(7. 12.) Vlk s beránkem si bude hrát

Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. (Iz 11, 6-9)

Starozákonní proroci o království Božím mluví téměř bez výjimky v budoucím čase. U Izajáše čteme, že „vzejde proutek z pařezu Jišajova“ (Iz 11,1) a že „bázní Hospodinovou bude prodchnut“ (Iz 11,3). Když se tedy dostaneme k Izajášovu krásnému, poetickému popisu toho, co svět čeká v Boží budoucnosti, uvítá nás obraz vlka, který bude žít s beránkem. A také sugestivní pohled do budoucnosti, v níž „malý hoch je bude vodit“ (Iz 11,6).

Naše naděje je vždy ukotvena v tom, co je a co bude. Raní křesťané vnímali v Ježíšově životě ozvěny Izajášova proroctví. Pán Ježíš bude prohlášen za vládce pokoje – to je nadějeplné slovo uprostřed světa zmítaného válkami a zvěstmi o válce. Našim českým bratrům a sestrám stačí podívat se o kus dál na východ, a vidí smrt a zkázu, které postihly Ukrajinu. Velmi ostře si ještě vybavuji mladou matku z Ukrajiny, která se o svůj příběh podělila na konferenci Partnerství v Olomouci v roce 2023. Denně teď také slyšíme nářek matek z Gazy.

I přesto v tomto adventním čase nepřestáváme věřit, že poslední slovo bude mít vládce pokoje. Chováme naději, že jednoho dne bude vlk pobývat s beránkem a malý hoch je bude vodit. Kéž se tak stane.

(David Evans | Austin, Texas USA)