Letní dvojčíslo časopisu Český bratr je online

Letní dvojčíslo časopisu Český bratr nabízí téma „Etika těla“. „I tentokrát jsme pro vás připravili obsáhlejší čtivo na letní měsíce. Není to však čtení úplně oddechové. Na řadu totiž přišlo téma „Etika těla“, které s sebou nese řadu obtížných, ba až kontroverzních otázek: od tělesných modifikací přes biotechnologii až po umělé ukončení těhotenství či eutanazii. Kudy do nich? Jak se jich jako křesťan, který bere svoji víru poctivě, nezříct, ale zároveň nedělat zbrklé a zjednodušující soudy?“ nastoluje v úvodníku některé závažné otázky šéfredaktorka Adéla Rozbořilová. 

Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v nejnovějším vydání časopisu naleznete.

Rozhovor s rodiči, kteří prošli procesem umělého oplodnění

Manželé Anna a Vlado Grejtákovi bydlí v Říčanech, navštěvují evangelický sbor v pražských Strašnicích. Mají dvě krásné děti, Jozefa a Timoteje.

Kdy jste si s Vladem poprvé uvědomili, že cesta k miminku nebude tak jednoduchá, jak jste si představovali?

Já už po prvním neúspěšném měsíci snažení. Celé dospívání furt posloucháme, jak neotěhotnět, že člověk skoro má dojem, že se stačí o sebe neopatrně otřít. A nikdo vám moc neřekne, že ta šance je každý měsíc reálně opravdu dost malá a musí se potkat spoustu proměnných.

 O tom, že cesta k rodičovství nebývá vždy snadná, si s rodiči Grejtákovými citlivě povídal Martin Sabo.

Homo sapiens, nebo robo sapiens?

Máme se bát biotechnologie? Kam až zajde vylepšování člověka? A nahradí nás jednou „robo sapiens“?

Naše těla se totiž během života poměrně rychle ukazují jako dost poruchová. Na rozdíl od předchozích dob si s tím ovšem víme stále lépe rady, dokážeme vyrobit umělé funkční náhrady stále více orgánů a tím výrazně prodloužit a zkvalitnit život. Vypadá to, že vstupujeme do nového věku: opouštíme staré, analogové lidství, přestáváme být závislí na postupné evoluci, která je pomalá a plná slepých uliček, a vstupujeme do věku „člověka 2.0“ (Ray Kurzweil), člověka digitálního, jehož existence už nebude určována a omezována tělem, ale bude se odehrávat v realitě obohacené ještě o tu virtuální. 

Smíchovský sbor nezapomíná

Letos uplynulo 75 let od justiční vraždy Milady Horákové. Na její odkaz nezapomíná ani evangelický sbor na pražském Smíchově, jehož byla Horáková aktivní členkou. 

„S láskou a hrdostí vzpomínáme na členku našeho sboru Dr. Miladu Horákovou. Byla popravena 27. 6. 1950.“ Toto je nápis na desce u památníku Dr. Milady Horákové v parčíku při cestě do českobratrského evangelického chrámu na Smíchově. Na desce je i kamenná oprátka a růže ze žlutého kovu. Po straně i obrys kalicha. Postava ženy je také symbolická, není to portrét Milady Horákové, žena jde vstříc oprátce, ale i růži, symbolu pro lásku. 

Podrobnosti o vztahu Horákové k místnímu sboru přiblíží Žofie Vobrová. 

Rozhovor s diplomatkou Evou Filipi

Eva Filipi, diplomatka s hlubokými evangelickými kořeny, strávila celý život ve službách naší země na Blízkém východě. Nejprve jako chargé d'affaires v Iráku, poté jako velvyslankyně v Libanonu, Turecku a Sýrii. Poslední diplomatická mise v Damašku se z „klidné destinace před důchodem“ protáhla na dlouhých a náročných dvanáct let. Český úřad pod jejím vedením tu během války reprezentoval celý západní svět na tehdy jediné západní ambasádě, která zůstala otevřená. 

Jak ses v tak exponované funkci uprostřed mnoha režimů i válek vyrovnávala se strachem? Co ti pomáhalo?

Jednoznačně moje víra a zázemí, z kterého jsem vyšla. Možná jsem si to zpočátku ani moc neuvědomovala – když jsi už přímo na postu, nějak jedeš, funguješ, pracuješ dobře, ale postupně jsem si přišla na to, jak moc je důležité, v čem vyrůstáš. Jako dítě jsme se večer s maminkou, tatínkem a oběma bratry každý den modlili, vždy se četlo se z Bible a vždy zpívalo. Celé to bylo plné lásky a odpuštění. Bylo to silné a přitom přirozené a láskyplné. Víra, konfirmace, letní brigády mládeže, to mě formovalo, z toho jsem i daleko ve světě čerpala. Strach pak vlastně ani nepociťuješ, jsi v rukou Vyššího. 

Jak nositelka státního vyznamenání a laureátka Ceny Arnošta Lustiga čelila strachu, když jí šlo o život? A čeho se v geopolitickém vývoji světa máme či nemáme obávat my? Odpovědi naleznete v rozhovoru , který připravil Pavel Hanych.

Kompletní obsah Českého bratra č. 7+8/2025 naleznete zde.

Již nyní je letní dvojčíslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.