Na Kirchentag v bavorském Norimberku dorazily tisíce křesťanů

Ten minulý ve Frankfurtu nad Mohanem (2021) však poznamenala pandemie COVID-19, a tak byla většina programu přenášena online. Snad i proto jej organizátoři nepovažovali za plnohodnotný, 38. ročník – toto pořadové číslo totiž obdržel až Kirchentag letošní, který se konal ve dnech 7.–11. 6. 2023, a hostil jej bavorský Norimberk. Jeho motto znělo „Teď je čas!“ (Jetzt ist die Zeit!) podle textu z Markova evangelia: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.“ (Mk 1,15) Očekávaná účast kolem stovky tisíc účastníků se sice nenaplnila, organizátoři přesto napočítali úctyhodných 70 000 platících návštěvníků (pro srovnání: v roce 2019 přijelo na Kirchentag do Dortmundu 120 000 lidí).

Dorazily osobnosti církevního i civilního života

Evangelický Kirchentag je v Německu velkou událostí, není proto divu, že se jí účastní i významné osobnosti, a to jak duchovního, tak civilního života. Tím nejvýznamnějším hostem byl bezesporu spolkový kancléř Olaf Scholz, který vystoupil jako host sobotního programu s názvem „Společně v neklidných časech“. Frankenhalle, jedna z budov norimberského veletržního paláce, byla beznadějně zaplněná už hodinu před začátkem. Uvnitř se tísnilo přes 5000 lidí. Přestože moderátorka avizovala, že tentokrát nebude řeč o politice, ale o velkých (apolitických) tématech, debata se jim nevyhnula. V Německu právě probíhá ožehavá diskuze ohledně evropské azylové politiky, která prosákla i sem.  Nejen prostřednictvím několika demonstrantů s transparenty a nespokojeným mužem v publiku, který na kancléře křičel, ale i prostřednictvím kancléřových slov. Scholz se totiž postavil za návrh reformy evropských azylových pravidel, která slibuje solidárnější přístup a participaci členských států. „Uprchlíci musejí být v Evropě rozdělováni solidárně,“ řekl. Debata se stočila také k otázce náboženství. Scholz se zapsal do dějin novodobého Německa jako první spolkový kancléř bez církevní příslušnosti. Vyrůstal v evangelickém prostředí, kde byl pokřtěn a konfirmován, v dospělosti však církve vystoupil. Zůstává bezkonfesijním křesťanem a tvrdí, že křesťanství má zásadní formující dopad jak na jeho život, tak pro celé Německo. Ve své funkci však ponechává náboženství stranou. „Jsem kancléřem všech Němců,“ zopakoval na Kirchentagu.

Do Norimberku zavítal i spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Návštěvníky pozdravil hned ve čtvrtek po zahajovací bohoslužbě, vedl také jednu z ranních pobožností, které Němci nazývají Bibelarbeit. Z vrcholových politiků mohli návštěvníci v Norimberku potkat také např. Joachima Gaucka (bývalého spolkového prezidenta), Friedricha Merze (předsedu opoziční strany Křesťanskodemokratická unie), či Annalenu Baerbockovou (německou ministryni zahraničí).

Kromě mnohých představitelů jednotlivých zemských církví se Krichentagu zúčastnili i čelní představitelé Evangelické církve v Německu (Evangelische Kirche in Deutschland, EKD), která 23 zemských církví sdružuje. Hned v několika různých částech programu vystoupila předsedkyně synodu EKD Anna-Nicole Heinrichová (rozhovor s ní v Českém bratru 2/2022 naleznete zde). Ta se věnuje zejména kontaktu s mladší generací. Promluvila tak například na téma komunikace na sociálních sítích, situaci LGBT v církvi anebo budoucnosti tzv. generace Z. Přijela i místopředsedkyně Rady EKD Kirsten Fehrsová, která je také hamburskou biskupkou. Kirchentagu se zúčastnili i další členové Rady EKD jako např. Josephine Teskeová, Tobias Bilz (saský biskup), či Volker Jung (hessenský biskup). Naopak nedorazila předsedkyně Rady EKD Anette Kurschusová, která krátce před začátkem Kirchentagu onemocněla covidem.

