Zářijové číslo Českého bratra je online

„Na září jsme si (tak trochu neintuitivně) připravili „velikonoční“ téma Kristovy smrti a vzkříšení. Načasování má své opodstatnění – v rámci celoročního cyklu se totiž posouváme směrem od jednotlivých věroučných pojmů k eschatologii. Myslím, že dramaturgicky toto téma obstojí i v rámci liturgického roku. Takové „malé Velikonoce“ totiž slavíme každý týden – v neděli. A Kristovo vítězství nad hříchem i smrtí si připomínáme také při každé svátosti, ať už je to křest či večeře Páně. Kromě toho je Kristova vykupitelská oběť samotné jádro křesťanské zvěsti, na kterou, myslím, není pozdě nikdy,“ osvětluje v úvodu šéfredaktorka Adéla Rozbořilová.

Výběr zajímavých článků, které v zářijovém čísle naleznete, nabízíme níže.

Rozhovor s krajanem Miloslavem Jančíkem

Miloslav Jančík pochází z ukrajinské Bohemky, ale žije v nedalekém Pervomajsku. Manželka je předsedkyní spolku Nová Bohemka, jeho strýc Josef Jančík byl kazatelem. Místní křesťanské společenství nemá svého kazatele, a tak se bratr Jančík rozhodl, že zkusí pobožnost připravit sám. Od té doby připravuje bohoslužebné setkání každý měsíc. Jako vystudovaný ekonom pracoval na vedoucí pozici jedné z bank, nyní je v důchodu. Tak jako milionům Ukrajinců obrátily události po 24. únoru 2022 naruby život i jemu. Díky svému synovi, který žije v Praze, však může aspoň načas před válkou ujet do bezpečí. Nad jeho městem totiž létají ruské rakety, které míří na Kyjev. Jaký je život v jejich stínu a může v takové životní situaci pomoci víra? 

Předpokládám, že život ve válečném stavu člověka změní, i když není v bezprostředním nebezpečí. Změní se mu třeba žebříček hodnot. Jak se válka promítla do vašeho života? 

Válka nás naučila, že je třeba žít přítomností, nenechávat nic na potom, protože člověk nikdy neví, co přijde. A taky v nás posílilo vědomí, že máme jeden druhému pomáhat a být k sobě citlivější. Snažíme se podporovat i vojáky, třeba jim sháníme oblečení. Změnil se i pohled na materiální věci. Když byl za komunismu něčeho nedostatek, tak jsme stáli fronty a snažili se zboží sehnat. Ale když budeme muset utíkat před válkou, tak co si s sebou vezmeme? Nic. 

Více v rozhovoru s Adélou Rozbořilovou.

Kříž a vzkříšení patří k sobě

Jak jde dohromady Kristova smrt a vzkříšení? Odpověď nabízí ve své úvaze Karel Šimr, farář v Chrastu u Plzně.

Ano, smrt a vzkříšení jsou protiklady. Tak to běžně prožíváme. A tak to najdeme i v Bibli. Apoštol Petr v den Letnic vyjadřuje ve zkratce Kristův příběh slovy: „…vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci (Sk 2,23–24).“

Až na dřeň

V celoročním seriálu o seniorátech Českobratrské církve evangelické dáváme zaznít hlasům z jednotlivých regionů, ale také chceme podpořit myšlenku celocírkevního společenství. Tentokrát zavítáme do Západočeského seniorátu. S jeho seniorem Markem T. Zikmundem si povídala Adéla Rozbořilová.

Letošní synod rozhodl o tom, jak se překreslí hranice seniorátů od r. 2027. Ze dvou variant vybral tu mírnější, která více respektuje hranice současných seniorátů. Např. rozložení západočeského seniorátu se tak reforma vůbec nedotkne. Vítáte takové rozhodnutí? Budou pro vás nové senioráty přínosem?

Rozhodnutí synodu vítáme. Náš seniorát tak může zůstat kompaktní a zároveň případně přijmout dva sbory ze sousedního seniorátu ústeckého, které o to projevily zájem: Žatec a Louny. V tomto smyslu může být pro nás nové rozdělení seniorátů přínosem. Žatec a Louny leží poblíž Podbořan, které patří do našeho seniorátu, a mohou v budoucnu vytvořit přirozené uskupení. Mimochodem: Podbořany, kterým asi před 20 lety hrozilo, že jako sbor zaniknou, se odrazily ode dna a konstantně rostou. Křty dospělých jsou zde běžné. Když jsem zde naposledy kázal, nebylo dost míst k sedění. 

Členství v církvi – od tradice k záhubě?

Letošní synod uložil synodní radě, aby „připravila analýzu současných práv a povinností členů církve a jejich navázání na konkrétní farní sbory a případně navrhla alternativní možnosti různých forem členství“. Obstojí ještě ty tradiční, a proč je třeba hledat nové cesty? 

Myslím, že je nezbytné, abychom překročili práh nejen svých kostelů, ale i svého způsobu myšlení. Musíme najít odvahu opustit tradiční pojem členství, jinak jako církev vyhyneme. Nesmíme se nechat svazovat strachem o současnou podobu církve, když církev zítřka bude zcela jistě jiná než církev včerejška. Spolu s novými způsoby „bytí církve“ musíme najít i nový způsob „bytí člena“. Musíme najít způsob, jak poskytnout příchozím možnost podílet se na řízení církve, aniž bychom se je snažili vměstnat do našich pomyslných škatulek.

Více se dozvíte v analýze právníka církevního ústředí Adama Csukáse. 

Kompletní obsah Českého bratra č. 9/2024 naleznete zde.

Již nyní je zářijové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.