Církev pomáhá zasaženým lidem

Jet či nejet? Nebudu jen dalším zvědavcem? To byla hlavní otázka, která mě napadla ve čtvrtek 19. září, když jsme byli osloveni ke schůzce v Jeseníku s německými dárci zasaženým rodinám.

Ne. Povodeň zasáhla i naše sbory - vyplavila sklep fary v Krnově, vypláchla i přístavbu v Bruntále. V Opavě kromě proteklého stropu rozjela sousedsko/sborovou výpomoc lidem, kteří buď do sboru chodí, nebo žijí v jeho okolí. Už den po povodni tam najeli první dobrovolníci, většinou kamarádi...

Navíc jsme ve skladech církve objevili 8 vysoušečů, které slouží tu a tam sborům při různých haváriích. Dokoupili jsme to, co na severní Moravě chybí - tedy stavební lampy, Savo proti plísním, pár čokolád pro dobrovolníky a vyjeli se ženou do Opavy a Krnova. Hlavně se neplést, pozdravit místní vyplavené lidi ze sborů, podpořit nabídnutou pomocí a zase odjet, když už nebereme do ruky lopaty či smetáky.

8 vysoušečů a stavební lampy pro sbory v Opavě a Krnově

Z Prahy až do centra Opavy nepoznáte nic. "Spoušť uvidíte až pod Bredou, jsou to dva světy" vítá nás opavský farář Pavel Janošík. "Opava se přelila, kamarádi z Olomouce pomáhají jedné naší sestře, neseme jí kafe, můžete jít s námi."  Na ulicích vidíme neskutečné množství odpadu, však to znáte z médií... není třeba psát. Do toho hučící generátory, protože někde ještě nejde proud, všude odklízecí auta, těžká technika, hasiči.

Potkáváme se s Kateřinou, která si nese smetáky z městského úřadu. Proti ní její kamarádi z ulice. "Jak vy? Komplet?" ptá se Kateřina. "Jo, jsme naštěstí u našich, ale všechno je pryč."

Farář Pavel Janošík v opavských ulicích

Přemýšlím, že nejlepší je tady mlčet a pouze lidi podpořit. Sbírka je fakt to nejlepší, co jde udělat. A pokud nevezmu do ruky koště, radši tu nebýt. Lidé jsou zranitelní, odhalení, v nedbalkách a tuto intimitu není dobré rušit. Jsem vděčný za dobrovolníky z olomouckého sboru, kteří sem ihned přijeli a pomáhají.

Loučíme se s Janošíkovými tím, že církev ráda pomůže sboru i lidem v okolí nejenom modlitbou ale i prakticky - finančně.

Krnovská fara

Jedeme do Krnova. Už v Opavě nám sice říkali, že Krnov je o "level výše", ale až když vidíme zničené město, je nám jasné, že to je pravda. Na prvním kruháči leží uprostřed silnice stavební buňka. V "dnešním" Krnově nic neobvyklého. Na faře nás vítá farář Štěpán Janča - s telefonem neustále na uchu řeší, kam umístnit dobrovolníky, kteří mu jezdí ze spřátelených sborů v seniorátu. Je jich tu několik desítek. Byť není oficiální základnou, lidi tu má a v souladu s místními potřebami je posílá tam, kde jsou třeba. Po dvou po třech do rodin. Ke známým a jejich známým, k dalším sousedům - kamkoliv. Spontánně, přesto dosti organizovaně.

Před krnovskou farou

"Vezmu vás k Markovým do Libušiny, budou mít radost," říká s tím, že navštívíme bývalého kurátora Jirku Marka, který byl vyplaven. Když k nim dorazíme, vidíme spoušť... a usmívající se rodinu Markových. Nechápu. A zase nevím, co říct, protože v jejich ulici lidé přišli o opravdu mnoho. Na ulici pod oknem vidím promočený zpěvník Buď tobě sláva. Myšlenka na biblické texty o pomíjivosti nabírají reálný obraz...

Markovi v Krnově před svým domem, voda dosáhla do půli oken

Okno k Markovým

Poslední zastavení máme v obci Brantice u současného krnovského kurátora Marka Wdówky. Taky vyplaven, jak on ale říká "naštěstí ve starém německém baráku s kamenným základem". Usmívá se, vítá nás a snad má z návštěvy i radost. A vypráví o vlně, která se Branticemi prohnala v neděli mezi třetí a pátou rychlostí zhruba 60 km/h. A i v této situaci je bratr kurátor vděčný za Boží přítomnost. Cestou k němu jsme viděli hodně poničený dům. Na cestě zpět už nestál. Hasiči ho mezitím strhli. Taková je tu realita. Jakoby každá dnešní minuta byla za normálních okolností dnem.

V Branticích (zleva: farář krnovského sboru Štěpán Janča, Eva Balcarová z ústřední církevní kanceláře a kurátor Marek Wdówka)

Jeden z brantických domů jen pár minut po řízené demolici

S německými dárci z Diakonie Katastrophenhilfe (DKH) jsme se nakonec osobně nepotkali - zůstali v Jeseníku, který byl pro návštěvníky z jiných regionů ten den zavřený a nemělo smysl někde překážet. Je důležité, že nyní pomohou Diakonii.

Slova jsou hezká, nyní jsme u činů. My všichni, kdo jsme zasaženi nebyli přímo, my nyní můžeme pomáhat - stále je možné se s Diakonií dostat na místo jako dobrovolník, stejně je možné přes naši Diakonii poslat peníze na místo. Určitě je vedle peněz velký prostor k modlitbám. Za sílu všem zasaženým, za moudrost těch, co rozhodují o pomoci, za přírodu a za stvoření.

Chci za sebe i vedení církve poděkovat všem, kdo to nevzdávají, kdo pomáhají a kdo posílají dary, které zasažené postaví rychleji na nohy. Protože tohle ještě není cíl!

Více o pomoci na webu Diakonie ZDE