Město obtěžkané dějinami

Atmosféru Krichentagu ovlivnilo samozřejmě i místo konání. Půlmilionový Norimberk je malebné město se starobylými kořeny. Ve středověku tudy vedla jedna z důležitých obchodních cest a později byl Norimberk dokonce sídlem některých říšskoněmeckých císařů. Rád sem jezdíval např. Karel IV., který zde – podobně jako v Praze – nechal postavit důležité stavby. Kromě jeho syna, krále Václava IV., se tu narodil také významný malíř Albrecht Dürer, v jehož rodném domě se dnes nachází muzeum.

Tuto bohatou kulturní i politickou historii dnes však zastiňují dějiny 20. století. Právě zde se totiž konaly stranické sjezdy NSDAP. Paradoxní je, že nacisté si Norimberk vybrali právě kvůli jeho středověkému statutu významného města v rámci Svaté říše římské. Kromě toho zahrála znovu svou roli výhodná geografická poloha města. Také zde byly v r. 1935 vydány tzv. norimberské zákony, které umožňovaly rasovou diskriminaci, namířenou zejména proti židovské populaci a „rasovou čistotou“ zdůvodňovanou nutnost její likvidace. Přeznačit nacistické konotace města měly po válce norimberské procesy – symbolicky právě zde, v kolébce nacistů, proběhly soudní procesy s německými válečnými zločinci.

Němý svědek nacistické ideologie, triumfalismu a megalomanie je shromaždiště NSDAP, které dodnes stojí v jižní části města. Dnes areál funguje jako muzeum s názvem Dokumentační středisko shromaždiště nacistické strany (Dokumentationszentrum Reichsparteitagsgelände). Návštěvníci Krichentagu se sem mohli vydat na komentovanou prohlídku.

Právě s ohledem na tuto odvrácenou stranu německých dějin se symbolicky právě v Norimberku letos vůbec poprvé v rámci Kirchentagu uskutečnila židovská bohoslužba. Konala se přímo na místě synagogy zničené v roce 1938. Hlavní synagoga na náměstí Hans-Sachs-Platz utvářela více než 60 let podobu starého Norimberku, než byla v roce 1938 na příkaz nacistů zbořena. „Touto bohoslužbou na místě staré synagogy si připomínáme minulost a zároveň dáváme prostor k utváření lepší, chápavější společné budoucnosti," řekl Steven Langnas, rabín tamější židovské obce.

„Jsem za tuto důvěru velmi vděčná. Norimberk svou historií značí nekonečnou vinu. Právě zde byly přijaty zákony, které připravily o život a důstojnost miliony židovských spoluobčanů. Ale bylo to také zde, kde bylo bezpráví nazváno pravým jménem a kde byla sepsána lidská práva. To, že jsme nyní pozváni k oslavám společně s židovskou obcí, je dar – městu i Kirchentagu," prohlásila generální tajemnice Kirchentagu Kristin Jahnová.

Rasismus i válka. Na Kirchentagu se otvírala i těžká témata

Mezináboženský dialog nabídl i další program Kirchentagu, například společný křesťansko-muslimský rozhovor nad biblickým textem. Pozornost byla věnována i otázkám rasismu a (post)kolonialismu. Návštěvníci tak mohli vyslechnout jednu z členek hnutí Black Lives Matter Traci D. Blackmonovou, která hovořila o zkušenosti černochů v současné americké společnosti. Blackmonová byla jednou z vůdčích církevních osobností pokojných protestů ve Fergusonu, které vypukly v srpnu 2014 po kontroverzním zákroku policisty Darrena Wilsona, který při rozmíšce se dvěma mladíky zastřelil teprve 18letého černocha Michaela Browna.   

Silným tématem, které rezonovalo napříč celým Kirchentagem, byla bezpochyby ruská agrese na Ukrajině. Poprvé se toto téma objevilo hned při zahajovací bohoslužbě pod širým nebem na náměstí Hauptmarkt v kázání bavorského biskupa Heinricha Bedford-Strohma, který působí také ve Světové radě církví. Válku na Ukrajině označil za jeden z nejpalčivějších problémů současného světa. „Mám sklon k optimismu. Ale také se mi stává, že mě situace v tomto světě tlačí ke dnu. Ekologická reorientace ekonomiky a společnosti probíhá příliš pomalu. Klima se mění. A nějak nám to stále nedochází. Přes všechno to válčení ve světě je těžké vidět nějaké světlo na obzoru. Ať už je to Jemen, kde jsou lidé tváří v tvář násilí bezmocní, protože mocnosti, které jsou vzájemnými nepřáteli, vedou svou zástupnou válku. Nebo Izrael a Palestina, kde pokračující bezpráví vůči jedněm a tichá či otevřená hrozba vyhlazením vůči druhým vede ke stále většímu přitvrzování. Anebo Ukrajina, kde Rusko již déle než rok vede nezákonnou a nemorální útočnou válku. Už teď je jasné, že prohrají všichni,“ prohlásil.

