(5. 12.) Víme to opravdu?

Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. (1J 3, 11)

První list Janův patří k mým oblíbeným biblickým knihám. Když jsme s manželkou Adelheid hledali biblický text, který nás měl provázet celý život, vybrali jsme si text z Prvního listu Janova, protože pisatel listu Jan v celém dopise znovu a znovu zdůrazňuje, co je nejdůležitější v našem životě. A náš verš to říká v jedné větě: „Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.“

Jan upozorňuje na problém, který my také důvěrně známe. Rádi mluvíme o lásce a jak je důležitá v našem životě. A v tomto světě. Ale v praxi to vypadá často jinak. Myslíme jen na sebe a zapomínáme na vzájemnou lásku, která má být smyslem našeho života. Nebo jsme prostě příliš aktivní a zaměstnaní, takže nás ani nenapadne, že bychom měli něco dělat jinak. Jak často se mluví o lásce a jak často se o ní zpívá právě v adventní době! A přitom se stresujeme tím, že musíme ještě koupit hodně dárků – zvlášť teď kolem druhého adventu, kdy cítíme, jak se pomalu a jistě blíží Vánoce.

Možná by bylo lepší, kdybychom mysleli na člověka, který je právě v adventní době obzvlášť sám a velice by se potěšil, kdybychom ho navštívili. A nejen mysleli, ale skutečně ho či ji navštívili. Nebo napsali někomu dopis a dali mu vědět, že je pro nás důležitý. Víme vlastně už hodně dlouho, že se máme navzájem milovat, ale v praxi se to musíme stále znovu učit a znovu si to připomínat – právě v adventní době.

Přeji nám tu klidnou chvíli právě teď před druhým adventem.    

(Gerhard Frey-Reininghaus | Praha, ČR)