Šest let hledání cest pro budoucnost církve

Na své poslední schůzi v září 2026 ukončil činnost poradní odbor pro reformu správy církve. Skupina lidí s rozmanitým obdarováním, která působila na základě pověření synodní rady od roku 2020, se po šest let věnovala otázkám, jež se dotýkají budoucnosti Českobratrské církve evangelické: jak obstát v podmínkách samofinancování, jak reagovat na demografické změny, jak podporovat sbory v různých regionech a jak nastavit správu církve tak, aby co nejlépe sloužila jejímu poslání.

Práce poradního odboru vycházela z intenzivního dialogu s celou církví. Jeho členky a členové vedli rozhovory se zástupci sborů i seniorátů, účastnili se jednání konventů, pořádali konzultace a webináře a snažili se naslouchat zkušenostem z různých částí církve. Výsledkem byly desítky analytických a koncepčních materiálů, z nichž některé se promítly do rozhodnutí synodu nebo synodní rady a jiné se staly podnětem pro další diskuzi.

Jedním z prvních témat, kterým se poradní odbor věnoval, byla budoucnost sborů v době, kdy církev postupně přebírá plnou odpovědnost za své financování. Poradní odbor upozorňoval, že řada sborů se dlouhodobě pohybuje na hranici lidské i hospodářské udržitelnosti. Hledal proto modely, které by umožnily zachovat živou přítomnost církve i v regionech, kde je stále obtížnější udržovat tradiční podobu samostatných sborů. Právě z této práce vzešla myšlenka regionálních sborů, tedy větších celků sdružujících více místních společenství. Přestože původně zamýšlený pilotní projekt realizován nebyl, otevřel důležitou debatu o hlubší spolupráci mezi sbory a některé jeho myšlenky nacházejí uplatnění i dnes.

Největší část energie však poradní odbor věnoval reformě seniorátů. Po několik let zkoumal rozdíly mezi jednotlivými senioráty, jejich možnosti i limity. Vedle praktických otázek správy se zabýval také tím, jakou roli mají senioráty v životě církve plnit, jak mohou podporovat sbory a jak vytvářet prostor pro vzájemné sdílení a spolupráci. Výsledky této dlouhodobé práce se staly jedním z podkladů reformy seniorátů schválené synodem, která vstoupí v účinnost 1. ledna 2027.

Významným tématem byla také kazatelská služba. Poradní odbor se zabýval podporou kazatelských míst financovanou ze solidárních prostředků Personálního fondu, dlouhodobou administrací sborů i celkovou koordinací personální práce v církvi. V centru pozornosti stála otázka jak zajistit, aby sbory měly i v budoucnu přístup ke službě kazatelů a aby lidské zdroje církve byly využívány co nejlépe.

Vedle toho se poradní odbor věnoval také novým formám života církve. Zajímal se o průkopnická místa, nově vznikající společenství i o otázky členství a zapojení lidí, kteří se pohybují na pomezí tradičních struktur. Vycházel přitom ze zkušeností domácích iniciativ i partnerských církví v zahraničí. Cílem nebylo nahradit tradiční sbory, ale hledat způsoby, jak mohou vedle sebe existovat různé formy církevního života a vzájemně se obohacovat.

Členové a členky poradního odboru pro reformu správy církve:

• Adam Csukás (předseda),
• Petr Gallus,
• Alexandra Jacobea,
• Tomáš Jun,
• Jan Keřkovský,

• Roman Mazur,
• Jan Plecháček,
• Jiří Schneider,
• Zvonimír Šorm,
•  Vladimír Zikmund.

 S komisí úzce spolupracovali také Pavel Pokorný (synodní senior) a Martin Balcar (ředitel ústřední kanceláře).

V posledních letech se pozornost přesunula také k otázkám řízení celé církve. Poradní odbor zkoumal vztahy mezi synodní radou, ústřední církevní kanceláří, senioráty a sbory, zabýval se digitalizací některých procesů i vyjasňováním kompetencí jednotlivých orgánů. Postupně přitom dospěl k závěru, že základní systém správy církve je funkční a nevyžaduje radikální přestavbu. Potřebuje spíše průběžné úpravy, které usnadní spolupráci, odstraní zbytečnou složitost a posílí podporu sborů.

Když členky a členové poradního odboru na své poslední schůzi bilancovali uplynulých šest let, připomněli, že jejich úsilí nespočívalo pouze v přípravě konkrétních návrhů a doporučení. Šlo především o společné promýšlení toho, jak může církev věrně naplňovat své poslání v proměňující se společnosti. Jak zaznělo v závěrečné pobožnosti, organizační uspořádání ani církevní řády nejsou cílem samy o sobě. Mají vytvářet prostor pro společenství a pro to podstatné: aby církev mohla přinášet evangelium lidem své doby.

Poradní odbor pro reformu správy církve tedy svou práci uzavřel. Témata, která mu byla svěřena, však neztrácejí na významu. Některá již našla konkrétní podobu v rozhodnutích církevních orgánů, jiná vyžadují další promýšlení. Možná právě v tom spočívá nejdůležitější odkaz tohoto poradního odboru: vytvořil prostor, v němž se synodní rada spolu se svými spolupracovnicemi a spolupracovníky mohla soustavně zabývat budoucností sborů, seniorátů i celé církve, a potvrdil, že hledání odpovědí není jednorázovým projektem, ale trvalou součástí života církve.

„Výsledky našich rozhovorů a naše doporučení předáváme s důvěrou synodní radě,“ zaznělo v pobožnosti na poslední schůzi poradního odboru, „a sami sebe i vše, co jsme zde společně vykonali, svěřujeme Bohu s nadějí. Věříme, že Bůh může použít lidskou práci se všemi jejími omezeními a že svou věrností nese dál i to, co jsme nedokázali dovést k úplnosti.“

Adam Csukás, právník a předseda poradního odboru pro reformu správy církve
foto: J. Hofman (ČCE)