Novoroční pastýřský list synodního seniora

Milé sestry, milí bratři,

letošní Vánoce jsme slavili se zvláštní intenzitou. Ve stínu tragických událostí na Filosofické fakultě UK a v Klánovickém lese, s myšlenkou na tolik zavražděných a zraněných jako by tma byla temnější a touha po světle o to naléhavější. Směli jsme prožívat, že zvěst o Kristově narození je poselstvím právě pro těžké časy. Mohli jsme pocítit, jak biblické texty, modlitby a ty písně, které věrně vycházejí z evangelia, promlouvají silně právě nyní. Z různých stran slyším svědectví o tom, co pro mnohé znamenalo v těchto dnech zvěstování evangelia a společenství církve. Děkuji vám všem, kdo jste k tomu svým dílem přispěli. Myslím na kazatele a pastýře, kteří vážili každé slovo, do poslední chvíle hledali vhodné vyjádření Božího vzkazu, navštěvovali členy i nečleny církve, modlili se, v pravou chvíli mlčeli, byli nablízku. I na vás všechny, kdo tvoříte společenství důvěry a naděje otevřené všem hledajícím.

Prosím, neváhejte si odpočinout. Říci si o podporu a pomoc. Prosím zvláště staršovstva o pochopení a ochotu upustit třeba od některých aktivit v zájmu odpočinutí a načerpání nových sil. Doporučuji seniorům dát na pastorálních konferencích prostor sdílení a osobním rozhovorům. Dopřejme si čas jen tak být spolu.

A uvažujme dále, co je vskutku tím podstatným. Co je podstatné a čeho jsme se právě o Vánocích mohli v rozmanitých podobách kázání, písní a modliteb, jak je každému dáno, dotknout, je něčím, co nás spojuje jako církev, i co nás spojuje jako společnost, jako ty, kdo žijí vedle sebe a spolu v jednom společném prostoru. Co přemáhá strach, co vysvobozuje od zlého, co dává sílu k dobrému, odvahu k důvěře, naději. Mějme na paměti tento společný základ, až budeme v příštích dnech procházet obtížemi, zkouškami, konflikty. Ať nás posiluje a vede k radostnému životu ve společenství: Bůh (v Kristu) s námi.

Požehnaný rok 2024 přeje

Pavel Pokorný
synodní senior Českobratrské církve evangelické