Únorové číslo časopisu Český bratr je online

Jak to napovídá už samotný název čísla „Vtělený Bůh“, únorové číslo časopisu Český bratr se věnuje zásadní teologické otázce – Kristovu vtělení – a tomu, co tento akt znamená pro nás dnes. „Do přípravy tohoto čísla se tělesnost promítla více, než jsme původně zamýšleli. Jednoho z redakčních kolegů totiž skolila nemoc. Ve vrcholící sezóně respiračních onemocnění to není nic podivného – ostatně, kdo zrovna nesmrká, ať hodí… kapesníkem. Jenže shodou okolností postihla indispozice klíčového kolegu,“ přibližuje šéfredaktorka Adéla Rozbořilová okolnosti jeho vzniku. Jak to nakonec s obsahem čísla dopadlo, můžete již nyní posoudit přímo na webu časopisu.

Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v únorovém čísle naleznete.

Rozhovor s benediktinkou Anežkou Najmanovou 

Sousloví Bílá hora mnozí z nás vnímají jako symbol národního traumatu či náboženské nesvobody. Bílá hora je spojena s bitvou, která na dlouhá léta ovlivnila svobodu vyznání a život v českých zemích. Zároveň je ale v současnosti i domovem a místem ekumenických setkání.

Můžete čtenářům přiblížit, kde se vzalo vaše společenství a jak se v současnosti žije na Bílé Hoře? 

Když jsem v roce 2003 poznala mnichovskou Kommunität Venio, napadlo mi, že by bylo dobré něco takového založit v Čechách. U nás nebyl od roku 1919 žádný klášter benediktinek, takže jsme měly možnost začít něco zcela nového. Náš životní styl úplně nezapadá do klasického pojetí řeholního života. Nejvíce nás odlišují dvě věci: nenosíme hábit, pouze na společnou liturgii si oblékáme chórový plášť a závoj; druhá věc je naše každodenní civilní zaměstnání. Každá z nás má možnost pracovat v oboru, který vystudovala nebo v němž pracovala před vstupem do kláštera. A ještě třetí element: některé z nás jsou OSVČ. Takže náš život na Bílé Hoře je každodenní snahou propojit barokní poutní areál s naším moderním přístupem k životu. 

Jak se žije na Bílé Hoře a jaké světlo do toho vrhá Boží vtělení? Nejen o tom v s benediktinkou Anežkou Najmanovou z opatství VENIO, které má klášter přímo na Bílé hoře, hovořila Jana Hofmanová.

Boží vtělení a my

„Boží vtělení v Kristu“ je natolik zaběhaná fráze, ovšem vznosná až natolik, že je nám možná právě tím dost vzdálená. 

Sice si Boží vtělení připomínáme o Vánocích, ale těžiště našeho slavení těchto svátků je úplně jinde, než aby nás vedlo k tomu, co všechno Boží vtělení obnáší a jak se vůbec vztahuje k nám dnes. Do značné míry nám stačí, že se tehdy něco stalo, takže my máme důvod nejít do práce, jíst, pít a dávat si dárky. A přesto má Boží vtělení tehdy a tam naprosto zásadní dopad až k nám, až do našich dní a životů.

Výstavba nové budovy Evangelické akademie dostala zelenou

Mimořádný synod přijal důležité rozhodnutí v cestě za novou školou. Ta by měla již brzy vyrůst v pražských Holešovicích. Synodálové se také zabývali rekonstrukcí části tábora v Bělči nad Orlicí. 

Novostavba by měla poskytnout nové působiště oběma pražským školám Evangelické akademie, tedy jak základní škole (Bratrská škola), tak EA Praha – pedagogickému lyceu a střední odborné škole. Obě v současnosti sídlí v nevyhovujících budovách, které jsou kapacitně i infrastrukturně nedostačující. Kritickou situaci pražských škol, které jsou v nájmu městských částí Praha 4 a Praha 7, se přitom církev jakožto jejich zřizovatel snaží řešit již téměř deset let.

K lednovému mimořádnému zasedání 36. synodu se vrátíme v článku Adély Rozbořilové.

Kompletní obsah Českého bratra č. 2/2025 naleznete zde.

Již nyní je únorové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.