K tématu války na Ukrajině se jen o chvíli později vyjádřil i německý spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier, který Bedford-Strohma vystřídal na pódiu. Jeho vyjádření bylo velmi přímé: „Válka skončí, až Ukrajinu opustí poslední ruský voják. Je na to nejvyšší čas.“

Eine bunte Kirche. Německá evangelická církev jako místo pro všechny

V Norimberku nebylo možné si nevšimnout, že velkým tématem je také otázka sexuality a genderu. V Českobratrské církvi evangelické je navzdory zvyšující se otevřenosti vůči LGBT stále legitimním hlasem zastávat zdrženlivější stanovisko ohledně míry přijetí. Vede se debata, snažíme se naslouchat jedni druhému. Naproti tomu Evangelická církev v Německu projevuje homosexuálům svoji plnou podporu, a to naprosto bez debat. Těžko říct, jestli je to skutečně odraz společenského konsenzu, anebo mají němečtí evangelíci podobné diskuze, kterými se v současnosti prochází ČCE, již za sebou. Tak či onak, podpora LGBT je v Německu samozřejmostí, o níž se nediskutuje. Dokládají to i slova Anny-Nicole Heinrichové, která prohlásila: „Nepřátelství vůči LGBT lidem nemá v naší církvi místo! Tečka!“ Nutno dodat, že zatímco se v ČCE vede vášnivá debata ohledně možnosti žehnání stejnopohlavním párům, v Německu jsou stejnopohlavní sňatky legální již od r. 2017, přičemž uzavřít jej je možné i při církevním obřadu. Evangeličtí faráři však mají možnost odmítnout daný pár oddat, pokud by to bylo proti jejich vnitřnímu přesvědčení.

Němečtí evangelíci se ale věnují také otázce transgenderu, což je téma, které máme v českém prostředí ještě před sebou. Tématu „queerness“, což je zastřešující termín pro lidi, kteří se identifikují jinak než jako heterosexuálové a cisgender (generová identita odpovídající biologickému pohlaví), byl v programu věnován velký prostor. Berlínský biskup Christian Stäblein dokonce sebekriticky prohlásil, že „církve byly součástí represivního systému“. Podle jeho slov totiž církev v historii absolutizovala určité koncepty mužských a ženských společenských rolí.

Pestrost církve hezky ilustrovala i přehlídka s názvem Trh možností (Markt der Möglichkeiten), v rámci níž se představilo na pět stovek organizací, hnutí a skupin z křesťanského i civilního prostředí. Příchozí mohli navštívit například velký stánek bavorské diakonie, stánek Světové rady církví, Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) či EKD. České prostředí reprezentoval kiosek Ekumenické rady církví v ČR. Stánky nabízely možnost vyzkoušet si různé aktivity, zúčastnit se soutěží, dát si kávu či něco na zub anebo si odnést drobný suvenýr.

Obecně lze říct, že němečtí evangelíci vnímají rozmanitost církve jako jednu z jejích devíz. To neznamená, že by nešlo o složitá témata. Pro církev jsou však v pozitivním slova smyslu spíše výzvou než břemenem.

Planeta B neexistuje

Dalším ze silných témat byla otázka životního prostředí. V Německu lidé klimatickou krizi vnímají velmi vážně. Napomáhá tomu zřejmě i fakt, že Německo je největším producentem skleníkových plynů v rámci Evropské unie. Ochranu klimatu si berou k srdci i organizátoři Kirchentagu. V rámci festivalu se nabízí pouze biopotraviny, které mají nižší uhlíkovou stopu. Součástí vstupenky je jízdenka na MHD, organizátoři také každoročně vyzývají návštěvníky, aby pro dopravu na Kirchentag využívali přednostně vlaky. Pamatuje se také na snížení produkce odpadů, která je v případě této masové akce obrovská. Každý účastník si tak s sebou veze vlastní nádobí, jednorázové kelímky a tácky užívané ve stáncích s občerstvením jsou pouze z recyklovatelných materiálů anebo zálohované.

