(25. 12.) Na počátku bylo Slovo

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (...) A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,1–4; 14)

Dokud slovo nezazní, můžeme mít různé představy o tom, co by mělo být řečeno. Dokud nedojde k činu, nevíme, co můžeme čekat. Dokud se idea, postoj, vztah nestanou skutečností, stěží můžeme posoudit jejich váhu.

Narodil se Ježíš. Bůh promluvil a přikročil k činu. Ježíš je ztělesněným Božím slovem. Slyšeli jsme ho, viděli jsme ho, zažili jsme ho. Ačkoli je tu stále prostor pro různé pohledy a interpretace, už je ten prostor mnohem menší, než dokud tohle slovo vyřčeno nebylo. Poté, co se slovo zhmotnilo, je jasnější, co je život a světlo, které od počátku oživují a prosvětlují Boží svět.

Že se slovo stalo skutečností, je radostnou událostí. Konečně! Viděli jsme jeho slávu. Ovšem, evangelium Janovo mezi všemi evangelii nejvýrazněji tu slávu slova vidí ztělesněnou na Kristově kříži. Ukřižovaný Boží Syn je slovem plným milosti a pravdy. Co to znamená?

Významy slova budeme dále odkrývat, objevovat. Boží zhmotnělé slovo k nám bude vždy nově promlouvat. Ale zároveň je jasnější, že od něho nelze čekat cokoli. Tím slovem je milost a pravda. Budeme nacházet nové podoby milosti a pravda se nám bude vždy nově odkrývat. Ale bude to pořád jen milost a pravda. Nikdy to nebude hrubá síla. Ani hrubá síla duchovní či církevní autority. Nikdy to nebude demagogie, polopravda ohýbaná v něčím zájmu. Nikdy to nebude Deus ex machina, Bůh tahající za drátky. Nikdy to nebude Bůh, kterému by nezáleželo na každém jednotlivém člověku, jehož srdce chce právě svou milostí a pravdou oslovit.

Slovo Boží se stalo člověkem. Slovo se stalo skutečností v člověku plném milosti a pravdy. Jako všechno lidské je i toto slovo zranitelné, vystavené nepochopení, nezájmu či pohrdání. Tají se nám dech nad Boží odvahou takto promluvit. Tímto způsobem, v podobě člověka Ježíše vstoupit do našeho světa. Odhalit se. Vystavit se prostředí, kde spíše vítězí nelítostná bezohlednost a lež.

Jakou šanci má milost a pravda? Asi jako dítě ve světě dospělých… Bude mít ztělesněné a ukřižované Boží slovo, plné milosti a pravdy, slovo poslední?

(Pavel Pokorný | Praha, ČR)