Mám rád Velikonoce

Mám rád Velikonoce.

Nezajímá mě na nich roční období (mimochodem mám rád zimu) a přiznávám, že lidovým zvykům se většinou neuctivě směju.

Mám rád Velikonoce, protože je co slavit, proč zpívat, na co kázat. Těší mě, co se o Velké noci stalo. Jak Izraeliti o Velké noci jedli, pili, hodovali, ve spěchu, obuti a s holí v ruce, připraveni na cestu z otroctví. Neumím žít na pohodu a klídek. Proto mě baví, že Hospodin nevysvobodil svůj lid pro následný klid a pohodlí, ale vysvobozeni vyrazili na cestu, cestu vodou, pouští, nebyla to cesta do ráje, ale mezi Chetejce, Perizejce, Chivejce, Jebůzejce a další. Tam bylo to zaslíbení, kam měli v noci vyrazit.

Těší mě násobně víc, co učinil Bůh o Velké noci ještě: vysvobodil svého ukřižovaného, zemřelého Syna z hrobu – kámen byl odvalen! Nečtu o Velikonocích nic o jistotě ani o zadostiučinění či spravedlnosti, o pohodě a klidu už vůbec. Je to drama a je kolem toho příběhu spousta nepochopení, zklamání i překvapení… Symbolům kříže i kalicha rozumím, a stejně je mi trochu líto, že se v církvích neujal symbol odvaleného co kamene, dokonce neunesitelného šutru! Na naivní otázku žen plánujících sváteční vzpomínku na hřbitově by měla zaznít odpověď: To nedáte! Nikdo to nedá!

To anděli kámen odvalil! To anděl kámen odvalí! Jistě, že ten spirituál znáte. Zajímalo by mě, kterou z českých překladových variant zpíváte…

Pán Bůh konal v noci. Nemyslím „skutky noci“ o kterých mluví třeba apoštol. To Bůh jen mimo aktivní člověčí režim sám konal, koná a činit bude. Vyvedl i vyvede z otroctví i ze smrti. Odvalil i ještě odvalí to, co sami nedáme, i kdybychom se zbláznili. Skutky noci tohoto světa, právě ty nejhorší, nejšpinavější, nejodpornější, vezme Stvořitel do rukou a promění v zářivě nový počátek. (Bez ohledu na roční období, pohlaví, státní příslušnost či výši trestu.)

Mám rád Velikonoce. Těším se, že po nich zase vyrazím na náročnou cestu. Jsem jist, že mnozí se vydají na novou cestu. Obnoví porušené vztahy, postaví zbořené domy, osejí zničená pole, vstanou a vydají se cestou za Vzkříšeným Kristem směrem k pravici Otcově. To docela jistě není z kopce, myslím jako od desíti k pěti. To je naopak - vzhůru.

Ke zpěvu nabízím píseň z Evangelického zpěvníku 554 s ujištěním, že perfektum a futurum se nevylučují, naopak v Bibli se často doplňují, Evangelium naplňují. Přeji vám, ať máte Velikonoce taky rádi.

Ondřej Titěra
farář v Jablonci nad Nisou, 1. náměstek synodního seniora Českobratrské církve evangelické

Čtěte dále: Další velikonoční podněty najdete v samostatném článku.