Za Jiřím Černým (1936–2023)

Jiří Černý byl členem Českobratrské církve evangelické. Ke svojí cestě víry se vyjádřil např. v tomto textu z r. 2008. 

Uveřejňujeme vzpomínku zakladatele skupiny Spirituál kvintet Jiřího Tichoty, kterého s Jiřím Černým pojila nejen profese, ale i celoživotní přátelství.

Zemřel Jiří Černý

Znali jsme se od r. 1957 a to ze schůzek evangelické mládeže. On chodil do skupiny na Vinohradech, já byl od Salvátora a na Vinohrady jsem zašel jen občas, omrknout děvčata. V té době byl zapáleným ctitelem operní tvorby, povoláním student a bidýlkář z Národního divadla. Po schůzkách zavedl na operu řeč vždycky; dosvědčuji s potěšením, že tenkrát někdy i zazpíval – to si později hlídal.

Jiří tenkrát jistě netušil, že hudba téměř obsáhne jeho život, vždyť ještě do Mladého světa nastupoval jako sportovní redaktor. Když píši „obsáhne jeho život“ vím, že velmi zjednodušuji, protože do jeho života se vešlo vše podstatné, bez šuplíčkování, a také vše bylo vyslechnuto, porovnáno a zváženo jako hudební stopy na cédéčkách v dlouhé předsíni jeho bytu. Jiří vystudoval žurnalistiku a v hudbě nebyl odborně vzdělaný, ale měl za to dar, který žádné zvládnutí teorie nemůže zaručit: měl výborný vkus a cit pro opravdovost a uměl vystihnout podstatné přednosti děl, která jej upoutala, při jejich přehrávání v mediích či – a to především – na svých slavných, výchovných diskotékách.

Měl příjemný, klidný hlas, používal krásný jazyk, pokud jako kritik formuloval své výhrady, činil to věcně, bez zesměšňování – prostě byl kultivovaný, vzdělaný a přátelský. A to platí i v druhém rozměru jeho veřejných aktivit – v postojích občanských. Jeho morální kredit jej vynesl až na tribuny, kde se právě rozhodoval boj mezi přízemní, nenávistnou panovačností a demokracií, umožňující svobodný život všech věřících i nevěřících, politicky organizovaných i nestraníků. Když se v r. 1989 bouřlivé události uklidnily, Jiří Černý nevyužil situaci a neucházel se o nějaké to místo pro zasloužilé, ale vrátil se v tichu ke své práci, lépe řečeno ke svému poslání a plnil je až do konce svých dnů.

Kdybych měl dnes, po šedesáti šesti letech přátelství, zkusit definovat, co mě na něm od počátku a provždy tak zaujalo, řekl bych asi jakási starozákonní pevnost. Za celoživotní přátelství osobní, rodinné, za komunitu společných přátel, za vše, co šlo později v jiných kulisách mimo mě, ale spolehlivě mě těšilo volbou cesty a barvy turistické značky dnes děkuji jemu, jeho rodině za sebe i své nejbližší.

Jiří Tichota

Poslední rozloučení s J. Černým proběhne ve čtvrtek 24. srpna od 16 hodin v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu. Ekumenický smuteční obřad společně povedou Tomáš Halík (ŘKC) a Miloš Rejchrt (ČCE).