Církve v Helsinkách: odpor proti „ruskému světu“ a volání po míru

Odolávat impériu, podporovat mír:
Církve čelí ideologii „ruského světa”

Prohlášení z konference

Preambule

Ve dnech 1. až 3. prosince 2025 se v Helsinkách ve Finsku sešlo přibližně 90 církevních představitelů, zástupců církví a národních rad církví, ekumenických partnerů a vědců na konferenci s názvem „Odolávat impériu, podporovat mír. Církve čelí ideologii ruského světa“, kterou uspořádala Konference evropských církví (CEC/KEK) ve spolupráci s Evangelickou luterskou církví Finska a Pravoslavnou církví Finska.

Konference se zabývala naléhavou potřebou, aby církve čelily imperiálním narativům a ideologii „ruského světa“ prostřednictvím upřímné historické analýzy, teologické jasnosti a morální odvahy. Poháněná ideologií „ruského světa“ je válka Ruska proti Ukrajině vojenským, politickým i humanitárním útokem, který způsobil utrpení milionů lidí a zničení stovek tisíc životů. V sázce je jak život a smrt přímo postižených, tak společná budoucnost Evropy, protože válka útočí na demokratické základy, na nichž jsou naše společnosti postaveny.

Co je to ideologie „ruského světa“?

Od postsovětské éry ruské intelektuální elity a ruská pravoslavná církev formulovaly řadu myšlenek o sociální identitě a politickém expanzionismu pod ideologickým deštníkem „ruského světa“ (Russkii mir). „Ruský svět“ byl propagován jako kulturní, duchovní a geopolitický prostor, stejně jako sféra vlivu a odlišná civilizace. Tyto myšlenky často postrádaly vnitřní soudržnost a stíraly hranice mezi politickou ideologií a teologií, což vedlo ke zkreslení křesťanské víry. Do roku 2020 se spojily do imperiální ideologie, která sloužila k ospravedlnění neprovokovaného útoku Ruska na Ukrajinu jako „svaté války“ a dokonce preventivně slibovala odpuštění hříchů vojákům vinným z válečných zločinů.

Tato ideologie navazuje na dřívější ruské teopolitické doktríny, jako jsou „Moskva, třetí Řím“ a „Svatá Rus“, a na sovětský expanzionismus. Ideologie „ruského světa“ popírá národní identitu Ukrajinců a sousedních národů, stejně jako jejich právo na sebeurčení. Na základě dualistického pohledu na svět vykresluje Západ – s jeho důrazem na lidská práva, demokracii, liberalismus, rovnost pohlaví a individuální autonomii – jako zlo, kterému musí Rusko čelit v takzvané „metafyzické bitvě“ za „tradiční hodnoty“, které Rusko údajně brání. Ruská pravoslavná církev nadále poskytuje kvaziteologickou a institucionální podporu invazi, čímž umlčuje nesouhlasné hlasy ve vlastních řadách duchovenstva a dalších členů.

Zároveň však nadále využívají ekumenické vztahy k prosazování „tradičních hodnot“, k překrucování ruské invaze jako aktu sebeobrany a k odporu proti mezinárodnímu odsouzení agresivních činů Ruska.

Proč je ideologie „ruského světa“ teologicky problematická

Řekněme to jasně: tvrzení, že smrt vojáka ve službě automaticky očišťuje od hříchů a je považována za obětní čin, je heretické, stejně jako je heretické popisovat ruskou invazi na Ukrajinu jako „svatou válku“ a vykreslovat Rusko jako „katechonní stát“ – sílu, která brání globálnímu zlu.¹

Ideologie „ruského světa“ představuje zkreslení evangelia v samém jeho základu. Každý člověk nese obraz Boží – otisk, který nelze vymazat, absorbovat ani předefinovat jiným. To je základ křesťanského chápání lidské osoby: člověk stojí před Bohem v nezmenšitelné důstojnosti, před národem, kulturou nebo civilizací. Žádná ideologie nesmí tuto skutečnost podřizovat svým vlastním cílům. Ideologie „ruského světa“ však místo Kristovy lásky a míru hlásá nenávist a válku. Pro křesťany nemůže nikdy existovat „svatá válka“. Válka je neslučitelná s učením a příkladem našeho Pána Ježíše Krista.

