P. Pokorný: Náš čas je časem propůjčeným

Synodní senior Evangelické církve Pavel Pokorný se v pondělí 22.06.2026 v pankrácké vazební věznici zúčastnil tradičního pietního setkání k uctění památky Milady Horákové. Při té příležitosti přednesl projev, jehož plné znění vám nabízíme:

„Vážené dámy, vážení pánové, milí spoluobčané,

jeden z posledních dopisů, které Milada Horáková píše v cele smrti, je určen její dceři Janě. Matka dceru ujišťuje o své lásce a klade jí na srdce, co sama považuje v životě za podstatné. Mj. zaznívá v tomto jejím odkazu, že člověk nežije na světě sám. Má „vědět o tom, že jsem součástí všech, a přinášet do toho společenství ze sebe své nejlepší“. Člověk se má vzdělávat, přemýšlet a rozlišovat dobré od zlého. A tomu zlému má odpírat, proti zlému se postavit.

Svůj život chápe Milada Horáková jako úkol. Svědomí jí nedovoluje, aby se stáhla z veřejného prostoru, když je společnost ohrožena lží a nesvobodou. Má za sebou těžkou zkušenost nacistického žaláře, a přece se nenechá zastrašit a neuhýbá. Naopak. Tahle zkušenost posílila její víru. Byla totiž nacisty odsouzena k trestu smrti, ale trest nebyl realizován. Horáková říkala, že byl pouze odložen. Z Božích rukou odložen. A tak čas života po válce byl pro ni časem propůjčeným. Rozuměla tomu tak, že ten čas dostává od Boha jaksi navíc, aby ho nežila jen pro sebe.

Tohle neplatí jen pro toho, jehož trest smrti je odložen, ale pro každého z nás. Náš čas je časem darovaným, časem propůjčeným, abychom ho nežili jen pro sebe, ale v odpovědnosti za lidskou pospolitost, jíž jsme součástí.“

Pavel Pokorný

(foto: ilustrační)