(3. 12.) Vytrženo z kontextu

Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (...). (Ex 34, 6)

6. verš ze 34. kapitoly Exodu patří k těm několika málo textům, které jsou často citovány mimo kontext. Připomíná nám všem Boží milosrdenství, shovívavost, věrnost, a – snad především – trpělivost. Není divu, že se tak často používá při bohoslužbách – zejména jako ujištění o odpuštění po vyznání hříchů: „Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,“ to je taková spásná mantra pro všechny, kteří vědí, že tyto věci potřebují. 

Stojí ale za to připomínat si zde také kontext. Mojžíš vedl svůj lid ke svobodě, došli až k hoře Sinaj. Bůh jim skrze Mojžíše dal zákon v podobě dvou desek – zákon, který lid porušil ve prospěch modlářství. Mojžíš proto desky se zákonem rozbil. Šlo jistě o symbolické gesto, jak už to ve Starém Zákoně bývá. Bůh posléze požádal Mojžíše, aby vytvořil desky nové, stejné jako ty původní. V této kamenné podobě je zde odhaleno víc než jen základ smlouvy mezi Pánem Bohem a jeho lidem. Ty desky ukazují na trvalost této smlouvy a na Boží věrnost v jejím obnovování.

V tomto adventním čase stojí za to si připomínat Boží věrnost v jeho díle obnovy. Vtělený Bůh nám vyjadřuje svoji věrnost skrze obnovující dílo Pána Ježíše Krista, který se narodil před dvěma tisíci lety, ale jeho příchod stále očekáváme. Jeho milosrdenství, trpělivost a láska nás obnovují. Tak jako má Bůh trpělivost s námi, možná bychom i my měli být trpěliví v očekávání jeho návratu. 

(Mark Douglas | Decatur, Georgia USA)