Únorové číslo Českého bratra je online
Únorové vydání časopisu Český bratr se věnuje tématu „Pokušení“. Dostupný je již také v online verzi. Přinášíme přehled zajímavých článků k tomuto tématu, které v časopise najdete.
Únorové číslo časopisu Český bratr se věnuje tématu „Pokušení“. „Je zajímavé, že můžeme být pokoušeni nejen k tomu něco udělat, ale naopak také něco neudělat. Jak často se nám stane, že něco „přehlédneme“, zamhouříme oči, odvrátíme zrak… Někdy nevědomě, ale často tak vědomě odkládáme svoji odpovědnost,“ zamýšlí se v úvodníku šéfredaktorka Adéla Rozbořilová.
Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v nejnovějším vydání časopisu naleznete.
Rozhovor s filozofem a bývalým politikem Danielem Kroupou
Co znamená pokušení – je to spíše čin, nebo chvíle, kdy zůstaneme stát stranou? Proč je nečinnost v klíčových momentech tak svůdná? Je možné si v pozici – třeba i politické – moci uchovat poctivost a věrnost idejím, aniž by se z nich stala vyprázdněná rétorika? Nejen o tom jsme hovořili s filozofem a bývalým politikem Danielem Kroupou.
Pro nás křesťany je pokušení silně spojeno s hříchem a motivem zakázaného ovoce. Co podle vás – i z hlediska filozofie – pokušení znamená?
Musím se přiznat, že filozoficky jsem se tím pojmem zvlášť nezabýval, a pokud ano, tak spíše pojmem „pokoušení“ v souvislosti se stejnojmennou divadelní hrou Václava Havla.
Řekl bych, že pokušení je dvojího typu, přičemž mě osobně se většinou týká to druhé. To první pokušení je aktivní – člověk je v pokušení vykonat něco, co je zlé. Ví, že je to zlé, a přesto to koná. A pak je pokušení nekonat – že totiž člověk má konat, a nekoná. To je můj hlavní problém. Je to mnohem záludnější forma pokušení, protože když člověk aktivně nic špatného proti nikomu nekoná, tak má pocit, že je všechno v pořádku. A ono to často v pořádku není. To se týká jak politiky, tak každodenního života. Jdete po ulici a vidíte člověka v nouzi. Najdete 150 důvodů, proč se vás to netýká, a můžete jít dál. Třeba se ty důvody mohou zdát docela oprávněné, ale pak tu máme případy jako z evangelijního příběhu o Samařanovi, kde toho zbitého člověka lidé minuli a nepomohli – takové už oprávněné nejsou.
O zkušenostech s vysokou politikou, mocenských ambicích a falešných dilematech dnešní doby se více dovíte v rozhovoru, který připravila Adéla Rozbořilová.
Žádoucí strom
Strom lákavý pro oči a žádoucí pro prozíravost. Asi tušíte nebo už víte, o který strom jde. Je to strom, kolem kterého se točí rozhovor mezi hadem a ženou v rajské zahradě (Gn 3,1–7).
V současných odborných výkladech bývá často zdůrazňováno, že tím stromem nebyla jabloň a ovocem nebylo jablko, protože text knihy Genesis to nikde takto výslovně nezmiňuje. Ale jedna zajímavá souvislost ukazuje tímto směrem. Hebrejské slovo, které znamená „být žádoucí“ a které vyjadřuje kvalitu stromu v Gn 2,9 i 3,6, je použito také v Písni písní.
Rozhovor s výpomocným kazatelem Zdeňkem Turkem
V letošním celoročním seriálu představujeme výpomocné kazatele naší církve. Zdeněk Turek se vyučil čalouníkem a následně vystudoval střední školu v oboru speciální pedagogika pro vězeňskou službu. Studium pedagogické fakulty a DAMU nedokončil. Úspěšně rozjel uměleckou kariéru coby šermíř, herec, scénárista a režisér. Nyní pracuje hlavně jako výpravčí. V 90. letech uvěřil a vstoupil do Evangelické církve. Záhy se stal kurátorem, později výpomocným kazatelem. Již několik let je v rámci Vězeňské duchovenské péče (VDP) dobrovolným duchovním ve věznicích. Dlouhodobě se také věnuje aktivitám spojeným s podporou otevřenosti církví k LGBT+ lidem.
Kudy vedla tvoje cesta „k taláru“? Proč ses rozhodl stát evangelickým výpomocným kazatelem?
Vlastně nemohu úplně říct, že jsem se tak rozhodl sám. Abych se na tuto cestu vydal, tomu předcházelo spíš rozhodnutí těch, kteří mě přesvědčili, že bych to měl zkusit. Tak jsem to zkusil.
Kompletní rozhovor, který připravila Adéla Rozbořilová, nabízíme zde.
Rozhovor s Květou Kellerovou o domovu pro seniory ve Vendolí
Tisíce hodin práce vedly od prvotního nápadu až po významnou chvíli, kdy se slavnostně otevřel domov pro seniory ve Vendolí na Svitavsku. Jde o první službu, kterou Diakonie provozuje v Pardubickém kraji. Idea moderního a vstřícného zařízení, které slouží nejen samotným seniorům, ale i jejich blízkým a rodinám, se zrodila ve sboru Českobratrské církve evangelické ve Svitavách. V čele od počátku stála úzká skupina členů sboru a mezi nimi i právnička Květa Kellerová.
Nápad zbudovat domov se zrodil v prostředí svitavského evangelického sboru. Jak moc jste musela jeho členky a členy přesvědčovat, aby do tak dlouhodobého a nejistého podniku s vámi šli?
Od začátku nás v tom bylo několik, takže přesvědčování nebylo třeba. Myšlenka postavit malý domov pro seniory, který se pro ně stane důstojným domovem pro poslední etapu života, vzešla z našich návštěv přátel, kteří leželi v nemocnicích a na LDN odděleních. Kritizovali jsme úzké chodby, stísněné pokoje pro tři, čtyři i více ležících, špatný vzduch, málo světla. Shodovali jsme se v tom, že nám toto prostředí přijde nevhodné, neosobní, nedůstojné. S každou další návštěvou rostlo naše pohoršení. Pak jsme si uvědomili, že nemusíme zůstat jen u něj. Od toho má přece církev Diakonii, aby vytvářela takové zdravotní a sociální služby, které respektují důstojnost a potřeby každého člověka. Souběžně s tímto zjištěním náš spřátelený sbor v Nosislavi otvíral chráněné bydlení, které zbudoval ve spolupráci s Diakonií Brno. To nás inspirovalo. A začali jsme konat. Od začátku jsme byli skupina pěti, šesti lidí, kteří byli přesvědčení, že pustit se do stavby moderního domova pro seniory má smysl. A co bylo důležité, ostatní členové sboru nás v tom podporovali.
Celý rozhovor Adama Šůry najdete zde.
Kompletní obsah Českého bratra č. 2/2026 naleznete zde.
Již nyní je únorové číslo k dispozici také na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.
Fotografie převzaty z časopisu Český bratr. Jednotlivé zdroje jsou uvedeny v článcích.