kazatelně hledali marně. Před třemi lety se totiž Jan Satke rozhodl k radikálnímu kroku: farářské povolání opustil a místo toho usedl do kabiny lokomotivy. Jaké to je po 20 letech změnit profesi? Proč padla volba právě na železnici? A co mají kazatelna a lokomotiva společného?
Přesně před třemi lety jste vyměnil farářský talár za stejnokroj Českých drah. Odkud se vlastně vzala myšlenka změnit profesi?
Jednalo se o předstupeň vyhoření. Připadal jsem si jak vymačkaný citrón – nápady, které se dříve hrnuly, nepřicházely a člověk tvořil a mluvil jakoby jen ze setrvačnosti. Myslel jsem, že to přejde, ale ono ne.
Více o tom, co mají tyto dvě profese na „f“ společného, se dozvíte v rozhovoru, který připravila Adéla Rozbořilová.
Za několik týdnů se sejde mimořádné jednání synodu s jediným úkolem: zvolit novou synodní radu. Při výběru a volbě kandidátů (kterých navíc bývá pomálu) v naší církvi tradičně hraje hlavní roli jejich osobnost. Velmi málo se ale mluví o tom, na co by se chtěli ve svém funkčním období zaměřit. Co by chtěli změnit a proč? Pro co by nás chtěli nadchnout?
Co přinesl tzv. Strategický plán v posledních letech a kterým tématům se církev věnovala? Zevrubnou analýzu nabídne ekonom Petr Štulc.
Již nyní je letní dvojčíslo k dispozici také na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.
Fotografie převzaty z časopisu Český bratr. Jednotlivé zdroje jsou uvedeny v článcích na webu časopisu.
Máte rádi celocírkevní akce? Chcete vědět o akcích v Bělči, Chotěboři či jinde? Jezdíte na akce pro laiky nebo pro rodiny s dětmi?
Nechte si na svůj e-mail zasílat informace, které vás zajímají.