Luterský nebo luteránský?

Ve výročním roce Lutherovy reformace lze očekávat, že se budeme hojněji než jindy setkávat s přídavnými jmény od reformátorova jména odvozenými. Luterský nebo luteránský? Je mezi nimi významový rozdíl? Je jedno správné a druhé nesprávné? Nebo lze používat obojí a volně zaměňovat? Zdá se, že současná jazyková praxe tíhne k poslední variantě. Snad proto, že je nejsnazší.

Z hlediska českého jazyka je přídavným jménem utvořeným od jména Luther prosté „luterský“. Luterská církev, luterský kostel, luterská teologie. Luterán je příslušník luterské církve. Nazývat něco „luteránským“ má tedy stejnou logiku, jako kdybychom mluvili o „pražanském“ namísto o „pražském“. Snad jen tam, kde bychom s jistým despektem chtěli naznačit, že luteráni jsou od svého zakladatele Luthera už dost daleko, mohli bychom říci třeba: „luteránské móresy“. A skutečně ještě v naší poměrně nedávné historii sami čeští luteráni vnímali právě adjektivum „luteránský“ jako hanlivé. V současnosti snad nemá v sobě tento osten. Možná, že stále častější užívání „luteránského“ má na svědomí angličtina. V angličtině je týž výraz pro „luterána“ jako pro „luterský“ – obé „Lutheran“, což potom svádí překladatele do češtiny k chybnému překladu. 

Nemáme ambice změnit jazykový úzus ubírající se svým samospádem. Chceme jen vysvětlit svou pozici a podpořit dobrou jazykovou praxi. Zvláště pak chceme doporučit sborům a jedincům Českobratrské církve evangelické, navazující na luterskou církev v Čechách a na Moravě, aby ctili Luthera i svou mateřštinu.

Pavel Pokorný a Monika Žárská