Zápisky z cesty na Ukrajinu (červen 2023)

Na začátku června 2023 se konala na zdejší ekumenické poměry dosti neobvyklá cesta. Podnikl ji synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný spolu s generálním sekretářem Ekumenické rady církví v ČR Petrem Janem Vinšem, vrchním zemským rabínem Karolem Sidonem, zvláštním zmocněncem pro holocaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání Robertem Řehákem a expertkou a právničkou Ewelinou Ochab. Mířila do válkou zmítané Ukrajiny a organizovalo ji Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Provázela ji přísná bezpečnostní opatření. Cílem byla mimo jiné místa teroru v Buči, kde se měla odehrát společná mezináboženská modlitba. V dalších lokalitách, včetně ukrajinské metropole, pak setkání s předními představiteli církve na Ukrajině i s reprezentanty státu.

Z cesty vám nyní nabízíme několik osobních poznámek synodního seniora Pavla Pokorného:

"Od polských hranic do Kyjeva nás veze pohodlný moderní vlak. Za okny ubíhá krajina zalitá sluncem. Louky, pole, remízky, smíšené lesy. Upravené vesničky. Do dálky září zlaté kupole pravoslavných chrámů. Na okraji Lvova vidíme moderní sídliště, členité, barevné. Jen u každého železničního mostu nám strážní stanoviště připomíná, že tahle země je ve válce. Ve střehu…

Kyjev až do pozdního večera žije běžným ruchem velkoměsta. Doprava, obchody, kostely, vše funguje. Jen sochy na náměstích jsou obložené dřevěnými deskami a pytli s pískem. Protiletecká obrana sice dokáže sestřelit téměř všechny ruské rakety ještě ve vzduchu, ale padající trosky raket mohou mít velikost až poloviny osobního automobilu. Poplachy v Kyjevě jsou vyhlašovány skoro každý den. Aplikace Air Alert v chytrém telefonu spustí varování, sotva v Bělorusku vystartuje ruské letadlo nesoucí rakety. Na mapce můžete sledovat, kam směřuje a za jak dlouho lze očekávat dopad rakety. Někdy zbývají jen minuty na útěk do krytu. Náš hotel má kryt v podzemní garáži. Příjemné místo to není. Většinou tam prý prosedíte několik nočních hodin, než je poplach odvolán. Zaměstnanci české ambasády v Kyjevě pociťují chronický nedostatek spánku. Říkají, že se nestalo už několik měsíců, aby dva po sobě následující dny nebyl vyhlášen v Kyjevě ani jeden poplach. Až během naší návštěvy. A sotva jsme nasedli do vlaku na zpáteční cestu, sirény spustily. Myslíme na Kyjevany…

Na Sofijském náměstí je zeď se jmény a fotografiemi padlých. Začíná rokem 2014 a táhne se do nedohledna. Kousek odtud je deska s nápisem: „Zde 28. září 1914 slavnostně přísahali dobrovolníci České družiny a byl vysvěcen její prapor. Tím bylo zahájeno formování ozbrojených sil budoucí Československé republiky.“ Vida. Slýchali jsme, že československé legie byly založeny v Rusku…

Asi 25 km na západ od Kyjeva je městečko Buča. Takové předměstí. Tady se nebojovalo. Domy nejsou zničené. Ruská armáda obsadila Buču útokem z Běloruska bez boje během prvních dní invaze v únoru 2022. Jenomže na říčce Irpiň před Kyjevem byla ukrajinskou armádou zastavena. Ovšem ani zklamání z toho, že se nekoná očekávané slavné a snadné vítězství, nedokáže vysvětlit neobyčejně kruté mučení a vraždění civilistů v Buče ruskou armádou. Byli jsme na místě. Mluvili jsme s přeživšími. Viděli jsme masový hrob, viděli jsme pečlivou dokumentaci pořízenou mezinárodními experty a novináři poté, co Buču ruská armáda opustila. O této skutečnosti a jejích rozměrech nemohou být žádné pochybnosti. Plakali jsme a modlili se. Pravoslavní, letniční, židé, muslimové, evangelíci, katolíci, starokatolíci společně. I ti, kdo se k žádnému náboženství nehlásí. S touhou po pokoji a po spravedlnosti, beze stopy nenávisti…

Další osobní svědectví a příběhy jsme mohli vyslechnout při návštěvě letničního sboru v Hostomelu. Tam se odehrály jedny z první bojů o letiště. Dodnes jsou patrné jeho následky v podobě zničených budov. Do lidských duší nevidíme. Jen tušíme, že válečná traumata se napravují obtížněji a déle než budovy…

Náměstek ministra zahraničí Ukrajiny Andrij Melnyk nám říká, že Ukrajinci moc dobře vědí o podpoře a pomoci z Česka. Mimořádné je, jak tahle pomoc přišla rychle a byla iniciativou obyčejných lidí. Bude se o vás psát v našich učebnicích, říká náměstek. Mluvíme pak o tom, jak obtížné je omezit negativní vliv ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu, a zároveň se vyhnout tomu, aby takový zásah byl interpretován jako omezování náboženských svobod…

Metropolita Kyjeva Epifanij, představitel Pravoslavné církve Ukrajiny nám vypráví o tom, jak se jejich chrám sv. Michaila stal útočištěm studentů zraněných při bojích na kyjevském Majdanu v letech 2013 a 2014. Kdyby Rusko zvítězilo, Ukrajina přestane existovat. Neustále se mi vrací myšlenka, že Buča je předměstím Prahy…"

Kompletní fotogalerii otevřete kliknutím na jeden ze tří náhledů níže.
Foto: ERC/Petr Jan Vinš; MZV ČR