Synodní senior se zúčastnil pietního aktu za oběti nacismu

5. května 2022

Ve čtvrtek 5. května uplynulo přesně 77 let od vypuknutí květnového povstání českého lidu. Jen v Praze si boje na barikádách vyžádaly na 2500 obětí. Mnoho obyvatel tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava zemřelo během běsnění nacistického režimu nejen na pouličních barikádách, ale také v popravčí místnosti věznice na pražské Pankráci. V neblaze proslulé sekyrárně zahynulo státní zvůlí nejméně 1075 osob, z toho 155 žen.

Synodní senior se zúčastnil pietního aktu za oběti popravené nacisty. Připomněl osobnost Emila Lányh
5. května 2022 - Synodní senior se zúčastnil pietního aktu za oběti nacismu

Ve čtvrtek 5. května uplynulo přesně 77 let od vypuknutí květnového povstání českého lidu. Jen v Praze si boje na barikádách vyžádaly na 2500 obětí. Mnoho obyvatel tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava zemřelo během běsnění nacistického režimu nejen na pouličních barikádách, ale také v popravčí místnosti věznice na pražské Pankráci. V neblaze proslulé sekyrárně zahynulo státní zvůlí nejméně 1075 osob, z toho 155 žen.

Pankrácká gilotina byla v provozu od dubna 1943 do dubna 1945 a sloužila k trestání „protiříšské činnosti“. Tou však bylo kromě účasti na odboji třeba poskytnutí jídla či oděvu státně hledané osobě, poslech zahraničního rádia, vlastnictví myslivecké pušky či (podpultový) prodej potravin z vlastní produkce.

Nejen jejich památku připomněl přímo v autentických prostorách pankrácké věznice, kde se tyto děsivé události děly, pietní akt. Obětem, které si zde vyslechly rozsudek smrti, přišli projevit úctu zástupci parlamentu, vlády, hlavního města, pražského arcibiskupství, české obce sokolské ale také synodní senior ČCE Pavel Pokorný.

Synodní senior připomněl odbojáře a člena synodní rady ČCE Emila Lányho

Pietní průvod se nejprve zastavil u pamětní desky umístěné na budově Vrchního soudu na náměstí Hrdinů, poté pokračoval do budovy vazební věznice, kde se zastavil u pamětní desky odbojáře dr. Emila Lányho. Připomínkový akt vyvrcholil v tzv. pankrácké sekyrárně – soustavě tří místností, v nichž probíhaly v období protektorátu (a komunismu) popravy vězňů odsouzených k trestu smrti.

Pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer připomněl, že podobně děsivé události nejsou pouze ozvukem minulosti, ale dějí se i v naší době. Konkrétně zmínil masakr v ukrajinském městečku Buča, kde došlo v březnu letošního roku k masovému zabíjení civilistů ruskými vojáky. Dosud bylo zdokumentováno minimálně 300 obětí tohoto masakru. Wasserbauer také připomněl nedávná slova papeže Františka, který se k tragédii na Ukrajině vyjádřil s tím, že „člověku chutná válka“.

Ruskou agresi na Ukrajině připomněl ve svém proslovu také synodní senior ČCE Pavel Pokorný, který promluvil přímo v popravčí místnosti pankrácké věznice. „Připomínáme si minulost, která zasluhuje naši úctu a vděčnost, nicméně je to minulost. Dnes, vzhledem k brutální válce vedené na nedaleké Ukrajině, potřebuji slyšet příběhy vzdoru proti zlému. Příběhy hrdinství, které je a bude potřeba, má-li být zachován svět jako místo k dobrému a plnému životu,“ prohlásil.

Synodní senior zde připomněl osobnost dr. Lányho, právníka působícího na prvorepublikovém ministerstvu spravedlnosti a prezidenta pražského vrchního soudu a tehdejšího člena synodní rady Českobratrské církve evangelické.


JUDr. Emil Pavel Lány se narodil 6. 7. 1879 v Černilově, v den upálení mistra Jana Husa, a toto nacionále se stalo pro jeho život příznačným. Za pravdu a spravedlnost totiž bojoval celý život, a také za ně svým životem zaplatil. Dramatik a spisovatel Jaroslav Kvapil, se kterým se Lány později seznámil v druhoválečném odboji, jej sám po jeho smrti nazval „božím bojovníkem“ a vyznavačem Husovým“.

Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze, od roku 1920 působil na ministerstvu spravedlnosti a od r. 1926 také na Právnické fakultě UK. Lány se do značné míry podílel na rozvoji prvorepublikového soudnictví a vězeňské služby. Roku 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu v Praze. 

Kromě práva se Lány se zálibou věnoval také historii; studoval například tzv. smolné knihy, staré soudní záznamy městských hrdelních soudů. Na základě své badatelské činnosti zpracoval edici Knih černých jinak smolných několika různých obcí (např. Dobrušky).     

Lány byl znám také svým pevným náboženským přesvědčením. Pocházel ze starobylé evangelické rodiny. Vyrůstal na černilovské faře, jeho otcem byl farář a superintendent Karel Eduard Lány. Před studii práv absolvoval semestr studia na teologické fakultě, a přestože teologické vzdělání nezískal, se zápalem se rozličnými způsoby zapojoval do církevního života – učil nedělní školu, působil jako příležitostný kazatel. Také jeho zásluhou vznikl r. 1923 sbor v Praze-Střešovicích (původně jako filiální sbor na Břevnově, od r. 1932 jako samostatný sbor). V letech byl 1932–1937 členem synodní rady Českobratrské církve evangelické.

Po roce 1939 se angažoval v protinacistickém odboji. Byl ve styku s českou exilovou vládou sídlící v Londýně, stal se jedním ze zakladatelů odbojové skupiny s názvem Přípravný národní revoluční výbor, kde se seznámil nejen s J. Kvapilem, ale také s předválečným ministrem zahraničí Kamilem Kroftou.

Za své protinacistické postoje byl v červnu 1944 zatčen gestapem a uvězněn. Nejprve v Praze na Pankráci, poté v Terezíně. Ve vězení byl mučen, což se neblaze podepsalo na jeho zdraví. Proto byl začátkem Pražského povstání převezen zpět do Prahy na Pankrác. Odtud měl být na vnější žádosti o propuštění politických vězňů převezen k internaci do zámečku na Jenerálce. Nacisté vyhověli pouze v tomto jediném případě. Dne 5. května 1945, když byl eskortován z pankrácké věznice, se však na obloze objevily německé vojenské letouny a zaútočily na srocený dav. Při tomto německém náletu zahynul také Emil Lány. Je pohřben v Praze na vinohradském hřbitově. 

Zdroj: archiv ÚCK ČCE