Dubnové číslo časopisu Český bratr je on-line

„Jak říká v rozhovoru v tomto čísle teoložka Mireia Ryšková, klíčové je, že Kristovo lidství bylo úplné a autentické. Cizí Ježíšovi byl v jeho lidství jedině hřích. Tím, že byl jako člověk schopen a ochoten vzít na sebe i lidský úděl (včetně utrpení a smrti), dostalo jeho božství zcela jinou kvalitu. Vždyť který bůh se dobrovolně vydá lidem, aby ho zabili? Kristus se zde stává jedinečným Synem Božím, který dobrovolně oslabil své božství, aby zachránil člověka. Kristovo lidství se skrze vykupitelskou moc Beránka stává nikoli jeho slabinou, ale jeho velkou silou.“ píše v úvodníku šéfredaktorka.

Výběr zajímavých článků, které v únorovém čísle naleznete, nabízíme níže.

Rozhovor s katolickou teoložkou Mireiou Ryškovou

Mireia Ryšková je římskokatolická teoložka působící na Katedře biblických věd Katolické teologické fakultě UK v Praze. Studovala dějiny umění a francouzštiny a katolickou teologii. Podílela se také na vzniku VOŠ sociálně pedagogické a teologické JABOK. Ve své práci se zaměřuje na Nový zákon a náboženskou pedagogiku. Napsala mimo jiné komentáře k listu Koloským, Prvnímu a Druhému listu Tesalonickým a obsáhlé publikace Doba Ježíše Nazaretského a Pavel z Tarsu a jeho svět.

Tématem tohoto čísla je Ježíšova dvojí přirozenost. Vyznání, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, předcházela v 5. stol. n. l. diskuse, která je možná dnešnímu člověku těžko srozumitelná. Co bylo vlastně jádrem tehdejších sporů? Lze to přirovnat k nějaké diskusi v současnosti?

Jádrem sporů bylo odmítnutí názorů, které bylo možné chápat jako pokračování nestorianismu (tj. představy, že Ježíšovu lidskou a božskou stránku lze myslet jako oddělitelné, pozn. red.), i když pravděpodobně se o nic takového nejednalo. Celý problém spočívá v chápání pojmů osoba a přirozenost a výsledkem je Chalcedonské vyznání, které hlásá dvě přirozenosti v osobě Ježíšově, božskou a lidskou, a to „nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně“. Současné debaty se týkají spíše výkladů jednání, tedy otázek etických a praktického života křesťanů. V nich se církve od sebe v mnoha náhledech liší. Pokud jde o otázky víry, tak takové zásadní spory, jako byly v prvních stoletích, dnes nejsou.

Více v příspěvku, který připravila Jana Hofmanová.

Role Marie v příběhu Ježíšova boholidství

Postavou Ježíšovy matky se ve svém textu zabývá Jiří Šamšula, farář evangelického sboru v Třebenicích a redaktor čaospisu Protestant.

„Výpověď o panenském početí Kristově (resp. dokonce o Mariině stálém panenství, semper virgo) hrála v dějinách křesťanství neblahou roli: vyloučením lidské sexuality kvůli vyjádření božského (a bezhříšného) Ježíšova původu se lidská sexualita dostává nebezpečně do blízkosti hříchu. Její rozměr jako něčeho pozitivního a Bohem chtěného je devalvován. To zapadá do vylučování sexuality a erotu z pojmu lásky a víry, které má bohužel v křesťanství tradici.

Nevládne tu zatuchlá tradice, spíš jakési střízlivé ukotvení

V celoročním seriálu o seniorátech Českobratrské církve evangelické dáváme zaznít hlasům z jednotlivých regionů, ale také chceme podpořit myšlenku celocírkevního společenství. V dubnovém čísle si ve dvojrozhovoru s Janem Keřkovským a Danielem Matějkou povídala Daniela Ženatá o seniorátu Horáckem. 

Mají sbory v Horáckém seniorátu něco společného?

DM: Můj dojem je, že máme společnou jistou civilní atmosféru. V mnohých sborech jsou zastoupeny všechny generace, to je fajn. A i tam, kde je sbor početně slabší, je vždycky jakési lidsky hřejivé jádro. Také máme ve sborech docela mladé kurátory, to nebývá obvyklé.

JK: Za posledních 30 let prošlo světem několik vlnek té či oné duchovní obnovy. Na Vysočinu to nemělo moc vliv. Neznamená to, že by tady vládla nějaká zatuchlá tradice, ale spíš jakési střízlivé ukotvení. Možná je to i tím, že tento region si zachoval určitou kontinuitu společenskou i náboženskou.

Kompletní obsah Českého bratra č. 4/2024 naleznete zde.

Již nyní je dubnové číslo k dispozici i na webu časopisu, kde je možné si je také zdarma stáhnout ve formátu PDF.