Ruku v ruce s ochranou klimatu šlo další z témat – digitalizace církve. Norimberský Kirchentag se stal držitelem dalšího prvenství: právě zde se totiž vůbec poprvé v německé historii konala bohoslužba kompletně vytvořená umělou inteligencí. Text kázání byl vygenerován pomocí aplikace ChatGPT, stejně tak hudba byla dílem umělé inteligence. Za stolem Páně nestál farář, ale viselo zde promítací plátno, z něhož promlouval  počítačem generovaný obličej neexistujícího člověka. Bohoslužba, která byla v nadsázce nazvána „Alexo, začni bohoslužbu,“ představovala přelomový experiment v oblasti umělé inteligence a teologie. Na 400 návštěvníků této „počítačové“ bohoslužby si vyslechlo kázání, modlitby i písně v přednesu uměle modulovaného ženského hlasu. V hodnocení panovala mezi účastníky shoda – zajímavý experiment, ale nic víc. Kázání bylo dle názorů přítomných teologů stereotypní, neoriginální a předvídatelné. Snad tedy bude ještě nějaký čas trvat, než faráře na kazatelně nahradí robot. Už dnes jsme ale svědky toho, že je počítač schopen bohoslužbu připravit i vést.  

Kultura, kam se podíváš

Nedílnou součástí každého Kirchentagu je také kulturní složka programu. Každý festivalový den nabízel plejádu koncertů vážné i moderní hudby, taneční i divadelní představení, výstavy a mnoho dalšího. Platící návštěvníci mohli také využít svoji permanentku k bezplatnému vstupu do některého z mnoha muzeí, které se v Norimberku nacházejí (např. Dům Albrechta Dürera, Dokumentační středisko shromaždiště nacistické strany či Německé národní muzeum).

Vrcholem hudební nabídky bylo však provedení oratoria Eliáš od Felixe Mendelsohna-Bartholdyho v kostele Friedenskirche v sobotu večer. Dvouhodinovou skladbu pro symfonický orchestr, pěvecký sbor a sólisty předvedli pod vedením dirigentky Susane Hartwich-Düfelové členové Norimberské státní filharmonie, členové Komorního orchestru Erlangen a pěvecký soubor působící v tomto kostele.  Mendelsohnův Eliáš zpracovává starozákonní příběh zaznamenaný v 1. a 2. knize Královské. Hudebně je tento impozantní opus inspirován především Bachovými pašijemi a Händelovým Meisášem. Rozsáhlá a interpretačně náročná skladba v podání tohoto neobvyklého spojení několika ansámblů sklidila několikaminutový postlesk vestoje.

Česká (a slovenská) stopa

Kirchentagu se tradičně účastní také návštěvníci z České republiky. Nejinak tomu bylo i letos. K návštěvě navíc podněcovala pro Čechy výhodná poloha Norimberka, který leží jen asi 150 km od hranic. I tentokrát zorganizovala Ekumenická rada církví v ČR společnou cestu autobusem. Zajištěn byl nákup vstupenky za zvýhodněnou cenu, ubytování ve škole, společné snídaně a doprava. Česká výprava činila přibližně 20 lidí, podobně velká byla také skupina Slováků z Evangelické církve augsburského vyznání, která dorazila zvlášť.

Ekumenická rada církví v ČR ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a Evangelickou luterskou církví v Bavorsku připravila tradiční mezinárodní večer, jehož součástí je dvojjazyčná bohoslužba. Letos se k tomuto společenství připojili i slovenští evangelíci. Kázání přednesl místopředseda rady ERC a biskup ECAV Marián Čop.

Součástí bohoslužby byla také večeře Páně, která se slavila netradičním způsobem. V prostoru kostela bylo rozestavěno několik stolů s chlebem a hroznovou šťávou, účastníci se mohli po kostele volně pohybovat a vybrat si, u kterého stolu chtějí přijímat, a tam si společně s jiným věřícím podali svátostné živly. Podle slov místního faráře tento neobvyklý způsob přijímání vznikl před několika desítkami let právě v Norimberku, bylo tedy nasnadě jej nyní obnovit. Po bohoslužbě následovalo pohoštění s českými, bavorskými a franckými specialitami.

Závěrečné postřehy očima účastníka

I přes svůj rozsah jsou předchozí řádky pouhým nástinem toho, co všechno Kirchentag 2023 nabídnul. Součástí programu bylo na 2000 přednášek, panelových diskuzí, workshopů, koncertů, výstav a dalších rozmanitých událostí. Vybrat si mohl skutečně každý.

