Říjnové číslo Českého bratra je online

„Když se řekne ‚duch‘, většina z nás si asi představí strašidlo – éterické nadpřirozené stvoření, které se vznáší vzduchem, anebo postavu zahalenou v bílém prostěradle. Duchové se obvykle vyskytují v hororech, mýtech či pohádkách. Tzv. duchařina je samostatný žánr, který mají v oblibě příznivci tajemna a nadpřirozených jevů,“ píše v úvodníku šéfredaktorka Adéla Rozbořilová. „Křesťanský Duch se této charakteristice vymyká. Není to bubák ani pozůstatek dříve žijící bytosti. Boží Duch je samostatná entita, živoucí, ba oživující osoba. A úcta k Duchu svatému není žádná duchařina,“ dodává. 

Výběr zajímavých článků, které v říjnovém čísle naleznete, nabízíme níže.

Rozhovor s teologem Janem Zámečníkem

Jan Zámečník je evangelický teolog, působí jako odborný asistent na Katedře teologické etiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a jako externí pedagog na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zabývá se obecnou a aplikovanou etikou, vztahem beletrie a teologie, ekoteologií a environmentální etikou. Působil jako farář FS ČCE v Břeclavi a je členem poradního odboru synodní rady ČCE pro otázky životního prostředí. 

Myslíš, že je dnes nauka o Duchu srozumitelně vyjádřená? K čemu bys odkázal dnešního „necírkevního“ člověka, kdybys mu chtěl Ducha svatého představit?

To vždy záleží na podání. Samozřejmě najdeme mnoho teologických nebo filozoficko-teologických pojednání o Duchu, která jsou tak náročná, že z toho člověku praskají žilky v oku. Na druhé straně existuje dost textů, které nejsou plytké a zároveň jsou přístupné. U „necírkevního“ člověka bych se snažil hovořit o inspiraci nebo okamžicích, ve kterých zakoušíme, že se nás vnitřně dotklo něco hlubokého, něco, co je „vnější“, a přece navýsost blízké, možná bych také využil metafor větru a ohně, které mám s Duchem spojené. Záleželo by na tom, s kým bych hovořil – každý člověk je jedinečný, má specifické horizonty, svá konkrétní očekávání, každý je „naladěn“ jinak. Myslím, že způsob, jakým věci vyjadřujeme, je vždy spoluurčen situací a tím, kdo před námi stojí.

O Duchu svatém a současném světě si s Janem Zámečníkem povídala Jana Hofmanová. 

Duch jde durch

„Duch jde durch“. Tenhle lakonický, ale přesto teologicky hutný výrok, jehož autorem je výtvarník Timo, visí na fasádě evangelické fary ve Sněžném. Jak se tam dostal a co vlastně znamená? Poví místní farářka Martina Kadlecová.

Jsem Brňačka, která teď žije jako farářka na faře ve Sněžném na Vysočině. Když se člověk pohybuje po Brně pěšky nebo veřejnou dopravou, skoro si nemůže nevšimnout, že tady někdo po léta svým charakteristickým uměleckým stylem vstupuje do veřejného prostoru prostřednictvím písma, prostřednictvím slov nebo krátkých vzkazů nastříkaných sprejem. Někdo tady dělá street art s citem pro jazyk, dobrý po stránce umělecké, společensky poučený. 

Obchůdek Jednoho světa funguje už 30 let

Už 30 let funguje v pražských Vinohradech sympatický Obchůdek Jednoho světa. Ve svém sortimentu má pestrou nabídku potravin z rozličných koutů světa či rukodělné předměty a módní doplňky z nejrůznějších materiálů. Všechny tyto produkty mají jedno společné – jejich výrobci dostávají za svoje úsilí poctivě zaplaceno a obchodování se drží etických zásad.

Možná vás překvapí, že do České republiky tento koncept přinesli ze západních zemí evangelíci – jáhenka Věra Lukášová a farář Jaromír Dus. Ten se po čase rozhodl vyměnit farářskou rutinu za cestování, a tak vyrazil poznávat krajiny blízké i vzdálenější, jako byl např. Blízký východ. Své poznatky z cest využil krátce po revoluci, kdy vinohradský sbor uvažoval nad tím, jak zaplnit uprázdněné prostory v parteru sborové budovy. Farář Dus se tehdy na jednom ze svých výjezdů v Berlíně setkal s představiteli organizace GEPA, což je dodnes jeden z největších distributorů fairtradového zboží, a napadlo ho, že by se česká strana mohla k této iniciativě připojit.

Více o jubileu se dozvíte v reportáži, kterou připravila Adéla Rozbořilová.

Rozhovor se synodním seniorem Pavlem Pokorným 

Pavel Pokorný vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, studoval také v Německu a ve Spojených státech. V letech 1985–1999 působil jako vikář a později farář v Trutnově, poté byl farářem sboru v Praze-Střešovicích. Pracoval také jako nemocniční kaplan v motolské nemocnici a v hospici Cesta domů. Od roku 2015 působil v synodní radě Českobratrské církve evangelické jako první náměstek synodního seniora Daniela Ženatého, v roce 2021 byl synodem zvolen synodním seniorem. Jako nejviditelnějšího představitele naší církve jsme se ho krátce vyptali na roli a působení Ducha svatého v církevním prostoru.

Kdyby se tě někdo zeptal, jak působí Duch svatý v naší církvi, co bys mu řekl?

Řekl bych, že stejně jako v jiných církvích i ve světě: Duch svatý působí svobodně, je Boží. Nemáme v církvi tlačítko, po jehož zmáčknutí by Duch začal působit. Věříme ovšem, že Pán Bůh nám svého Ducha přeje, neustále a opakovaně nám ho nabízí. Představuji si, že tu (všude kolem nás) Duch vane, profukuje, a pokud neschováme hlavu do písku nebo pod peřinu, tak ten vítr můžeme zachytit a nechat se jím nést. 

O působení Božího Ducha (nejen) v naší církvi se zástupcem vedení naší církve hovořili Jiří Hofman a Adéla Rozbořilová. 

Kompletní obsah Českého bratra č. 10/2024 naleznete zde.

Již nyní je říjnové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF