Lubomír Líbal (1929–2021)

Ve středu 27. ledna zemřel ve věku 91 let bratr farář Lubomír Líbal. Dlouhá léta působil ve sboru v Chebu, v devadesátých letech také sloužil jako senior Západočeského seniorátu Českobratrské církve evangelické.

Vzpomínkové shromáždění s poděkováním za jeho život a působení v chebském sboru se uskuteční, až to umožní podmínky.

foto: CASD Sokolov

Přikládáme text, který vyšel v Evangelickém týdeníku Kostnické jiskry (7/2009) u příležitosti 80. narozenin br. Lubomíra Líbala:

80. narozeniny faráře Líbala

Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
(Jan 2, 10)

Bratr Lubomír Líbal se narodil 16. února 1929 v Mělníku a co je pro nás důležité, roku 1951 byl poslán do Chebu jako vikář, kde byl o dva roky později, v roce 1953, zvolen farářem.

Takže vedle jeho úctyhodných narozenin musíme připomenout i loni dovršené výročí pětapadesáti let jeho plné farářské služby v Chebu. Bezpochyby je to v církvi rekord a sluší se poděkovat Pánu, že přes všechny subjektivní i objektivní potíže, kterých v našem sboru nebylo a není málo, vytrvává náš farář mezi námi se záviděníhodnou vitalitou a energií.

V tomto krátkém pozdravení nemíním vyjmenovávat všechny jeho aktivity, ani zdůrazňovat zásluhy, ani hodnotit pětapadesátileté působení bratra Líbala v chebském sboru.

Jen připomenu mohutnou explozi jeho aktivit po svobodném nadechnutí v roce 1990. Angažoval se v obnovování skautingu v Chebu a byl u zrodu ekumenických setkání křesťanů v Euroregionu Egrensis. Za bohatou a aktivní činnost na poli upevňování dobrých českoněmeckých vztahů mu byl na svatodušním shromáždění Bavorského bratrstva farářů v Rummelsbergu v roce 2004 udělen odznak Karla Steinbauera, který je oceněním lidí snažících se navzdory režimu o upřímnost, opravdovost a lidskost, a v r. 2006 dostal za stejné aktivity Cenu Euregia Egrensis.

V jeho věku už většina lidí dávno odpočívá buď v důchodu, nebo pod zemí, ale Luboš neúnavně slouží svému Bohu a svému sboru, jako by pro něj neexistovaly hranice a únava. Vzpomínám si, jak chtěl někdy v 80. letech využít nabídky odejít do uprázdněného sboru v rodném Mělníce. OCT mu tehdy naznačila, že Cheb ale zůstane neobsazen. Věřme, že to byl strach o osud sboru, co ho přimělo zde vytrvat.

Se stejnou zodpovědností si loni vybral mladého nástupce v pastýřské službě, kterého jsme zvolili a přijali. Věřme, že i to je projevem Božího vedení a jeho záměru, který s naším sborem má.

Děkujeme tedy Pánu Bohu, že dával Lubošovi sílu a vytrvalost. Prosíme ho, aby ho zachovával ve své milosti a lásce a nedopřál mu, aby v klidu složil ruce do klína a řekl si, že už „dal dostatek dobrého vína a že se již hojně napili.“ Pane Bože, dej, ať dovedeme s upřímností v srdcích říci svému faráři, bratrovi a příteli: „Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.“

Bůh ti žehnej!

PhDr. Pavel Šebesta