Herlíkovická chalupa znovu ožívá

Církev neměla pro chalupu dlouhé roky žádné využití. V minulosti se tu hospodařilo tak, jak bylo na krkonošských loukách obvyklé. Sušilo se seno a stavení poskytovalo útočiště lidem i hospodářským zvířatům. Celé generace mladých evangelíků se tu střídaly při společných brigádách. Nejen na senách, ale později také na svépomocných akcích, při nichž vyrostl areál Horského domova do současné podoby.

Původní ráz si zachovala právě jen Kunzárna. Postupně přestala vyhovovat bydlení a provozu církve a od devadesátých let dvacátého století prakticky už jen chátrala. Zjišťovaly se možnosti využití starého domu mládeží nebo k rekreaci či jiným církevním účelům. Ve hře byla i kompletní demolice.

Historická paměť místa

Zarostlou a zpustlou Kunzárnu nakonec „znovuobjevila“ skupina nadšenců kolem stavebního inženýra Jana Kirschnera, někdejšího vrchlabského faráře Jaromíra Strádala a členky vrchlabského sboru a disidentky Hany Jüptnerové. Začaly pozvolné úklidy, pomalu se do domu dostávalo světlo, mizela vlhkost a vracel se sem život.

A to život nejen brigádnický – dobrovolnický, ale také život s historickou pamětí zdejší pohnuté pohraniční minulosti. Původní dobrovolnické nadšení se transformovalo ve spolek SEM Přátelé Herlíkovic. Kromě církevních mládežnických brigád pořádal spolek také česko-německé pobyty, kontaktoval krajanské spolky v Německu a začal oživovat to, co zůstalo zapomenuto.

Ruku v ruce s tím šly první opravy, nátěry, úprava nejbližšího okolí a plány do budoucna.

Spolek měl chalupu v péči nakonec téměř 10 let. Za tu dobu se mu povedlo nejen zastavit chátrání stavby jako takové, ale zejména navázat na ni četné množství nových i starých „přátel Herlíkovic“, komunikovat její význam i potenciál a také ji – pro její rysy typického krkonošského hospodářského stavení – prohlásit kulturní památkou.

To vše v době, kdy se řešila budoucnost celého ztrátového rekreačního areálu Horského domova. Církev jej nedokázala provozovat efektivně a jakékoli další větší investice nedávaly smysl.

Nová perspektiva

Situace se radikálně změnila s příchodem nových nájemců areálu, manželů Olgy a Benjamina Klineckých v roce 2016. Horskému domovu vdechli nový život, novou perspektivu. Vytvořili příjemné místo odpočinku k posile těla i ducha. Se skvělou kuchyní a rodinnou atmosférou.

Znovu se začalo uvažovat o postupné revitalizaci všech budov, tentokrát už včetně Kunzárny. Dobrovolnické úsilí hrstky nadšenců bylo sice upřímné, ale církev nakonec upřednostnila větší jednorázovou investici a stavbu profesionální firmou s vidinou toho, že obydlí v dohledné době znovu ožije a bude sloužit všem. Poslední a největší „dobrovolnickou“ aktivitou spolku v Kunzárně se tak stala výměna některých trámů roubení chalupy a stavba komína v roce 2019.

Od té chvíle se už naplno rozjely projekční práce a v roce 2021 se souhlasem synodu Českobratrské církve evangelické započala celková rekonstrukce domu.

Stav před začátkem rekonstrukce

Rekonstrukce Kunzárny

Koncepce počítá s celoroční nabídkou ubytování až dvaceti lidí v podkrovních pokojích či apartmánu a možnost samostatného vaření.

Bývalá světnice poslouží jako společenská místnost a naváže na samostatnou kuchyni. Prostor stáje bude připraven pro zřízení sauny, a zcela nově bude pojednána veranda. Ta dříve sloužila jako uzavřený sklad. Nově se připravuje jako více prosklená, modernější dostavba, která vzhledem ke své poloze nabídne ničím nerušený pohled do údolí a na nedaleký vrch Žalý.

Kunzárna tak doplní nabídku Horského domova o další typ ubytování. Ze všech čtyř budov půjde přitom o nejkomfortnější ubytování, které může fungovat i v režimu většího klidu a soukromí - tedy například i jako provoz nezávislý na Hlavní budově. Díky tomu může být atraktivní například pro skupinová soustředění, rekreace rodin či menších sborových skupin, duchovní cvičení a podobně.

Rekonstrukční práce prozatím probíhají podle plánu a dá se předpokládat, že prvním hostům se chalupa otevře v závěru tohoto roku.

Celkové investiční náklady na opravy a stavbu se pohybují kolem 6 milionů korun. Výchozí technický stav objektu byl totiž velmi špatný. „Dřevěné konstrukce byly napadené dřevokaznými houbami, podlahy i stropní konstrukce se prohýbaly, okna netěsnila…,“ přibližuje architekt ústřední církevní kanceláře Martin Wedell, který se na realizaci od začátku podílí.

Po nutném vyklízení a sanaci všech nosných konstrukcí se mírně upravovaly dispozice stavení, zcela nově se budovaly veškeré instalace, zateplení, podlahy nebo okna. To vše v duchu tradiční krkonošské architektury a v úzké spolupráci s památkáři. Navzdory tomu se objekt v mnoha ohledech připravuje také jako ekologicky šetrný – počítá se například s moderním systémem podlahového vytápění, které nahřívá tepelné čerpadlo.

Hladké stavební realizaci předcházela pečlivá projekční příprava, která trvala asi dva roky. „Studie byla zadaná už v prosinci 2019, následně asi od dubna 2020 jsme zhruba rok řešili dokumentaci pro stavební povolení a jeho vydání. Nakonec probíhalo výběrové řízení na dodavatele,“ vypočítává M. Wedell všechny nezbytné kroky, které musely proběhnout před započetím samotné stavby.

Dodává přitom, že jednání s památkáři a se správou Krkonošského národního parku probíhala hladce a ve vzájemné shodě. „Souhlasili s naším záměrem zachovat objekt v základních rysech a s respektem k jeho historické hodnotě, a přitom jej modernizovat tak, aby odpovídal dnešním standardům bydlení – třeba v otázce využití podlahového vytápění,“ doplňuje M. Wedell.

Odvážnější, ale přitom architektonicky citlivá a promyšlená, je pak přístavba verandy, která bude představovat v podstatě novostavbu. Její řešení navazuje na logiku využívání vnitřních prostor, Kunzárny, zejména sauny a klidových zón chalupy.

(foto: Horský domov Herlíkovice, Ústřední církevní kancelář ČCE, Kamil Trgala)

Pro zobrazení kompletní fotogalerie rozklikněte jeden ze tří náhledů níže: