Listopadové číslo Českého bratra je online

Listopadové vydání časopisu Český bratr se věnuje tématu „Krása“. „Vybudovat si zdravý vztah k vlastnímu tělu je složitější, než se může zdát. (...) Stále se učím vnímat tělo nikoliv jako přítěž, ale jako společníka. S postupujícím věkem nacházím stále víc vděčnosti za to, co mé tělo umí. Že funguje, že je zdravé, silné. (...) A že není dokonalé – jako nikdo z nás. Tělo přece není dekorace ani stroj. Je to fungující a žijící organismus. Proto se i na našich tělech přirozeně promítá, co máme za sebou, čím procházíme, co si s sebou neseme. Jsou odrazem našich životů. A možná právě to je jeho skutečná krása,“ zamýšlí se ve svém úvodníku šéfredaktorka Adéla Rozbořilová. 

Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v nejnovějším vydání časopisu naleznete.

Rozhovor s plastickou chiruržkou Bibianou Hroboňovou

Žijeme pod neustálým tlakem moderního ideálu krásy. Může plastická chirurgie pomoci tento tlak překonat, anebo ho jen posiluje? Plastická chirurgyně, která se hlásí ke křesťanské víře, hovoří o svém pohledu na tělesnou úpravu v kontextu „dokonalosti stvoření“. Vysvětluje, že skutečná krása je pro ni rovnováha mezi charakterem, sebevědomím a zdravím. Jsou její pacienti po zákroku skutečně šťastnější, nebo je vylepšení těla jen dočasnou „náplastí“ pro duši? Na otázky odpovídá MUDr. Bibiana Hroboňová. Po absolvování lékařské fakulty v Bratislavě a zahraničních stážích v USA, Oxfordu a Cambridge pracovala dvanáct let jako plastická chirurgyně na oddělení plastické chirurgie Univerzitní nemocnice v Martine a vyučovala na Jeseniově lékařské fakultě UK. V současnosti se plně věnuje své soukromé praxi v Martině a Žilině. Je členkou Evangelické církve augsburského vyznání.

Žijeme v době silného tlaku na moderní ideál krásy. Jak vnímáte tento měnící se trend z pozice chirurga a zároveň věřícího člověka? Pomáhá plastická chirurgie lidem překonat tento tlak, anebo ho naopak posiluje?

Tlak na krásu je tu od nepaměti a její ideál se mění každou chvíli. Jak jsem už zmínila, je to jen o tom, jakou hodnotu jí připíšeme. Z pozice věřícího člověka je to jasné: to, že Kristus za mě zemřel na kříži, je samo o sobě dokonalé a nepotřebuje žádné další vylepšení. Z pozice chirurga si myslím, že estetická plastická chirurgie nemá překonávat ani posilovat nějaké společenské či kulturní tlaky, ale přinášet obyčejnou radost při pohledu do zrcadla.

Kde leží hranice mezi plastickou chirurgií a křesťanskou etikou? Napoví rozhovor, který připravil Martin Sabo.

Sjezd mládeže stavěl mosty

Letošní misijně a ekumenicky laděný Sjezd (nejen) evangelické mládeže s tématem „Bůh je lávka“ zavítal do severočeských Teplic, lázeňského města nedaleko hranic s Německem. 

Zpestřením letošního sjezdu byla i skutečnost, že se konal ve stejném termínu jako volby do poslanecké sněmovny. Organizátoři byli na tuto okolnost připraveni a návštěvníky sjezdu s předstihem informovali o možnostech, jak občanskou aktivitu skloubit s účastí na sjezdu evangelické mládeže. Desítky mladých voličů využily možnosti volit s voličským průkazem a do volebních místností se vydaly přímo v Teplicích. Po uzavření volebních místností v sobotu odpoledne bylo možné společně sledovat průběžné výsledky voleb.

Rozhovor s romským výpomocným kazatelem Pavlem Sivákem

Pavel Sivák vyrostl jako adoptovaný hoch v evangelické rodině v Rýmařově. Dědeček Jan Sláma byl farář a Pavel dodnes používá jeho talár. Vystudoval postupně královéhradeckou misijní školu a Husitskou teologickou fakultu, kterou před deseti lety absolvoval bakalářskou promocí. Od té doby občas káže ve sborech Pražského seniorátu. Nedávno jej brněnské Romské muzeum vyzvalo k biblickému zamyšlení u pomníku holocaustu Romů a Sintů v Hodoníně u Kunštátu. Před rokem byl ordinován výpomocným kazatelem Českobratrské církve evangelické. Pavel má docela normální hobby a zaměstnání – rád vaří a výsledky prezentuje na internetu. Živí se jako ostraha na kamerovém systému. Jeho příběh je přesto výjimečný: Pavel je Rom, který slouží jako kazatel v neromských evangelických sborech.

Vnímal jsi někdy, že se pohybuješ „mezi dvěma světy“ – romským a neromským?    

Ano, a velmi dobře. Asi nejvíc se to projevilo, když jsem na konci devadesátých let pracoval na královéhradeckém okresním úřadě jako romský poradce. Neromové měli přede mnou úctu, ale mnozí moji romští klienti mi dávali jasně najevo, že k nim nepatřím, a tudíž jejich problémům nemůžu rozumět.

Rozhovor s Pavlem Sivákem, výpomocným kazatelem naší církve připravil celocírkevní farář pro menšiny Mikuláš Vymětal.

Rozhovor s právničkou a publicistkou Šárkou Homfray

Po staletí bývá kategorie krásy spojována především se ženami. Ženský vzhled podléhá ve společnosti častějšímu a leckdy i přísnějšímu hodnocení. Zcela nepokrytě to dělají např. různé soutěže krásy. Osobnost a schopnosti ženy pak zůstávají ve stínu jejích tělesných proporcí, oblečení nebo kosmetické úpravy. Společenský tlak na „dokonalé tělo“ však není jen otázkou estetiky, ale i moci. Touto mlčky přijímanou normou přispíváme k jevu zvanému objektifikace. Co se za tímto pojmem skrývá a jak se projevuje? Nejen o tom jsme mluvili s právničkou a publicistkou Šárkou Homfray. 

Mohla byste na úvod stručně vysvětlit, co vlastně pojem objektifikace znamená a jak se projevuje? 

Objektifikace znamená, že z živého člověka uděláme v podstatě předmět. Redukujeme ho na určitou jeho vlastnost nebo funkci. U žen se často setkáváme s jejich přirovnáváním k určitým předmětům, zejména v takových rádoby bonmotech začínajících slovy „Dobrá žena je jako auto/strom/květina“ apod. Můžeme se setkat i s objektifikací vizuální, ženy jsou často zejména v reklamách zobrazovány jen jako části těl, typicky jejich hrudník. Chybí vyobrazení celého člověka. 

Více o tématu objektifikace (nejen) žen v rozhovoru, který připravila Adéla Rozbořilová.

Kompletní obsah Českého bratra č. 11/2025 naleznete zde.

Již nyní je listopadové číslo k dispozici také na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.