Společně vstříc novým výzvám: ČCE a Evangelická církev ve Falci uzavřely partnerství

Smlouvu za ČCE podepsal synodní senior Pavel Pokorný, za Falckou církev její prezidentka Dorthee Wüst. Před samotným podpisem promluvil o historii i budoucnosti vzájemných vztahů Pavel Pokorný a také církevní rada pro ekumenu Manfred Sutter. Slavnostního okamžiku se zúčastnil i 92 letý Friedhelm Borggrefe, který se přes 60 let aktivně zasazuje o vzájemné vztahy mezi oběma církvemi. Delegace ČCE symbolicky věnovala falckým přátelům nové vydání Kralické bible, tzv. Šestidílky, tedy díla, které má velký význam pro dějiny české reformace i českou literární historii. Podpis dohody o vzájemné spolupráci obou církví doprovodili delegáti falckého synodu symbolickým potleskem vestoje.

 

 

Evangelická církev ve Falci působí na území spolkových zemí Porýní-Falc a Sársko na jihozápadě Německa. Podobně jako ČCE je i Falcká církev církví sjednocenou ze dvou hlavních proudů světové reformace, luterského a reformovaného, ke spojení obou větví došlo v roce 1818. Dnes má církev přibližně 480 tisíc členů ve 398 sborech a 15 církevních obvodech. Zaměstnává 568 farářek a farářů.

Stopy blízkosti obou církví lze vysledovat v dávné historii. Vždyť i Komenský studoval v Heidelbergu. Novodobé dějiny vzájemných vztahů začínají v šedesátých letech 20. století a jsou spojeny se jmény teologů Josefa L. Hromádky, Milana Opočenského nebo filosofa Milana Machovce. Pro vzájemný vztah obou církví byly klíčové aktivity zmíněného faráře a teologa Friedhelma Borggrefeho. Ten jako farář sboru v Ludwigshafenu v roce 1968 uzavřel dodnes existující partnerství se sborem v Olomouci. První pokus o vytvoření partnerské smlouvy mezi oběma církvemi zhatily politické poměry v tehdejším Československu. Začala však spolupráce mezi Jeronýmovou jednotou a jejím protějškem GAW-Pfalz, díky čemuž bylo například podpořeno vydání tehdejšího zpěvníku ČCE, vybudování komunitního centra v Praze-Kobylisích nebo konferenčních center Sola fide v Krkonoších a Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem na Moravě. I když se tehdejší diskuse týkaly oprav kostelů, stipendií či sociální a zdravotní pomoci, docházelo často ke konkrétním a velmi hlubokým mezilidským setkáním. S otevřením hranic po roce 1989 přišly nové možnosti a vztahy se prohloubily. Falcká církev se významně zasloužila o výstavbu nového evangelického kostela v Praze na Jižním městě. Od roku 2003 se pravidelně účastní tzv. kulatého stolu, tedy společného rozdělování darů převážně německých církví na podporu projektů církve a Diakonie. K finanční podpoře se nejnověji přidaly možnosti studijních pobytů českých farářů v Německu.

Nechceme však žít jen z vděčných vzpomínek. Právě v této době si mají obě církve co říci navzájem v mnoha oblastech. Falcká církev v současnosti prožívá poprvé to, co je českým evangelíkům vlastní již po desetiletí: život jako menšina ve společnosti. Klesající společenský vliv i vyprazdňující se kostely nás nenechávají v klidu. Posilující snad může být vědomí, že menšinovost, bytí "mimo mainstream", patřilo zjevně i k prvotní církvi, jak nám dosvědčují mnohá biblická svědectví. Společnou budoucnost spatřujeme ve spolupráci v konkrétních oblastech, které nás společně pálí. Patří sem klimatická změna, nové forma misie, vztah církve a Diakonie, ale také ochrana, pomoc a zkušenosti v oblasti zneužívání v církvi.