Prosincové číslo Českého bratra je online

„Pomalu se chýlí ke konci rok 2024 a s ním i další ročník časopisu Český bratr. Byl to ročník náročný, ale i důležitý – časopis totiž oslavil rovné století na scéně. [...] V letošním ročníku jsme spolu s vámi prošli křivolakou a strmou stezkou teologických pojmů. Náš záměr byl nasvítit je především prizmatem praxe víry, tedy s ohledem na žitou víru. Věříme, že se nám to aspoň malinko dařilo a že jsme váš duchovní život něčím obohatili,“ bilancuje ve svém úvodním sloupku šéfredaktorka Adéla Rozbořilová. Výběr zajímavých článků, které v letošním posledním čísle naleznete, nabízíme níže.

Rozhovor s teologem Ondřejem Kolářem

Ondřej Kolář pochází z Prostějova. Vystudoval Evangelickou teologickou fakultu UK, ve studiu teologie pokračoval ve Vídni a v Tübingen. Po absolvování vikariátu v Benešově se stal farářem sboru Brno II, kde působil tři roky. Poté přesídlil do Prahy, kde také získal své další a doposud poslední angažmá jako farář kobyliského evangelického sboru U Jákobova žebříku. Vedle farářské profese přednáší na pražské Evangelické teologické fakultě, kde od r. 2016 působí jako odborný asistent na Katedře systematické teologie. Je předsedou poradního odboru liturgického při synodní radě ČCE a členem redakční rady časopisu Český bratr.

Je tedy spása posmrtná a spása přítomnostní tatáž? Nebo existují nějaké dvě „spásy“?

Sjednocujícím prvkem je Bůh sám, který dává spásu ve všech časech, tedy tu přítomnou i budoucí. Teologie pracuje s pojmem „předjímka“ (aniticipace), která říká, že už v přítomných dějinách dokážeme zakusit něco, co nás v plnosti čeká až v budoucnu. Hezky je to v písni Sváti Karáska: „V žití tvém dnes každá radost tvá / radost tu úplnou předjímá.“ Příběh o Káni Galilejské je přímo o tom, že už teď můžeme zakusit něco z Boží dobroty, která nás naplno čeká až na konci. 

O působení spásy na tomto světě s Ondřejem Kolářem hovořila Adéla Rozbořilová.

Místní zbožnost nejde přesadit jinam

V celoročním seriálu o seniorátech Českobratrské církve evangelické dáváme zaznít hlasům z jednotlivých regionů, ale také chceme podpořit myšlenku celocírkevního společenství. V jeho dalším díle jsme navštívili Východomoravský seniorát, který nám představil jeho senior Michal Vogl.

Východomoravský seniorát je počtem sborů druhý největší v ČCE. Znáš osobně všechny farářky a faráře?

Samozřejmě. Vídáme se na všemožných akcích od pastorálek přes instalace nových kolegů až po nejrůznější seniorátní akce, které navíc společně připravujeme.

Více v článku, který připravila Daniela Ženatá.

Rozhovor s básníkem Pavlem Kolmačkou

Pavel Kolmačka se narodil v Praze, rodinné kořeny však má na Moravě, kam se také po čase vrátil. Žije ve vesničce Chrudichromy nedaleko Boskovic. Kvůli špatnému kádrovému posudku mu bylo zapovězeno studium na filozofické fakultě, a tak místo toho vystudoval na pražské technice obor elektrotechnologie. Po revoluci na filozofické fakultě vystudoval religionistiku. Kromě vlastní tvorby se věnuje překladatelství z němčiny a angličtiny. Působil také jako středoškolský učitel. Publikoval celkem pět básnických sbírek: Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014) a Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018). K doposud jedinému románu Stopy za obzor (2006) přidal vloni prozaické dílo Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy, za které letos na podzim obdržel dvě významná ocenění – Cenu Jaroslava Seiferta a Státní cenu za literaturu. 

V loňském roce vám vyšla druhá próza Canto ostinato. Dokážete říct, co bylo tím spouštěčem, který vás přiměl ji napsat? Měl jste „prožitek blízké zimy“?

Na počátku byl můj kolaps někdy v roce 2012: záchranka, JIP a všechno, co s tím souvisí. Pak odcházení mých blízkých a příbuzných, někdy dramatické, jindy pomalé, na etapy. Zkrátka jsem se dostal do věku, kdy se umírání děje v mém okolí, ale zároveň se týká i mě. Potřeboval jsem tuhle otázku pro sebe nějak převyprávět. Ale o konečnost života vposledku vůbec nejde: jde o to, jak žít.

O oceněné knize, spirituální literatuře i prožitku blízké zimy si s Pavlem Kolmačkou povídala Adéla Rozbořilová.

Kompletní obsah Českého bratra č. 12/2024 naleznete zde.

Již nyní je prosincové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.