Prosincvové vydání církevního časopisu Český bratr se věnuje tématu „Smrt a vzkříšení těla“. Dostupný je již také v online verzi. Přinášíme přehled zajímavých článků k tomuto tématu, které v časopise najdete.
Prosincovým vydáním s tématem „Smrt a vzkříšení těla“ vrcholí 101. ročník časopisu Český bratr. „Milé čtenářky, milí čtenáři, otevíráte poslední číslo roku 2025 a s ním i závěrečné téma našeho celoročního cyklu, v němž jsme se věnovali vztahu těla a víry. Může působit trochu nepatřičně, že na prosinec, kterému dominuje radostné období Vánoc, připadlo právě tak temné téma jako „Smrt a vzkříšení těla“. Jenže k lidské tělesnosti pomíjivost zkrátka neodmyslitelně patří. A zároveň jako křesťané smíme mít naději, že to není konec. Proto se i v tomto čísle snažíme důraz klást především na příslib vzkříšení těla,“ předesílá ve svém úvodníku šéfredaktorka Adéla Rozbořilová.
Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v nejnovějším vydání časopisu naleznete.
Mluvit o smrti a o událostech, které souvisí s péčí o zemřelého není pro mnohé z nás snadné. Přitom právě vědomá příprava a vzájemná pozornost nám může velmi pomoci tyto náročné životní situace společně dobře prožít. Velkou zkušenost s tím má Kateřina Grofová, která poskytuje poradenství pro blízké umírajících a pozůstalé a spolu s nimi také připravuje a vede pohřební obřady.
Jaké jsou v našem českém prostředí možnosti „udělat věci jinak“ než ponechat vše na pohřební službě?
V našem českém prostředí máme možností celkem dost, jen o tom spousta lidí neví. Například často nevědí, že nemusejí spěchat s tím, aby pohřební služba přijela co nejdříve. Sami sebe tak připraví o velmi vzácný čas, který nelze vrátit zpět. Zákonem není přesně stanoveno, jak dlouho můžeme mít doma tělo zemřelého. Pohřební službu si musíme vybrat do 96 hodin, což jsou 3 dny. Existují chladicí podložky, které umožní ponechat tělo zemřelého doma, aby se lidé mohli přijít rozloučit. Zemřelého můžeme svépomocí omýt, není zapotřebí důkladná koupel, jen drobná očista. Můžeme ho potřít vonnými oleji, můžeme tělo (nahé nebo oblečené) zabalit do plátna, poslouží běžné prostěradlo položené na uhlopříčku. Můžeme dokonce požádat pohřební službu, aby zabalené tělo už nerozbalovala. Když pohřební služba přijede, můžeme svého zemřelého položit do rakve sami. Stejně tak během pohřbu můžeme nést rakev, nebo někde dokonce i spolu s hrobníkem (vy)kopat hrob.
Více o doprovázení pozůstalých i zemřelých v rozhovoru s obřadnicí Kateřinou Grofovou, který připravila Jana Hofmanová.
Českobratrská církev evangelická uspořádala letos na podzim tři tematické celocírkevní konference zaměřené na ekologii, ekumenické vztahy a misii. Nový formát konferencí otevírá příležitost k osobnímu setkání, společnému vzdělávání a sdílení inspirativních zkušeností napříč církví. Akce byly určeny především presbyterům a presbyterkám, kazatelům a kazatelkám, ale i široké církevní veřejnosti se zájmem o danou problematiku.
Chronologicky jako první proběhla v sobotu 11. října 2025 v pražském církevním ústředí v Jungmannově ulici konference o ekumenických vztazích. Setkání nabídlo různé pohledy na současné dění v oblasti mezicírkevního i mezináboženského dialogu, a to na sborové, regionální i celocírkevní úrovni. Diskutovalo se zejména o výsledcích dotazníkového šetření, jehož cílem bylo zmapovat konkrétní podoby ekumenické spolupráce v rámci ČCE. S tím souvisela například i otázka různorodé praxe při vysluhování večeře Páně.
Jako malou pozornost ve vánočním čase redakce mimořádně zařadila i beletristický text – konkrétně povídku z pera evangelického teologa a spisovatele Petra Pazdery Payna.
Jan stojí na okraji a jeho duch se vznáší nad propastí. Po jejím dně se posouvají nákladní auta jako mravenci, zatímco naproti nad kráterem trůní elektrárna s kouřícími komíny a chladicími věžemi. Cesta z Čech ho dovedla až sem. V Lodži nasedl na rozvrzaný autobus, který ho zavezl sychravou a nudnou rovinou k elektrárně Bełchatów spolu s jejími zaměstnanci. Zírá do prostoru nezměrného lomu skrz mírný opar.
Celou povídku naleznete zde.
Hudebníka Jiřího Tichotu a faráře Miloše Rejchrta pojí dlouholeté přátelství. Lidsky je propojuje nejen víra a statečné postoje, ale také láska k hudbě. Z jejich vzájemného setkávání vzešel v roce 2003 knižní rozhovor s názvem Na Točné. Letos v říjnu se Jiřímu Tichotovi dostalo mimořádné pocty, když se zařadil mezi 48 osobností, které na Pražském hradě převzaly státní vyznamenání. Jen stěží bychom pro rozhovor s ním našli někoho povolanějšího než právě Miloše Rejchrta. A symbolicky se i tentokrát uskutečnil na stejném místě jako tehdy – u Tichotových v Točné u Prahy.
Čtenářská obec Českého bratra se samozřejmě přidává k těm, kteří už ti k udělení státního vyznamenání na Pražském hradě gratulovali. Můžeš prozradit, co jsi tam prožíval? Na koho nebo na co jsi při tom myslel?
Byl to samozřejmě silný moment, to nebudu zapírat. Asi všichni ocenění vzpomínali. U mě to bylo umocněno tím, že jsem pán, který už toho hodně pamatuje, a vyznamenání jsem dostal až v poslední životní etapě. A měl jsem na co vzpomínat!
Celý rozhovor, který vedl evangelický farář Miloš Rejchrt, si můžete přečíst zde. Na tomtéž místě naleznete i nezkrácenou audio verzi k poslechu.
Již nyní je prosincové číslo k dispozici také na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.
Máte rádi celocírkevní akce? Chcete vědět o akcích v Bělči, Chotěboři či jinde? Jezdíte na akce pro laiky nebo pro rodiny s dětmi?
Nechte si na svůj e-mail zasílat informace, které vás zajímají.