Úkolem církví je postavit Krista do centra. Tradiční pojetí třech úřadů Krista nám může poskytnout jasnou orientaci, mimo jiné proto, že je přijímáno napříč ekumenickými hranicemi. Zaprvé, Kristus se nám zjevuje jako král. Kristus však není králem, který utlačuje a vládne násilím. Od Krista se učíme, že vládnout znamená sloužit a pomáhat chudým a marginalizováným. Za druhé, Kristus se nám zjevuje jako prorok. Jako takový stojí Kristus v tradici proroků Starého zákona. Proroci volají proti nespravedlnosti. Od Krista se učíme, že být prorokem znamená mluvit pravdu mocným. Za třetí, Kristus se nám zjevuje jako kněz. Jeho kněžství poukazuje na společenství církví a sílu modlitby, poradenství a uzdravování. Od Krista se učíme, že se sjednocujeme v modlitbě a nářku před Bohem. Takto mohou Kristovy tři úřady jasně vymezit, co znamená jako církve odolávat impériu a podporovat mír: sloužit s nasazením, mluvit směle a modlit se vytrvale.

Jak musí evropské církve reagovat

S ohledem na naši křesťanskou odpovědnost se zavazujeme převzít Kristovo královský, prorocký a kněžský úřad. Jako součást našeho společného svědectví v rámci iniciativy Cesty k míru (Pathways to Peace Initiative) potvrzujeme následující kroky – formulované v rámci dvou propojených cest „Odolávání impériu“ a „Podpora míru“ – a vyzýváme naše církve a organizace, aby učinily totéž:

Odolávání impériu
Postavit se ideologii, zneužívání víry a propagandě

• Posílit ukrajinský odpor vůči ideologii „ruského světa“ a jejím ničivým důsledkům.
• Vystupovat proti zneužívání víry pravoslavnou církví a dalšími církvemi v Rusku, například když vyhlašují „svatou válku“.
• Nabídnout jasnou a zodpovědnou teologickou reflexi „ruského světa“, například odhalením sakralizace politické moci.
• Pěstovat teologickou gramotnost, která dokáže rozpoznat a zpochybnit zneužívání náboženského jazyka, například tím, že odolá pokušení zaměňovat Boží království s jakoukoli politickou entitou nebo formou vlády.
• Upřednostňovat demokratické vzdělávání a široké zapojení společnosti, aby byli lidé schopni odolávat manipulaci, jako je propaganda a dezinformace.
• Nazývat hřích hříchem, například když jsou páchány válečné zločiny v ruské válce proti Ukrajině.

Zabývat se vnitřními povinnostmi církve

• Kriticky reflektovat vlastní imperiální dědictví, například tím, že se zabýváme zkresleným výkladem Bible a tradice.
• Posílit disidentské ruské hlasy, včetně těch, které se brání náboženskému nacionalismu a excepcionalismu.

Praktikování morální odpovědnosti a veřejného svědectví

• Podporovat shromažďování a uchovávání svědectví přeživších a padlých. Církev byla vždy strážcem paměti.
• Pracovat pod neustálým tlakem lásky v naší reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, například vyhýbáním se dehumanizujícímu jazyku.

Podporovat mír
Poskytování přímé podpory obětem a osobám postiženým válkou

• Nabídnout pohostinnost uprchlíkům a podporu lidem vysídleným válkou na Ukrajině.
• Povzbudit naše církve, aby se přimlouvaly za oběti zločinů proti lidskosti, například za ukrajinské děti nelegálně deportované do Ruska.

Budování duchovních praktik zaměřených na mír

• Zahrnout pravidelné modlitby za naše bratry a sestry na Ukrajině a na všech místech, která trpí válkou, do našeho osobního života a do bohoslužeb v církvích.
• Modlit se za ty, kteří se podílejí na ruské agresi proti Ukrajině, aby Boží milost je vedla k cestám evangelia, inspirovala je k pokání a otevřela jim cestu ke spravedlivému míru a smíření.

Budování spravedlivé a smířené budoucnosti

• Budovat dialog o pravdě a usmíření mezi místními církvemi ve východní a západní Evropě a církvemi v Rusku, které odmítají všechny formy náboženského nacionalismu, výjimečnosti a imperialistických konceptů.
• Podporovat, propagovat a podporovat nenásilnou prevenci konfliktů, transformaci konfliktů a trpělivou práci na usmíření, například práci na uzdravení traumat.
• Chránit demokracii, například potvrzováním lidské důstojnosti a lidských práv.
• Dodržovat mezinárodní právo, například prosazováním nedotknutelnosti mezinárodních hranic.

¹ Kázání patriarchy Kirilla, 25. září 2022, a XXV. Světová rada ruského lidu, 27.–28. března 2024.

zdroj: tisková zpráva organizátorů; překlad: Jakob Vocke; foto: CEC/Kinga Majewska