Dubnové číslo časopisu Český bratr je on-line

Dubnové číslo časopisu Český bratr nese název „Církev jako tělo“. V úvodu šéfredaktorka otevírá otázku budoucnosti církevního časopisu, který stále představuje významnou spojnici mezi jednotlivými sbory: „Když jsme vloni oslavovali 100 let Českého bratra, přemýšlela jsem nad tím, kolik let má ještě před sebou. Jaká je jeho budoucnost? Matematické výhledy jsou neúprosné. Pokud bude vývoj nákladu časopisu pokračovat stejným tempem jako v letech 2021–2024, podle odhadů do roku 2040 zanikne. Jaká je to představa? Je „náš časopis“ přežitek, nebo o něj stále stojíme?“

Níže nabízíme výběr zajímavých článků, které v dubnovém čísle naleznete.

Rozhovor s emeritním synodním seniorem Danielem Ženatým

Daniel Ženatý pochází z rodiny faráře. Narodil se v Moravském Krumlově, ale dospívání prožil ve Vsetíně. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a byl ordinován kazatelem Českobratrské církve evangelické. Sloužil jako seniorátní vikář, později jako farář ve Valašském Meziříčí, Novém Městě na Moravě a Pardubicích. Kromě toho v letech 2007–2013 působil jako kaplan v pardubické věznici. V letech 1997–2003 a 2009–2015 byl členem synodní rady, v rozmezí let 2015–2021 pak synodním seniorem. Po většinu tohoto období byl též předsedou Ekumenické rady církví v ČR. V současné době působí na částečný úvazek jako jeden z farářů ve sboru v Novém Městě na Moravě. Je též veřejně činný, napsal několik knih, spolupracuje s rádiem Proglas a Českým rozhlasem. Žije na venkově na Vysočině.

Co to vlastně znamená, být členem církve, součástí Kristova těla? Jaké závazky – k Bohu i k lidem – z toho pro mne plynou?    

Takové přemýšlení bych začal spíš pozitivně. Být členem církve, to je čest a výsada! Je to ale také odpovědnost. Když jsem členem nějakého sboru, tak lidi, kteří tam jsou, přijímám, ať jsou mi sympatičtí, nebo ne. Když chci něco měnit nebo kritizovat, je důležité to dělat zevnitř. Moc nemám rád, když někdo zvenku přijde a začne říkat, co by církev měla dělat jinak.

Nejen o tom, co obnáší být součástí Kristova těla, si s Danielem Ženatým povídala Adéla Rozbořilová. 

Proč tvoříme Evangelickou církev?

Proč vlastně tvoříme jednu církev, Českobratrskou církev evangelickou? Jaká je naše věrouka? Jaká je naše pozice v národní pospolitosti, jaká v ekumeně?

Máme v ČCE vysoký standard vzájemné komunikace a důvěry. Chraňme si to i ono. Jakož i onu do vínku nám vloženou pohotovost ke stále hlubšímu poznávání Pravdy Boží (viz Komenského Kšaft). Tato hledačská otevřenost je snad na české reformaci to nejcennější. I dnes by nás neměla přestat stmelovat a motivovat.

Jako pašerák a celník v jedné osobě 

Rozhovor s Petrem Pazderou Paynem, který se pustil do překládání biblických textů a svoje překlady prezentoval mimo jiné na živém čtení v boskovickém evangelickém kostele za doprovodu hudebníka Miloše Bařinky. Petr Pazdera Payne je spisovatel, za knihu Předběžná ohledání byl nominován na Magnesii Literu. Je také vystudovaný teolog a v poslední době opět poměrně intenzivně káže v různých sborech Evangelické církve. V rozhovoru jsme mluvili o jeho nových překladech biblických textů.

Jak jsi obecně spokojen s různými překlady, které dnes běžně používáme?

Překladů je hodně, několik se jich vynořilo v posledních letech. Vzhledem k tomu, že Bible je rozsáhlá knihovna, je to pokaždé úctyhodný počin. Ale trochu mi uniká smysl takového extenzivního překládání, míním, že by bylo lepší, aby se překladatelé soustředili třeba jen na jednu knihu a tu přeložili s maximálním úsilím. Anebo aby docházelo k revizím již hotových překladů. A taky aby se seriózně o překladu Písma diskutovalo. Kdysi jsem se snažil zavést takovou překladatelskou rubriku v časopise Protestant, ale nakonec zájem přispěvatelů i čtenářů vyprchal. I když byly výjimky, Jan Šimsa tehdy napsal: „Ale jsou tyto novodobé překlady výborné čtivo! Jen houšť!“

Více se dozvíte v rozhovoru, který s Petrem P. Paynem vedl Tomáš Trumpeš.

Kompletní obsah Českého bratra č. 4/2025 naleznete zde.

Již nyní je dubnové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.