Programu bylo ve skutečnosti tolik, až v něm bylo těžké se zorientovat. Ani bohatá nabídka přitom nezajistila, že se návštěvníkovi podařilo na vybraný program dostat. Průběh Kirchentagu rámovaly všudypřítomné fronty – ať už do sálu, do kostela, u stánku s občerstvením, na toaletu, anebo dokonce na metro. Při každém čekání před vchodem byl člověk vydán na pospas nejistotě, jestli se nad hlavami davu nevynoří zlověstná cedule s nápisem „überfült“ (přeplněno). Na většinu zvolených programů jsem se tak dostala jen díky novinářské akreditaci, která mi umožňovala dostat se i do zaplněných prostor. V případě vystoupení Olafa Scholze bylo očekávatelné, že kapacita se brzy naplní, k zaplnění prostor však docházelo např. i v případě ranních pobožností (Bibelarbeit), kterých paralelně probíhalo několik. Nemít vstupenku pro novináře, nejspíš bych jako běžný účastník nad Kirchentagem zlomila hůl, pokud by se mi nepodařilo dostat na několikátý program v řadě…

Ve srovnání se Sjezdem (nejen) evangelické mládeže, kde je většina programu soustředěna do míst v docházkové blízkosti sebe, se Kirchentag odehrává skutečně na celé ploše města. Přestože Norimberk nepatří mezi německá velkoměsta (rozlohou je o něco větší než Brno), bez využití MHD se zde člověk neobešel. Vzhledem ke svému charakteru má Norimberk poměrně velké historické centrum, kam však MHD nezajíždí, mnohdy tedy nebylo než se spolehnout na vlastní pohon. Mezi účastníky jsem se určitě neřadila k těm nejaktivnějším, přesto jsem za 5 dní Kirchentagu nachodila 42 km! V kombinaci s přespáváním ve školní třídě na zemi ve spacáku tak může být Kirchentag i fyzickou výzvou, která není pro každého. Tomu letošnímu navíc přálo slunečné počasí, k nutné výbavě proto patřila pokrývka hlavy, opalovací krém a dostatek tekutin.

Další nepříjemností může být jazyková bariéra. Kirchentag je samozřejmě určen primárně pro německé publikum, takže je namístě, že je 99 % programu (pouze) v němčině. Oficiální web i aplikace sice možnost změny jazyka nabízely, do angličtiny se však přepnulo pouze menu a jednotlivé položky zůstaly německy. Některé přednášky, pravda, nabízely možnost tlumočení do sluchátek, takové byly ale vzácností.

Vázla však i běžná komunikace. Moje zkušenost byla taková, že Němci do angličtiny přepínali jen neradi a neochotně, a to nejen na ulici, ale  hlavně v rámci organizace Kirchentagu. Naopak při sebemenším (a špatném) pokusu o němčinu byli velmi ochotní, vstřícní a milí. Znalost němčiny zásadně vylepší dojem z Kirchentagu. Je ale trochu škoda, že organizátoři na zahraniční, německy nemluvící publikum nemyslí víc. Nejde přitom o zanedbatelné množství návštěvníků. Jen já sama jsem se potkala s účastníky ze Slovenska, Polska, Maďarska, Ukrajiny, ale i z Velké Británie, USA, či dokonce Papuy-Nové Guineje!

Kirchentag v Norimberku byl tím prvním, kterého jsem se zúčastnila. I přes těch několik mušek, které jsem zde nastínila, musím upřímně říct, že to pro mne byl přelomový zážitek. Nejen intelektuálně, ale i spirituálně. Být svědkem toho, jak křesťanská akce doslova pulzuje celým městem, byl pro mě jako člověka pocházejícího z ateistického státu zjevením Božího království. A ani přes svou masovost nešlo o žádné davové šílenství, Norimberkem se nesla poklidná, radostná a pospolitá atmosféra. Přála bych ji zažít každému. Když jsem si v autobuse po cestě zpět do Prahy pročítala jednu internetovou diskuzi, kdosi tam napsal, že každá návštěva Německa mu vrátí naději v lidskost. Myslím, že ta slova docela přiléhavě charakterizují i Kirchentag. Ten příští proběhne v roce 2025 v Hannoveru. Není načase, abyste se tam vydali i vy?

Adéla Rozbořilová, mediální oddělení ÚCK ČCE

foto: Peter Bongard, Fabian Wess, Anestis Aslandis (Deutscher evangelischer Kirchentag), Adéla Rozbořilová